Český stát posiluje svou roli v energetice. Posledním příkladem je nákup sítě čerpacích stanic Robin Oil, který realizoval státní podnik Čepro. Velkým otazníkem je ale údajná cena.

„Pro další růst a rozvoj služeb se nabídka nákupu konkurenční sítě jeví jako další cesta pro zvyšování přidané hodnoty,“ uvedl k transakci generální ředitel Čepra Jan Duspěva. „Nákup pro nás znamená přímý ekonomický efekt i tržní podíl se specifickou hodnotou.“

Pumpy Robin Oil se podle jeho slov začlení do sítě „státních“ benzinek EuroOil, která tím nabobtná na celkem 285 čerpacích stanic. Podíl na trhu ji jako třetí největší síti pump v Česku stoupne na téměř patnáct procent.

Obchod se dlouho očekával, a i když byl v průběhu jeho dojednávání z mnoha stran často kritizovaný kvůli údajné zbytečnosti, nejostřejší kritika se na něj snáší dnes. Důvodem je cena.

Deník E15 přišel s informací, že Čepro za Robin Oil zaplatila byznysmenovi Jiřímu Zoubkovi částku kolem 4,5 miliardy korun. Na jednu čerpací stanici by tak v přepočtu vycházelo šedesát milionů korun.

Po dohodě s prodávajícím činíme veškeré kroky k utajení ceny.

Čepro cenu nekomentuje a opakovaně se odvolává na obchodní tajemství. „V případě kupní ceny se jedná z pohledu naší společnosti o konkurenčně významnou skutečnost, která bezprostředně souvisí s jednou z našich klíčových podnikatelských aktivit na konkurenčním trhu – provozování čerpacích stanic,“ uvádí pro Forbes mluvčí společnosti Marek Roll.

„Domníváme se, že v tomto kontextu kupní cena nepochybně naplňuje znaky obchodního tajemství. Z tohoto důvodu se ke kupní ceně ani nadále nevyjadřujeme a po dohodě s prodávajícím činíme veškeré kroky k jejímu utajení,“ dodává.

Firma zároveň uvedla, že nákup sítě Robin Oil má plnou podporu akcionáře Čepra, tedy Ministerstva financí České republiky. I to se však k ceně odmítá vyjádřit.

„Ze sítí, které vlastní nad sto stanic, jsou Robin Oil a Čepro ty nejzastaralejší a i tam míří moje kritika kupní ceny šedesát milionů korun za jednu,“ říká k tomu Radim Dohnal, zakladatel firmy Capitalinked, zabývající se právě akvizicemi a fúzemi.

Hodnota podniku se zjednodušeně řečeno často stanovuje dle násobku upraveného zisku EBITDA. Robin Oil měl dle poslední zveřejněné účetní uzávěrky za rok 2022 obrat na úrovni deset miliard korun, zisk EBITDA se pohyboval na 103,5 milionu korun.

I to svědčí, jak nízké marže tento typ byznysu má. Cena 4,5 miliardy korun by pak značila pětačtyřicetinásobek EBITDA, přičemž odhady analytiků hovořily o maximálně desetinásobku, tedy jedné miliardě korun.

Je ale pravdou, že o rok dříve byla EBITDA dvojnásobná a že Robin Oil po sobě nezanechává žádné dluhy. Navíc jen na účtech měl k poslednímu dni roku 2022 poměrně dost hotovosti: přes 1,5 miliardy korun.

I tak by ohodnocení bylo vyšší, než je dnes na trhu běžné. K vyšší ceně by mohl přispět strategický význam, ten ale experti nevidí.

„Nákup Robin Oilu nemá pro stát strategický význam, jde čistě o maloobchodní věc. Nevidím v tom tedy žádnou strategickou prémii. Pokud se k nákupu Čepro rozhodlo, musí to pro něj mít pouze tržní opodstatnění,“ hodnotí akvizici stoprocentního podílu Robin Oilu energetický konzultant Jiří Gavor.

Transakce tím připomíná zářijový nákup plynovodů Net4Gas Holding, který stát provedl skrze státní společnost ČEPS. Do médií tehdy uváděli, že za N4G zaplatí maximálně pět miliard korun. ČEPS ovšem firmu převzal i se sedmadvacetimiliardovým dluhem.

„Proti tržní transakci stát vydá navíc mezi 23 a 27 miliardami korun, v čemž je kupní cena plus faktické zmaření odpisu dluhu. To je přibližně hodnota, o kterou stát přeplatil nabídku EPH,“ vypočítával v říjnu pro Forbes mluvčí EPH Dan Častvaj. 

Skupina miliardáře Daniela Křetínského se tehdy o N4G také zajímala, ale byla za ni ochotna dát maximálně deset miliard. Stát navíc nakoupil zásobníky plynu od RWE za devět miliard korun, o které se EPH také zajímala.

„Dokážu si představit, že si vláda myslela, že takto vyšle signál do MOL či Orlenu, aby ani nepřemýšleli, že při další krizi pohonných hmot moc zdraží nebo by snad z jejich rafinérií do Česka dorazilo méně pohonných hnmot. Troufám si říct, že takto situace nestojí. Dostatek by měly zajistit Čepro a Mero,“ konstatuje Dohnal.

Jiří Zoubek patří k podnikatelům, který vždy jednal natěsno se státem a v médiích se v posledních letech moc neobjevoval. Nedostudovaný jaderný inženýr nejdříve pracoval v Poldovce a po revoluci v roce 1991 se rozhodl se svým tehdejším kolegou Jiřím Bártou založit firmu Robin, která se věnovala autoopravárenství a distribuci pohonných hmot.

Firmu rozjeli v podstatě bez vlastních prostředků – k prvnímu obchodu jim pomohla garance České spořitelny na odběr určitého objemu zboží. „Na základě této garance jsme dostali první zboží a začalo se obchodovat,“ vzpomínal už v roce 1999 v rozhovoru pro Lidové noviny. 

Poslouchej!
Vydání Forbesu Poslouchej!

Devadesátkový byznys s ropnými produkty byl ale silně ovlivněn daňovými úniky souvisejícími s lehkými topnými oleji. Tehdy v podstatě jednoduchý trik, kdy se dovážela nafta, ale na celní správě se deklarovala jako lehký topný olej, připravil stát o šedesát miliard korun.

Na trh se takto dostávalo mnoho levné nafty a některé firmy a benzinové pumpy to neustály. Krizí procházel i Zoubek s Bártou, kteří se v roce 1995 rozdělili: Zoubkovi připadl nově vzniklý Robin Oil, Bártovi pak Motorobin zaměřující se na opravárenství.

Jiří Zoubek od té doby čile obchoduje se státem, kdy se od roku 1995 až do roku 2004 postupně a šikovně stal hlavním dodavatelem motorové nafty pro České dráhy. Roční spotřeba drah se tehdy pohybovala kolem sta milionů litrů ročně.

Zoubek zná moc dobře i nového majitele své firmy, a to ČEPRO. Sám Robin Oil od ČEPRA už dlouhá léta odebírá pohonné hmoty, které pak prodává na svých čerpacích stanicích. Ty zůstanou i po změně designově stejné – pumpy si ponechají své modrobílé štíty.