skip to main content
Jak být lepší

5 jednoduchých rad, jak skloubit práci a rodinu

Reklama

V životě (a mysli) mnohých z nás si práce a rodina konkurují. Pro zahlcení pracovními úkoly nám nezbývá čas a energie na partnera nebo děti. V práci myslíme na rodinné problémy a doma myslíme na práci. Ani v jednom světě pak nefungujeme dobře a efektivně. Tady je pět jednoduchých zásad, jak svůj rodinný a pracovní život skloubit.

1. Nevěřte “jediným možným” řešením
Někomu vyhovuje práci nechat na pracovišti a doma se věnovat skutečně pouze rodině. Jiný si naopak v klidu domova rád projde pracovní e-maily, aby je viděl z jiné perspektivy. Nevěřte “jediným možným” řešením, ale hledejte, co vyhovuje vám – ve vaší pracovní i rodinné situaci a s vaší osobností. Nejlepší životní styl poznáte tak, že jste spokojení, že není zdrojem nadměrného stresu a že díky němu práce ani rodina netrpí.

2. Vymyslete si vlastní pravidla
Vyzkoušejte více různých přístupů. Inspirujte se u kolegů, vymýšlejte si pravidla a kreativní řešení. Můžete vyzkoušet číst pracovní poštu během cesty do práce. Nebo si to naopak zakažte a věnujte se četbě oblíbené detektivky. Zkuste si plánovat rodinné aktivity podobně jako pracovní – zaznamenávejte si je dopředu do kalendáře, plánujte je s manželkou na rodinných “manažerských” poradách… Co se osvědčí, rozšiřte a podržte. Co se neosvědčí, zahoďte.

3. Hledejte hranice
Pro dobré fungování ve více oblastech je dobré mít stanoveny zásady, které střeží jejich hranice. Nejlepší pravidla jsou nekomplikovaná a přirozená, ovšem individuální. Někomu vyhovuje heslo “doma pouze rodina, v práci myslím pouze na práci, a když zavřu jedny dveře, nechávám druhý svět za sebou”. Jinému mohou vyhovovat jiná pravidla. Je důležité si je nastavit, přestože žádná univerzální pravidla neexistují.

Reklama

Podobné mantinely jsou obzvláště důležité, nemáme-li stálé pracoviště nebo pracujeme-li z domu. Pak si můžeme stanovit například zásadu “pracuji pouze v této místnosti mé domácnosti a u tohoto stolu”. Což znamená: nejenže nepracujeme nikde jinde, ale také se na tomto místě nevěnujeme ničemu jinému než práci. Vybudujeme návyk, který nám usnadní vstup do práce a zároveň přechod z ní. Předcházíme tak prokrastinaci i workoholismu.

4. Nevnímejte práci, rodinu a koníčky jako konkurenty
Přesvědčení, že jedna oblast vám krade čas pro druhou, je jistě do určité míry platné –  zvláště pokud nemáme dobře stanoveny hranice mezi nimi. Vnímejte však oba světy především optikou kvality, nikoli kvantity. Pokud počítáte, že na práci máte 8 hodin denně a na volný čas jen 4, pak budete oba světy chápat jako vzájemně ukrajující z koláče vašeho času. Pokud je však budete vnímat především s otázkou “Co udělám dnes důležitého v práci?” a “Co pro kvalitní rodinný život udělám dnes doma?”, přestanou si oba světy konkurovat. Kvalita s kvantitou ne vždy souvisí. Může se jednat o krátkou, půlhodinovou společnou večeři s partnerem či partnerkou nebo o věnování 15 minut dlouho odkládanému pracovnímu úkolu.

5. Nezapomínejte na přechodové rituály
Pro udržení výše zmíněných hranic mohou být nápomocné rituály, které nám pomohou přepnout mezi jednotlivými rolemi – může se jednat například o zvyky během cesty z práce (poslouchám hudbu a vypínám), do práce (pomalu začínám myslet na to, co mě dnes čeká, projíždím si den). Mohou to také být určité rutiny, které vykonám jako první/poslední v práci a jako první/poslední při příchodu či odchodu z domu.

Mnozí potřebují určitý čas na to, aby dokázali mezi jednotlivými rolemi přepnout. I v roli partnerů a kolegů proto buďme tolerantní a nezahlťme našeho spolupracovníka či partnera bezprostředně po příchodu domů či do práce novými úkoly, zprávami a starostmi. Nechme mu 15 minut na aklimatizaci, přepnutí, na jeho vlastní rituály.

Reklama
Reklama