Dlouhé roky to byla ruina, které jste si asi při cestě po nejvytíženější české dálnici všimli. Hned za Brnem, u Popůvek, se tyčila velká a prázdná kostra motorestu, při jehož stavbě někomu došly peníze. Teprve předloni se našel investor, který ve vybydlených zdech udělal hotel – a taky gastronomické překvapení roku pro náročné řidiče. To se jmenuje Signature a vzniklo jako restaurace, která chce dobrým jídlem a skvělým kafem ukojit i náročné gastroturisty.
Přiznejme si to – dálnice D1, kterou ročně projede přes 18 milionů aut, není úplný festival příležitostí se dobře najíst, vydechnout si od kamionů předjíždějících se v kopci nebo vyřídit dlouhý e-mail od šéfa, který tu odpověď potřebuje teď, prostě teď. A tak na gastropoušti D1, mezi třemi McDonaldy, jedním slušným motorestem a desítkou benzinek se stejně gumovými bagetami je najednou Signature na 182. kilometru něco jako oáza pro foodies na cestách.
Foto: Daniel Truhlář
„Pečeme si vlastní chleba i bagety, pekařka vstává každé ráno ve 4.40. A děláme si i svoje jogurty, sami si udíme lososa,“ popisuje Lumír Sendrei, jeden ze dvou zakladatelů Signature, čím se tohle místo liší od všech jiných, kde se na dálnici můžete zastavit na svačinu. A popravdě – v motorestech podél dopravní tepny asi taky nebudete sedět na židli od Vitry a dívat se na stěny porostlé mechem, subtilní italské lustry a další detaily, které ze Signature dělají i celkem fajn designový zážitek.
Výhled sice není dechberoucí – zatímco z jednoho velkoformátového okna se díváte na zelené kopečky za šedivou linkou dálnice, za druhým se v rychlosti 130 km/h jen míhají auta – ale vlastně odpovídá tomu, na koho Signature míří. Tedy na řidiče dopravní tepny, která spojuje Polsko a Ostravu s Vídní a z druhé strany Prahu s Brnem a Bratislavou.
Jiří Lešikar a Lumír Sendrei, otcové projektu Signature. Foto: Tomáš Škoda
„Všem těm manažerům na cestách a byznysmenům, co jedou na schůzku přes půl Česka, chceme nabídnout krásné místo ke klidné schůzce na půli cesty. Neděláme tu takový ten fine dining, kde nepoznáte jednotlivé suroviny na talíři, ale moderní poctivé jídlo ze skvělých surovin,“ říká Jiří Lešikar, druhý z otců Signature, který dřív vedl oblíbené pražské podniky Soho a Zdenek’s Oyster Bar.
Čtěte také: Desatero opravdu dobré restaurace. Jak ji poznáte a jak se v ní chovat?
Ve svém brněnském Signature teď ale ukazuje, jak je designová restaurace proměnlivá a jak architekt do sloupů a stěn zabudoval dřevěné panely, kterými lze interiér rozdělit na menší salonky. „Na stropě je projektor, z mechové stěny vyjíždí plátno, takže se tu dají dělat i schůzky s prezentací a konference,“ vysvětluje Lešikar.
Mají tu bohaté snídaně od sedmi ráno, rychlou wi-fi, dovážejí si kafe ze Sicílie a čaj z Keni i z Gruzie – a Lumír Sendrei se smíchem říká, že se tu neurazí, ani když si budete chtít jen posedět u nealko drinku a sednout si s notebookem do jejich pohodlné lounge, protože potřebujete v klidu pracovat a nechcete u toho jíst zrovna hamburger z fastfoodu.
Foto: Kiva
Ale když už se v Signature zastavíte, vřele doporučujeme ochutnat i něco z menu, které tu vymyslel a vaří šéfkuchař Pavel Veltruský (který pracoval i pro Julii Roberts a vařil v tříhvězdičkové michelinské restauraci Waterside Inn v Anglii).
Tady v Signature zaplatíte zhruba jako v lepší restauraci v Praze, poměr cena/výkon tu mají dobrý a hlavní chody doplňuje sympaticky široká nabídka „malých jídel“, různých studených a teplých předkrmů a polévek na zahnání menšího než vlčího hladu.
Před týdnem jsme jako první mohli ochutnat nové jarní menu a tatarák ze stařeného hovězího s křepelčím vajíčkem. Byl skvělý. Stejně jako štika nebo foie gras s medvědím česnekem a českými jarními houbami kačenkami. A pokud si můžete dovolit ten luxus, že za vás řídí někdo jiný – dejte si i šampaňské, které tomuhle podniku sluší – mají tu sbírku 160 labelů Champagne, možná největší na Moravě.
