Pětačtyřicet hektarů radosti na dohled pálavských vrchů a vodní nádrže Nové Mlýny. Taková je plocha, na níž roste vinná réva pro vinařství Sonberk, oceněné titulem Vinařství roku 2020. Pro Sonberk to není vítězná premiéra – stejnou cenu si vydobylo už v roce 2013. Je tak vůbec prvním vinařstvím, které ve stejné soutěži dokázalo zvítězit dvakrát.
V kopci nad jihomoravskou vesnicí Popice, kde má vinařství Sonberk své sídlo, navržené architektem Josefem Pleskotem, je začátek letošního února o něco radostnější než v minulých letech. Úspěch v soutěži Vinařství roku je něco, čeho si vinaři v Česku považují. Menším pomáhá rozjet byznys do vyšších otáček, u větších potvrzuje kvalitu a správně nastavený směr.
Na vlastní kůži to předloni zažila například rodina Škrobákových, která hospodaří na 12 hektarech vinohradů v Čejkovicích na Hodonínsku. Ta si stejný titul odnesla předloni.
„Jsme malí a ani jsme nebyli nijak známí, takže po vyhlášení našeho vítězství jsme nestíhali odbavovat objednávky přes e-shop. Všichni chtěli vědět, kdo jsme a jaká vína děláme,“ vzpomíná Martin Škrobák.
Kromě okamžitého zájmu, který zhruba po měsíci o něco opadl, přišel ale dlouhodobý zájem o vína z vinařství Škrobák od majitelů restaurací, hotelů nebo vinoték. „Celkově se nám objem dodávaného vína od té doby zvedl zhruba o 40 procent,“ libuje si Martin Škrobák z rodinné firmy, která ročně vyprodukuje 50 až 70 tisíc lahví vína.
Sluncem zalité vinice Sonberku
Vinařství Sonberk podobně razantní nárůst prodejů nečeká. Počet prodaných lahví se u něj dlouhodobě pohybuje kolem 120 tisíc a Sonberk se tak blíží svému maximu danému výměrou vinic. Na nich mezi odrůdami kraluje Ryzlink rýnský následovaný Sauvignonem a Pálavou. Prodejně nejúspěšnější byl zatím rok 2019, kdy se z Popic do světa vydalo 129 tisíc lahví.
„Vinařství bylo založeno už v roce 2003, takže i první ocenění před osmi lety znamenalo, že je na dobré cestě, po které bylo třeba pokračovat dál. I po osmi letech pro nás pořád platí především to, že se snažíme mít co nejkvalitnější vinohrad, abychom z něj získali co nejkvalitnější hrozny,“ říká Dagmar Fialová, obchodní a marketingová ředitelka vinařství Sonberk.
„Za osm let je za námi spousta nových projektů a vyrobila se řada dobrých vín, za která jsme získali velmi cenná zahraniční ocenění,“ ohlíží se za dosaženými úspěchy.
Jedním z nich bylo například ocenění pro suchou Pálavu z roku 2015, která se na prestižní soutěži Decanter World Wine Awards stala v roce 2017 nejlepším suchým aromatickým vínem světa, což způsobilo poprask na českém i zahraničním trhu.
Sonberk se samozřejmě musel v předchozím roce vypořádat s problémy, které si přichystal covid-19. Prodej vína prostřednictvím restaurací mu tvořil 30 až 40 procent obratu – a v takové výši se během minulého roku pohyboval i odhad ztrát.
„Nakonec se prodej vína propadl jen asi o 12 procent, což v kontextu doby považujeme za velký úspěch,“ pochvaluje si Fialová.
Sonberku k výsledkům zásadně pomohla letní sezona, která proběhla v duchu předchozích let. Velkou část obchodu staví Sonberk i na prodeji takzvaně ze dvora lidem, kteří dorazí přímo do vinařství.
„Přidali jsme na oslovování zákazníků přes newsletter, více se soustředili i na Facebook a Instagram a zároveň jsme některá vína udělali cenově přístupnější,“ vyjmenovává způsoby udržení prodeje Fialová.
Novinkou byl také loňský vstup do prodejní sítě Globusu, což je vedle Makra jediný obchodní řetězec, kde se dá víno Sonberk koupit. „Objemově takto můžeme prodat do pěti procent produkce,“ vypočítává obchodní šéfka vinařství. V podobných číslech se pohybuje export, kdy vína z jihu Moravy míří především do Francie, Velké Británie a Japonska.
Právě rozdělení odbytu mezi co nejvíc kanálů je záchrana pro malé a středně velké vinaře, kteří neprodávají přes obchodní řetězce. Na ty současná situace ovlivněná covidem-19 dopadla nejvíc.
„Loni na jaře nás obrovsky zasáhlo omezení, kdy nebylo možné pořádat tradiční akce spojené s propagací a prodejem vína, typicky otevřené sklepy, degustace nebo vinařské stezky,“ říká prezident Svazu vinařů ČR Tibor Nyitray.
Vinaři tak jaro končili s propadem tržeb v průměru až 30 procent. Léto sice křivku příjmů zvedlo, ale podzim byl opět likvidační.
„Podzim je z pohledu přímého prodeje vždy nejsilnější. Pořádají se vinařské slavnosti, kterých se účastní stovky tisíc lidí, tradiční prodej burčáku loni téměř taky nebyl a v restauracích a hospodách se nepořádaly ani svatomartinské slavnosti,“ vyjmenovává Nyitray zrušené akce.
Čísla, která by ilustrovala celkový propad prodejů za rok 2020, Svaz vinařů ČR ještě nemá, ale Nyitray odhaduje, že se budou pohybovat mezi 15 až 20 procenty. Ne každého totiž propad zasáhl stejně.
Více v klidu jsou ti, kdo prodávají v supermarketech, naopak vinaři sázející hlavně na restaurace a přímý prodej ze dvora v rámci turistiky na tom budou hůř. Pro letošek tak podle Tibora Nyitraye bude víc než předtím stěžejní nejen to, že někdo dokáže kvalitní víno vyrobit, ale že ho dokáže i s ohledem na současná omezení prodat.
Krachy a rozprodej vinohradů ale prezident svazu neočekává. „Ve světě vína jeden rok není tak zásadní. Kdo dělá víno pro rychlou spotřebu, ten ho většinou prodá v supermarketu. Menší vinařství si víno nechají ve sklepích a prodají ho v dalších letech. Jeden slabý rok nepřivede vinaře k tomu, aby se zbavoval vinohradu, na kterém pracuje řadu let,“ připomíná nadčasovou pravdu.
