V roce 2014 bylo 14 procent ze všech soukromě vlastněných společností s valuací větší než miliarda dolarů založeno v Číně. Dnes je to něco okolo 35 procent.
Nárůst těchto tzv. jednorožců dobře ilustruje potenciál, kterým Čína láká podnikatele z celého světa. V říši středu je všechno větší, rychlejší a díky více než miliardě obyvatel dobře škálovatelné.
Čtěte také: Manažerské zkušenosti z Asie. Jak se pracuje s Číňany, Vietnamci a Filipínci?
Hlad je zejména po technologických inovacích na poli AI nebo blockchainu. Loni jich zde podnikatelé patentovali čtyřikrát, respektive třikrát více než ve Spojených státech.
V žádném smyslu se ale nejedná o snadný trh. Jedním z Čechů, kteří o něm mají přehled, je Jan Smejkal, šéf čínské pobočky StartupGrindu, který pravidelně pořádá byznysová setkání, mluví se startupisty, investory i s šéfy velkých korporací.
Čeští podnikatelé mají podle jeho zkušeností o dělání byznysu v Číně hodně iluzí. Tohle je pět těch nejčastějších.
1. Stačí se spolehnout na jeden kontakt
Rozhodně bych do Číny nešel s tím, že podepíšu první spolupráci, na niž narazím. Lidé mají tendenci chytit se jednoho člověka, o němž si myslí (a který jim tvrdí!), že je jejich bránou do Číny.
Po chvíli, když už mají podepsaný společný podnik, třeba zjistí, že si nerozumějí a že jejich parťák zná pouze nějaký byznysový niche.
Například v Pekingu přitom studuje spousta Čechů, kteří chtějí být ve startupech a mohou vám pomoci. Doporučil bych najmout si je jako stážisty, nechat je chodit po konferencích a sbírat kontakty, čímž se vám rozšíří obzory.
2. Za spoustu věcí není třeba platit
Pro byznys v Číně platí jednoduché pravidlo: Pokud nejste schopni investovat nemalé množství času a peněz, tak se ani o nic nepokoušejte. Čas je potřeba zejména na začátku, velice rychle budou ale následovat i peníze.
Zde si doporučuji dávat pozor na nešvar, který se nám v Česku rozmohl – z nějakého důvodu jsme si zvykli neplatit za konzultace ani za sdílení know-how (případně to chceme vyřešit pozváním na kávu).
Tímto přístupem, který u nás leckdo toleruje, si v Číně můžete velice rychle zavřít dveře a získat nálepku neseriózního člověka.
Jan Smejkal řídí čínský StartupGrind již druhým rokem a za tu dobu mu pomohl expandovat do 25 měst.
3. Není nutné znát místní trh
Že vám něco funguje v Česku, popřípadě jinde v Evropě, neznamená, že to bude fungovat i v Číně.
Na první pohled zřejmé, že? Přesto si to spousta lidí neuvědomuje a mnoho podnikatelů se kvůli tomu spálilo. Lokalizace je přitom důležitá stejně jako u nás – vždyť jedním z důvodů, proč třeba Dáme Jídlo porazilo Foodpandu, byla právě lepší lokalizace.
4. Řídit firmu se dá z pohodlí domova
Mnoho lidí (a to nejen v Česku) si myslí, že mohou svou čínskou pobočku řídit na dálku. Opak je pravdou. Čínu je nutné velmi dobře znát, navazovat zde profesní a osobní vztahy, porozumět kultuře a mimo jiné také podnikatelskému prostředí, které se někdy mění ze dne na den.
Je dobré vědět, že náš relativně velmi užívaný „online networking“ zde naráží na tvrdé limity. Lidé v Číně nejsou na Facebooku, Twitteru, Instagramu a v hojném počtu ani na LinkedInu (ačkoli LinkedIn zde jako jediná sociální síť funguje).
5. Čína jako trh pro mě nedává žádný smysl
Poslední mýtus pozoruji u podnikatelů, kteří Čínu a byznys s Číňany kategoricky odmítají.
Expanze rozhodně není pro každého, ale co ty miliony až stamiliony Číňanů, kteří každý rok vycestují mimo domovinu? Tato cílová skupina má peníze (a ne zrovna málo) a chce je utratit. Znát Čínu, pár čínských slov a jejich kulturu se tedy může velmi vyplatit.
Ať se nám to líbí, nebo ne, Čína se bude i nadále rozvíjet, ukusovat více z globální ekonomiky a podle mého názoru stane dříve či později na špici inovací, i když třeba jen v některých odvětvích. Když se na vše podíváme čistě pragmaticky, dává smysl se o Čínu více zajímat.
