Bulvární deník vyfotil ministra zdravotnictví Romana Prymulu, jak vychází s politikem Jaroslavem Faltýnkem v noci z pražské restuarace. Bez roušky.
Restaurace jsou zavřené, roušky se musí nosit uvnitř i venku.
Muž, který tato opatření zavedl, je obě najednou porušil. A je to větší průšvih, než se na první pohled zdá – tentokrát nejde o vtipy na téma lampasák nebo Fantomas mluví. Tady se hraje o morálku. Válí se na dně.
I v dobách válečných, kdy platí trochu jiná pravidla a spousta věcí jde ve jménu záchrany holého života stranou, morálka důležitá je. A její vnímání je možná ještě silnější než v dobách mírových.
V Letňanech už stojí polní nemocnice, fotky prázdných postelí probouzí úzkost i v tom největším srandistovi, počet nakažených roste tempem, které jsme si nebyli ochotni představit, a mrtvých je čím dál víc.
Jak tedy – v tak kritické době – číst noční vzkaz ministra zdravotnictví?
Za á, že se vlastně nic tak strašného neděje? Za bé, že pravidla neplatí pro vyvolené a někdo může a jiný ne? Za cé, že je ministr pouhý smrtelník a dělá chyby? Všechny odpovědi jsou zkáza.
Kdyby platilo za á, naznačuje tím, že z nás dělá pitomce. Pod béčkem se skrývá pohrdající papaláš – takový, kterým se nevěří a historie kácí jejich pomníky. A céčko svědčí o tom, že je slabý, neschopný udržet na uzdě svoje vášně, nebo mu některé věci nedocházejí. Slaboši a hlupáci války nevyhrávají.
Představte si, že plujete na lodi s kapitánem a během plavby se ukáže, že je to ukrutnej prevít, podvádí, týrá posádku a chce se zmocnit nákladu. Jenže je jediný, kdo z posádky dokáže dovézt loď bezpečně do přístavu. Co s takovým člověkem?
Nelehkou plavbu před sebou máme.
