V Bukovanech u Benešova není ani hospoda, kam byste mohli zajít na oběd, přesto má tahle zastrčená vesnice své pevné místo na české byznysové mapě. Sídlí tady totiž jeden z pěti největších evropských výrobců dřevoplastu.
Čtěte také: Miliardáři si vyměnili největší českou pilu. Igor Fait prodával Kurkovým
Tenhle materiál se čím dál častěji objevuje na terasách, plotech a obkladech. Vypadá jako dřevo, ale nemá jeho nepříjemné vlastnosti – neklouže, nepouští třísky, nemusí se natírat ani impregnovat a je odolný proti rozmarům počasí i slané či chlorované vodě. Nevyžaduje žádnou speciální péči, stačí ho párkrát za rok opláchnout vodou.
Bukovanská firma Woodplastic je jediným výrobcem dřevoplastových desek u nás a díky angažmá Ondřeje Fryce, investora a bývalého majitele Mall.cz, má před sebou smělé plány. Zatímco ještě donedávna si Češi výrobu a prodej licencovali od Američanů, nyní se Fryc, kterému dřevoplastový materiál učaroval už dávno, postaral o to, že si svět bude chodit pro licence do Česka.
Zakladatelé Woodplastic a jejich investor. Zleva: Miroslav Vodenka, Ondřej Fryc a Zdeněk Hoštička
Ty z vás, kdo si v posledních letech stavěli pořádnou terasu, nepřekvapí, že jde o velký byznys. Platí to o tropickém dřevu stejně jako o kvalitním dřevoplastu. Metr čtverečný od Woodplasticu vyjde bez montáže na 2500 korun, což je o trochu víc než dřevo dovezené odkudsi z indonéských pralesů. Woodplastic loni vykázal obrat 130 milionů korun a letos míří na 170 milionů.
Firma má 40 zaměstnanců, kteří se ve fabrice točí nonstop na třech směnách, takže není divu, že za poslední rok vyrobili tolik profilů, že kdyby se vyskládaly za sebe, měřily by 850 kilometrů. Z areálu teď v sezoně denně vyjíždí 35 dodávek a nákladních aut, na nichž začíná cesta materiálu do 29 zemí světa, včetně Cookových ostrovů či Nového Zélandu.
Polovina produkce ovšem zůstává v Česku, prodává se třeba v Hornbachu nebo obchodech DEK. S bukovanským dřevoplastem se můžete setkat třeba na střešní terase hotelu Hilton či Národního zemědělského muzea, na molu vltavského nábřeží Edvarda Beneše, v několika bytových komplexech a rezidencích v Praze a je také na terasách několika známých osobností.
Kompozitová prkna tvoří z 60 % dřevo a z 40 % plast. Samotná receptura je samozřejmě výrobní tajemství, ale základní ingredience jsou jasné. „Zaprvé je to čistý polyetylen přímo z rafinerie, který na sebe bere podobu bílého prášku. A zadruhé jsou to najemno namleté piliny z měkkých jehličnanů,“ říká Miroslav Vodenka, jeden ze dvou zakladatelů Woodplastiku.
Když se všechno správně smíchá, materiál se vylisuje do pelet, které se zchladí a vysuší, a jde do extrudéru, jenž funguje jako mlýnek na maso. Z něho už vyjíždí obarvená celá prkna, která se na konci výrobní linky opět zchladí ve speciální lázni.
Pak už následuje jen pila, fréza a prkna se na dvoře před fabrikou rovnají na cestu k zákazníkům. „Nikdo jiný neumí takhle hezké prkno udělat,“ libuje si Fryc, pro něhož byl Woodplastic před lety jednou z prvních investic, kam poslal vydělané peníze. Dnes má vlastní fond Reflex Capital, který drží podíly v úspěšných startupech jako SpaceKnow, ProductBoard či Spaceti.
Zdeněk Hoštička, druhý zakladatel Woodplastiku, měl na přelomu století stavební firmu a dřevo na terasách klientů mu dělalo těžkou hlavu. Vyžadovalo velkou péči a po pár letech se stejně zničilo. Pátrání po lepším materiálu ho dovedlo ke kompozitu dřeva a plastu. V roce 2007 získal pro Česko a Slovensko zastoupení francouzského výrobce Sylvadec a pět let dřevoplastová prkna dovážel.
Solidní byznys, který nakynul na 40 milionů ročně, ale brzdily dlouhé čekací doby a závislost na francouzském výrobci. Po hospodářské krizi se proto spojil s kamarádem Miroslavem Vodenkou (mimochodem známý mládežnický trenér pozemního hokeje) s tím, že koupí licenci a rozjedou vlastní výrobu.
Jenže opatrné banky jim nechtěly půjčit a z patové situace jim pomohla až náhoda: společná známá je představila Frycovi a jeden z nejúspěšnějších internetových podnikatelů v zemi v dřevoplastových prknech uviděl příležitost.
Nabídka na trhu mu přišla slabá – měl s tím vlastní zkušenost, když si stavěl terasu u domu. „Tehdejší dřevoplastová prkna na trhu byla ošklivá a nekvalitní,“ vzpomíná Fryc. Skeptický je i k dovozu tropického dřeva, které podle něj kvůli těžbě v deštných pralesích nemá „správnou udržitelnou auru“.
Woodplastic po jeho vstupu koupil za milion dolarů licenci od americké společnosti Strandex Corporation, kde tato dřevoplastová výroba na konci 80. let vznikla, a za dalších téměř 60 milionů se pořídilo výrobní zařízení do areálu v Bukovanech, který také prošel značnou proměnou.
V roce 2013 se tak mohla rozběhnout výroba a poslední dva roky se daří firmě v prodejích tak, že bukovanská fabrika nestačí vyrábět. A už se znovu přestavuje tak, aby do budoucna obstála v ještě větším zápřahu – vyroste tu nová hala a přidá se čtvrtá výrobní linka, aby se dodržel nastavený trend, že výrobní kapacita roste každý rok o 30 procent.
Trojice Hoštička-Vodenka-Fryc totiž sází na to, že dovoz tropického dřeva do Evropy bude legislativně omezený a že čím dál víc lidí bude dbát na ekologický aspekt. Tím by poptávka po dřevoplastu měla jít nahoru sama od sebe.
Fryc dřevoplastu dokonce věří natolik, že se minulý rok odhodlal k odvážnému kroku. Sedl do letadla směr Chicago a následně autem vyrazil 150 mil severozápadně do města Madison.
V něm sídlí zmíněná Strandex Corporation, jejíž zakladatel George Stauffer je dnes už sedmdesátiletý penzista, který si užívá svůj ranč a sbírku veteránů a byznys je už na druhé koleji. Takže mu přišlo vhod, že se ve dveřích objevil kupec z Česka.
Fryc od něj koupil rovnou celý výrobní patent a nově to je právě on, kdo ostatním udílí licence na výrobu a prodej dřevoplastu. Stauffer si ponechal jen čtyři trhy (USA, Kanadu, Mexiko a Japonsko) a zbytek světa už „patří“ českému podnikateli. Celková sázka Fryce na dřevoplast je tak v řádu „stovek milionů korun“.
„Můj plán je fabriky v Evropě spoluvlastnit a ve zbytku světa licencovat a vybírat licenční poplatky,“ přibližuje Fryc. Vizi mít do pěti let na kontinentu pět továren, mimo něj deset franšízantů a obrat tři miliardy korun mu nově pomáhá naplňovat manažerská posila: Ondřej Česák, dosud výrobní ředitel LEGO.
„Sázky jsou vysoko,“ říká Fryc, jenž si nicméně v této hře věří. „Tohle bude velká story, že my Češi vlastníme světovou technologii a přidaná hodnota zůstává u nás.“
Foto: Michael Tomeš
