V rodině žijeme, abychom spolu v dobrém i zlém šli celým životem. S přáteli trávíme čas, abychom sdíleli společné vidění světa. Největší chybou, kterou můžeme udělat, je přenášet taková očekávání do práce.

Zásadní k budování dobrých pracovních vztahů je to, proč na pracovišti vlastně jsme. Nebudujeme je proto, abychom si byli blízcí, ale abychom spolu dobře pracovali, aby naše dílo bylo kvalitní a přinášelo co nejvyšší hodnotu.

1. chyba: V pracovních vztazích se řídíme sympatiemi

V práci je samozřejmě také prostor pro kamarádství. Ale ani pokud nám kolega nejde pod nos a my víme, že bychom s ním nedokázali vybudovat vztah přátelský (kde jsou sympatie a blízkost důležité), neznamená to, že spolu nemůžeme dobře vycházet jako kolegové.

S kým si nerozumíme, u toho na nutnost vytváření dobrého vztahu bohužel nemyslíme. Zde je častý kořen nesnášenlivosti, pomlouvání, konfliktů. Můj kolega není, jaký bych chtěl já, aby byl. Náš postoj by přitom měl být opačný – právě u toho, s kým nám sympatie „nejdou“, bychom se měli o to víc snažit rozvíjet dobré vztahy kolegiální.

2.chyba: Nadřízeného považujeme za rodiče 

Do pracovních vztahů si přinášíme mnoho představ z rodinného života, kde se vztahům učíme. Jenže ne všechny vztahy fungují jako vztahy rodinné.

Pokud práci a rodinu začneme zaměňovat, vnímáme své kolegy nereálně: nadřízené považujeme za rodiče, kteří se o nás musejí postarat. To z nás snímá osobní odpovědnost. Za každý problém může rodič-šéf. Když se nám nedaří, je to jeho vina.

Stejnou chybu dělají i manažeři, kteří své podřízené začnou vnímat jako nevyzpytatelné děti, o které se musí postarat, neustále je kontrolovat či vychovávat.

Často si do zaměstnání přinášíme dětské představy a autority chceme vnímat jako neomylné rodiče. Vše, co řekne šéf, musí být správné, vhodné a jako z manažerské příručky. V našich očích nemá právo být člověkem – s chybami, náladovostí a neúspěchem. To mu neodpustíme. Chceme dokonalého otce. A začneme reagovat dětinsky.

3. chyba: Kolega není náš sourozenec

Třetí chybou je přenášet do práce vzory sourozenecké rivality. Plést si zaměstnání s dětským pokojíčkem. Z pracovních vztahů činíme kolbiště pro svou sebehodnotu: On už může, a já ještě nemůžu. Ona to má povolené, a já to povolené nemám. On to dokázal, a já ne…

Trýzníme se neustálým srovnáváním s druhými a kvůli tomu jdeme rádi do konfliktů. Ale ve zdravých pracovních vztazích bychom měli mít postoj přesně opačný. „Já jsem já a ty jsi ty“ – to je cesta z dětského pokojíčku do dospělosti.

Další zajímavé tipy pro vytvoření dobrých pracovních vztahů najdete zde (v angličtině). A další článek autora tohoto textu, psychologa Dalibora Špoka, si můžete přečíst tady: Jednoduchý návod, jak se donutit k tomu, do čeho se vám nechce