Existuje slovo, které určitě najdete na každém webu o byznysu. Tím slovem je talent. Mluvit o talentu si zamilovaly všechny firmy bez ohledu na to, jak jsou velké. Většinou říkají to, že si vašeho talentu váží nade vše. A realita bývá úplně opačná.
Začíná to už první fází výběrového procesu, která dokáže leckoho odradit. Talentovaní lidé, kteří zrovna netrpí strachem z odmítnutí, si nepříjemné zážitky rádi odpustí. Další „repelenty“ pak čekají nováčky na pracovišti. Některé jsou o firemní kultuře, jiné se týkají provozu. Tady je osm těch nejčastějších.
1. Inzeráty, co vás vysají
Jestli vaše společnost mluví ráda o talentu, podívejte se nejdříve na její pracovní nabídky. Řada inzerátů je jen o tom, co dotyčný musí znát a mít, místo aby mu „prodala“ skvělou práci. Nudné a byrokratické floskule typu „vybraný kandidát musí disponovat těmito vlastnostmi“ asi žádného uchazeče nepřesvědčí, že oceňovanou devízou je jeho talent. První pravidlo proto zní – polidštit se.
2. Černá díra náborových portálů
Nutíte-li kandidáty trávit hodiny vyplňováním políček, která jejich mysl dvakrát nepovznesou, buďte si jisti, že ti nejlepší už dávno odešli jinam. Kolik lidí na vaší náborové stránce nedokončilo proces vyplnění žádosti, si lehce zjistíte od vašeho IT správce. Pravidlo číslo dvě zní – dejte si práci s vřelejším uvítáním.
3. Tuhá firemní politika
Odradit schopné lidi jsou firmy schopny hned poté, co je získají. Představte si situaci, kdy vám nováček první den řekne, že má za tři týdny důležité soudní stání, a potřebuje tak z práce odejít o půl hodiny dříve. Zpražit ho slovy: „Na náhradní volno nemáte první dva měsíce nárok, zařiďte si to jinak,“ znamená totéž, co ukázat dotyčnému dveře. K tomu, aby svou práci skutečně miloval a dal jí celé své srdce, by totiž musel dostat šanci sladit s ní i další stránky svého života.
4. Nevidět, neslyšet, explodovat
Pojem entropie pochází z fyziky a je vlastní uzavřeným systémům. Pokud do nich nevstupují nové informace, nastává chaos. Totéž platí pro korporace, kde vedoucí manažeři nedbají na zpětnou vazbu od svých podřízených. Sice tak nemusejí čelit nepříjemné realitě, ale po čase můžou zjistit, že na své plány zůstali sami. Talentovanější jedinci budou jinde. Další pravidlo tak zní – vytvořte si mechanismy pro silnou a konstantní zpětnou vazbu.
5. Odměnou rána do očí
K tomu, abyste poznali, zda je organizace schopná si získat a udržet talentované lidi, stačí často i pohled na zásady v odměňování. Jestli jste právě vytáhli firmu z velkého maléru a dostane se vám pochvaly ve stylu: „Je mi to moc líto, ale podle naší firemní politiky vám můžu zvýšit plat jen o dvě procenta,“ vemte jed na to, že tu marníte svůj čas.
6. Hele, tys mi ukradl nápad
Informace znamená moc. Tam, kde si lidé nechávají nápady pro sebe v obavě, že jim je druhý ukradne, zbývá šéfům jen jedno – pořádně zapracovat na interní důvěře.
7. Konstruktivní kritika
Šéfů, kteří jsou schopni své podřízené koučovat a inspirovat, je jako šafránu. Těch, kteří z obavy o vlastní moc trvají na malichernostech nebo kteří si libují ve slovíčkaření a zbytečné kritice, je daleko víc. V takovém prostředí skvělí zaměstnanci dlouho nevydrží a nic důležitého se neudělá. Takže nadhled!
8. Tam, kde vládne strach
Posledním odpuzovačem v našem seznamu je firemní kultura, která přeje těm, kteří se chtějí zalíbit. Většina z nás jistě zažila organizace, kde lidé schopní pokládat tvrdé otázky bývají systematicky umlčováni. Jenže na to, abyste v takovém prostředí trávili svůj čas, je život moc krátký. A svět zas příliš velký na to, abyste v něm nenašli prostředí založené na důvěře a skutečném respektu k vašemu talentu.
