Místností se line tichá uklidňující hudba. Lemují ji mléčné stěny s dřevěným žebrováním a záhony tvořené pestrou paletou rostlin a bílými oblázky. Usazujeme se na zem na polštáře v zemitých barvách a nasáváme zenovou atmosféru. Nacházíme se v jedné ze zasedaček softwarové firmy Applifting.
Spíš než jako v kancelářích v pražském Karlíně si tady ale připadáme jako v japonské zahradě. I to je součástí unikátní kultury společnosti, kde nejsou žádní manažeři, zaměstnanci navzájem znají své mzdy a mohou si pro sebe uzmout kus firmy.
Nejde přitom o žádný alternativní startup, ale o dobře vydělávající podnik se sedmiletou historií, který se brzy promění v holding. Firma se 115 zaměstnanci vyvíjí aplikace a zároveň nástroje pro vývojáře. Loni měla obrat kolem 75 milionů korun a zisk asi 30 milionů korun – letos míří k tržbám ve výši 110 milionů korun, byť se ziskem o něco nižším.
„Promítne se do toho letošní stěhování do nových kanceláří, které jsme si financovali sami. Jsme ale rádi, že i tak se dostaneme na 20 milionů korun zisku. Ocení to hlavně naši zaměstnanci, kteří z něj dostávají 10 procent,“ říká jeden ze zakladatelů firmy a šéf výzkumu a vývoje Filip Kirschner.
Zaměstnanci a jejich duševní pohoda jsou v Appliftingu ve středu všeho dění. Když Kirschner mluví o plánovaném otevření nové pobočky ve Velké Británii, zdůrazňuje jako jednu z hlavních výhod, že si díky tomu firma bude moci dovolit lépe platit své lidi.
„Pobočku jsme měli otevřít už na jaře, ale kvůli pandemii se to odložilo na říjen. V Británii zaměstnáme na začátku dva až tři lidi, ale zároveň to dá práci deseti vývojářům tady v Česku,“ vysvětluje Kirschner.
Foto Applifting
Vratislav Kalenda a Filip Kirschner v „zenové“ místnosti
Applifting se řadí mezi takzvané svobodné firmy. Má decentralizovanou strukturu řízení a nechává o řadě věcí rozhodovat zaměstnance. Ti určovali i podobu nových kanceláří. Každý má také právo veta a může zablokovat projekty, na kterých nechce pracovat.
„Typově jde například o politiku, prodej zbraní nebo tabáku. I když jsou to lukrativní zakázky, pokud se našim lidem nelíbí, tak je neděláme,“ přibližuje další ze zakladatelů firmy a generální ředitel Vratislav Kalenda.
Společnost oficiálně nemá žádné manažery. Ve firmě sice existují pozice team leaderů, ale ti mají spíše pomáhat dalším kolegům plnit úkoly než je řídit. Jediná formální autorita je tak rada starších. Má šest členů, které zaměstnanci volí na jeden a půl roku.
„Scházejí se každé dva týdny, typicky v naší zenové místnosti. Setkání přenášíme online celé firmě, aby všichni věděli, kam směřujeme,“ popisuje Kirschner.
Transparentnost panuje i v odměňování. V interním systému si kdokoli z firmy může přečíst, jakou hodinovou mzdu mají jeho kolegové. K jednotlivým pozicím existují kompetenční modely, které stanovují, jaké zkušenosti musí člověk nabrat, aby mohl získat vyšší odměnu. Každý má zároveň svého mentora z řad zkušenějších kolegů, který mu pomáhá se neustále zlepšovat.
„Podmínky hry jsou jasné. Není tak těžké se dopídit, proč má kolega víc než vy. I díky tomu si málokdy jeden programátor stěžuje, že další bere víc,“ líčí Kalenda.
Softwarová
firma také dává svým zaměstnancům možnost rozvíjet vlastní
podnikání. Každý může v rámci interního inkubátoru Voyager
realizovat své nápady. Applifting má roli technologického
partnera a v projektu získá podíl. Zaměstnanci, které láká
dobročinnost, se zase během pracovní doby mohou věnovat
dobrovolnictví. Ve firmě existuje jeden virtuální plný úvazek,
který si pro tyto účely mohou rozdělit.
Applifting dbá i o duševní zdraví svých zaměstnanců. Pořádá pro ně skupinové terapie s psychoterapeutem, během nichž mohou řešit pracovní i osobní záležitosti. „Je o to velký zájem. V současnosti je do tohoto programu zapojená asi čtvrtina firmy. Scházejí se obvykle v zenové místnosti ve skupinách po šesti lidech a za rok spolu během sezení tráví kolem 30 hodin,“ popisuje Kirschner.
Kromě této netradiční firemní kultury, kterou Applifting oficiálně nazývá ‚Hej kámo, kultura‘, má firma i zajímavé produkty – například aplikaci Foedus pro rychlou a efektivní mezinárodní výměnu orgánů k transplantaci. Vznikla ve spolupráci s Evropskou unií a Národním transplantačním střediskem, a pokud se nenajde vhodný příjemce v Česku, je možné orgán nabídnout do zahraničí.
„V minulosti byl tento proces velmi zdlouhavý. Orgány ale mají jen určitou životnost. Díky naší aplikaci se zkrátil čas dojednání transplantace z několika hodin na 15 minut. Za pět let existence tak aplikace pomohla zachránit přes 250 životů. Na to jsme nejvíc hrdí,“ říká Kalenda.
Foto Applifting
Kirschner s Kalendou v sídle firmy
Kromě aplikací vyvíjí firma i nástroje pro vývojáře a vývojářské portály. Největší úspěch má ale s takzvanými hybridními týmy, kdy její vývojáři pracují společně se zaměstnanci klienta na novém produktu.
„Obohacují se navzájem a naši klienti na nás ve chvíli předání produktu nejsou závislí. Hybridní týmy máme například v Jablotronu, v Heurece či v Erste Group, což jsou naši největší zákazníci,“ uvádí Kirschner. Zakázky má firma také v Rakousku, Švýcarsku či Irsku.
Její zakladatelé chtějí do budoucna předat společnost samotným zaměstnancům, což se částečně děje už dnes. „Říkáme tomu tribalizace. Kdokoli z našich lidí si může odtrhnout kus Appliftingu – takzvaný tribe – včetně části zákazníků a zaměstnanců. V nově vznikající firmě dostane 33 procent. Řešíme tím, abychom nebyli příliš velcí,“ vysvětluje Kalenda.
Od firmy se tak odštěpila například část Applifting Enterprise, vyvíjející software pro velké banky. I proto Applifting nyní zakládá holding Apphold, který by dceřiné firmy držel pohromadě.
Úplné předání firmy zaměstnancům by jednoho dne chtěli Kalenda s Kirschnerem provést prostřednictvím svěřenského fondu, pokud to bude právně možné. Firma by přitom měla být ze 100 procent ve správě tohoto fondu.
„Až nastane čas, kdy se firmě nebudeme chtít dál věnovat, předáme 33 procent našim následovníkům. Dostanou je propůjčená, aby si je nemuseli kupovat,“ nastiňuje Kalenda budoucí vývoj.
„Když z Appliftingu odejdou, spočítáme, jak firmu zvětšili, a dostanou zase 33 procent, jako kdyby podíl prodali. Zbylých 66 procent ze zisku za daný rok si rozdělí ostatní zaměstnanci a podobně budou pokračovat další následovníci. Možná z toho uděláme takové perpetuum mobile.“
