V malém, útulném baru v centru Londýna je frmol. Barmani míchají drinky, následně kmitají mezi stolečky zákazníků, kteří si přišli po práci či před divadlem vychutnat koktejl. Místo možná působí malinko stísněně, ale barmani se v něm pohybují se strojovou přesností.
A kdyby náhodou někdo čekal déle, než bývá zvykem, upozorní je ten, který tu ručí ze bezproblémový chod. „Musíme udržovat minimálně pětihvězdičkový servis,“ začíná mi vysvětlovat Robin Kolek, barmanažer londýnského podniku Termini.
Čtěte také: Boulevardier, Maraschino a Mezcal aneb Jak se u baru nezakoktat
Že vám to jméno zní česky? Ono české je, protože tento bar šlape pod taktovkou 26letého rodáka z Albrechtic u Českého Těšína.
Toho, který nejdřív snil o tom, stát se profesionálním fotbalistou, ale při jedné z brigád zjistil, že ho láká svět čirého skla a alkoholové alchymie. Šel si za snem a dnes může pracovat v srdci britské metropole pod jedním z nejuznávanějších barmanů světa Tonym Conigliarim.
Tak rád v mládí proháněl balon a snil o tom, že jednou bude slavným hráčem. Dotáhl to ale „jen“ do druholigových Vítkovic, a tak se místo sportu raději začal věnovat studiím. Měl z něj být diplomovaný letecký technik, ale brigáda v ostravském baru jeho otce hned vedle Stodolní mu náhle změnila životní kurz.
„Jednou mu tam vypadl zaměstnanec, tak jsem šel brigádně sbírat skleničky, mýt nádobí a čepovat pivo. Za tu práci jsem dostal docela dobré peníze, a tak jsem v baru začal pomáhat pravidelně,“ vzpomíná Kolek na dobu, kdy mu bylo 19 let.
Časem se dostal i k přípravě samotných drinků a rozhodl se pro třídenní barmanský kurz pod vedením Miloše Trettera. „Jak se na něco zaměřím, objeví se u mě velký hlad po informacích,“ usmívá se Kolek. I přes nové zájmy ale završil studium na Vysoké škole báňské titulem. „S diplomem jsem se vyfotil s rodiči a s babičkami a poté jsem odešel do Prahy hledat si práci v baru,“ říká. Po roce a půl se dostal do jednoho z nejlepších barů v Česku – Hemingway Baru.
Čtěte také: Zkumavky, pláště a divné stroje. Tady vznikají koktejly nové generace
„Byly to dva roky tvrdé práce, dřina, ale taky výborná škola,“ vzpomíná. Do podniku v centru Prahy chodili často cizinci, kteří Robinovi sem tam nabídli, ať jde pracovat do zahraničí. Na konci roku 2014 ale přeci jen v Hemingwayi skončil a hned na Nový rok se se svými úsporami vydal autobusem z Florence přímou linkou do Londýna. „Měl jsem slzu na krajíčku a začal jsem o svém rozhodnutí pochybovat,“ vypráví dnes.
Pochyby byly zbytečné. Robinovi se totiž podařilo po kolečku skrze deset podniků dostat ke světově uznávanému barmanovi Conigliarovi. „V Česku jde každý po titulech, ale v Londýně to je o tom, ukaž, co umíš.“
V podniku Termini, který se od svého vzniku pravidelně pohybuje v žebříčcích nejlepších koktejlových barů, se Robin během dvou let vypracoval z řadového barmana až na generálního manažera a v tuto chvíli má na starosti už dva podniky. Jeho úkolem je dnes hlavně dohlížet na práci barmanů a starat se o perfektní servis, kde se netoleruje žádná chyba. „Perfektní servis chceme naučit i další malé bary,“ hlásá.
A budoucnost? Robin se netají tím, že by jednou riskl, vše co má, a otevřel svůj vlastní podnik. Zatím ale netuší, kdy a jaký přesně by měl být. „Teď dávám energii Tonymu, který mi dal příležitost pracovat. A já mu to chci vrátit,“ uzavírá Robin, jehož nejoblíbenějším drinkem není koktejl, ale spíše české pivo.
