Česká rodinná firma Agro CS, která je lídrem trhu ve výrobě a prodeji zahradnických substrátů, koupila obří rašeliniště v Bělorusku. Společnost se sídlem v České Skalici získala osmisethektarové rašeliniště ve Vitebské oblasti poblíž města Glubokaje na severu země.
„Rozlohou odpovídá zhruba tisícovce fotbalových hřišť a do pěti let bychom na něm chtěli těžit 350 tisíc kubíků rašeliny ročně. Podle odhadů má i při takovém tempu těžby zásoby na asi 57 let,“ uvedl pro Forbes Jan Harant mladší, šéf firmy Agro CS.
Ten spolu s Jaroslavem Zítkem mladším převzal loni řízení skupiny, kterou začali budovat jejich otcové na počátku 90. let. „Jestli tam někdy rašelina dojde, tak my už ve svých funkcích taky nebudeme,“ usmívá se Jaroslav Zítko.
Agro CS tak vstupuje do první evropské ligy nejen producentů substrátů, ale také těžařů samotné rašeliny. Za firmy, které mají v Bělorusku licenci na její těžbu, zaplatili Češi zhruba 200 milionů korun a dalších 200 milionů budou v nadcházejících letech investovat do technologií a další přípravy rašelinových polí.
Zároveň chtějí vybudovat novou oporu svého byznysu. Jestliže dnes zákazníci znají Agro CS hlavně jako značku na substrátech v hobby marketech a zahradních centrech, do budoucna chtějí jeho majitelé posílit jako velkoobchodníci s rašelinou a substráty pro profesionální pěstitele.
„Rašeliniště nám pomůže z hlediska zdrojů pro vlastní výrobu, ale z Běloruska chceme také exportovat přímo do dalších zemí. Především chceme posílit jako dodavatel v profi segmentu, tedy v největších balení,“ říká Jan Harant.
Na patě běloruské těžební zóny proto vyrůstá v režii Agra CS moderní továrna, která bude rašelinu zpracovávat, balit a postupně by měla umět vyrábět přímo zahradnické směsi. To znamená míchat různé typy rašeliny, přidávat speciální hnojiva a další látky zlepšující vlastnosti substrátů a pomocí vápence upravovat pH.
Rašelina se přitom netěží do hloubky, ale speciální „kombajny“ ji tempem zhruba deset centimetrů za rok postupně odřezávají. Pak se podobně jako seno suší a obrací a následně skladuje ve vysokých haldách. Může to vypadat neekologicky, ale samotné Bělorusko nebo Estonsko rašelinu obvykle používají jako energetické palivo a za stejným účelem ji také vyvážejí do Finska. Z pěstebního hlediska se navíc zatím nepodařilo najít žádnou vhodnější náhradu.
Když se lokalita vytěží, musí se také podobně jako doly rekultivovat buď zavodněním, nebo třeba vysazením kyselomilných rostlin, jako jsou borůvky. Mimochodem, rašeliniště, které získalo Agro CS od českých investorů, kteří jsou v Bělorusku činní hlavně v dřevařském oboru, je jediné rašeliniště v zemi, jež má pronajata soukromá firma (pozemky v Bělorusku koupit nelze, je možné je pouze pronajmout a získat licenci na těžbu).
„Začali jsme těžit minulý týden, letos počítáme ještě s postupným náběhem provozu. Zaměstnáváme tam asi 50 lidí, vybudovali jsme také pětikilometrovou úzkokolejku mezi závodem a rašeliništěm,“ popisuje Jan Harant s tím, že obchod se připravoval zhruba rok a půl.
Provozní situaci teď komplikují protiruské sankce. Obchod mezi Ruskem a EU významně poklesl, což znamená méně prázdných kamionů vracejících se z Ruska, které byly výhodné na pronájem k převážení rašeliny, jež zabere hodně místa, je relativně těžká a levná. Potřebuje tedy levnou dopravu.
„Bereme to ale jako strategickou investici a věříme, že se situace s dopravou zlepší,“ dodává Jaroslav Zítko. Agro CS loni utržilo 1,7 miliardy korun a jeho EBITDA dosáhla 182 milionů. Společnost zaměstnává zhruba 250 lidí a má čtyři hlavní divize: zahradní, tedy produkci substrátů, obchod s hnojivy, strojírenství a bioenergie.
Společnost má také podíl ve dvou litevských rašeliništích, která ale svou rozlohou dosahují jen poloviny rozlohy nově získaného běloruského. To podle šéfů firmy patří k největším uceleným rašeliništím v Evropě.
