Testování hranic lidské svobody a tolerance má už Larry Flynt za sebou. Teď testuje blahosklonnost Boha, který bude muset silně přivřít obě oči, aby ve středu zesnulého muže pustil do svého království. Přivřené oči budou ostatně i pro dobro Boha samotného: uchrání ho od pohledu na necudné obrázky a vulgarity, které pornomagnát vydával a jejichž prostřednictvím zbohatl.
Podle erudovaných odhadů se Flyntovo jmění pohybovalo před pěti lety kolem 400 milionů dolarů. O způsobu, jakým k penězům přišel, si kdokoli může myslet cokoli, ale budeme-li se dívat výhradně na jejich výši, je to hodně slušný výkon na chlapíka z rozpadlé rodiny, který opustil v patnácti školu, se zfalšovaným rodným listem vstoupil do armády a poté pašoval alkohol.
Na dráhu, jež se od počátku lehce podobala šikmé ploše, ale on se po ní sklouzl k bohatství, se dvaadvacetiletý Flynt vydal v roce 1964, kdy za 1800 dolarů koupil od matky bar v Daytonu v Ohiu. Pracoval 20 hodin denně, bral amfetaminy, aby to vydržel, odkládal si 1000 dolarů týdně a brzy si našetřil na koupi dalších dvou podniků.
Dalším krokem bylo otevření klubu Hustler s nahými tanečnicemi, pak i jiných striptýzových klubů. Z ošuntělých barů v Ohiu postupně vyrostlo erotické impérium obsahující privátní podniky, pornočasopis Hustler, online obchody se sexuálními hračkami nebo honosné kasino na předměstí Los Angeles.
První číslo časopisu vyšlo před 46 lety. | Foto Wikipedie
Nejvíc je Flynt spojován s magazínem Hustler. Prorazil s ním, protože na rozdíl od konkurenčního Playboye či Penthouse vsadil místo decentnosti a uhlazenosti na – diplomaticky řečeno – zemitější variantu zobrazování nahoty.
„Playboy a Penthouse přistupovaly k pornografii jako k umění, používaly rozostřenou čočku fotoaparátů a podobně. Cítil jsem, že muži požadují zobrazení syrového sexu, a měl jsem pravdu,“ svěřil se jednou Flynt. Skutečnost, že vážně pravdu měl, stvrdila čísla prodeje, v nichž Hustler uletěl konkurenčním magazínům jako kosmická raketa létajícímu kolu Jana Tleskače.
Syrový sex byl často synonymem pro surový. Flynt neměl zábrany, někdy byl na hony vzdálen dobrému vkusu. Či aspoň nějakému vkusu. Detailní zobrazení ženských genitálií, sodomie, sadismus, hromadné znásilnění, sexuální otroctví žen, mrzačení… Největší povyk se spustil poté, co koláž na obálce Hustleru znázornila v červnu 1978 nahotinku zpracovávanou mlýnkem na maso.
Foto Wikipedie
Povyk? Pro Flynta byl opojnější než šampaňské. Zajímalo ho vydělávání peněz, neměl v tomto ohledu skrupule, zato obchodnický čich ano. Skvěle chápal, že negativní publicita je perfektní reklamou. Že v jeho případě dokonce platí téměř přímá úměra, že čím víc kolektivního opovržení, tím víc mu bude tučnět konto.
O nic dalšího než o narůstající účet v bance v podstatě neusiloval. Ovšem právě tento postoj ho ve vrcholném paradoxu nechtěně postavil do role, jež přesáhla roli pornografického magnáta a milionáře. Co víc, jež přesáhla celý jeho život.
Larry Flynt se stal tím nejméně pravděpodobným, a právě proto ikonickým bojovníkem za svobodu projevu.
Kdo viděl Formanův strhující film Lid versus Larry Flynt z roku 1996, dobře ví, o čem je řeč. V kostce o tom, že vydavatel Hustleru v podání Woodyho Harrelsona, který za výkon dostal Oscara, je obviňován z obscenity, přečinů proti morálce a z urážky na cti; nejproslulejší proces se týká karikatury evangelického reverenda Falwella ukazující televizního a poněkud svatouškovského kazatele při souloži s vlastní matkou.
Ne, nebylo to vkusné. Lépe řečeno, bylo to vrcholně nevkusné. Vtipu v tom také moc nebylo. Trčela z toho upocená snaha o zostuzení reverenda za každou cenu. Jenže o tohle v procesu nešlo. Předmětem sporu bylo cosi mnohem zásadnějšího: zda je možné uveřejnění těchto karikatur zakázat, případně zda je možné být za jejich uveřejnění stíhán.
Jako i další spory s cenzurou, i tento ostře sledovaný soud Flynt vyhrál. Naplněn tak byl první a svým způsobem – reverend Falwell snad odpustí – posvátný první dodatek americké ústavy o svobodě vyznání, tisku a projevu.
Larry Flynt | Foto Forbes US
Miloš Forman se s jistou dávkou umělecké licence soustředil na tuto dějovou linku. Nevyhnul se kvůli tomu výtkám, že potlačil kontroverzní a nechutné stránky povahy, kterých bylo ve Flyntově případě – reverend Falwell snad znovu odpustí – požehnaně.
List The New York Times v magnátově nekrologu připomenul rozhořčení feministky Glorie Steinemové, která v reakci na Formanův snímek uvedla, že Flynt rozhodně nemůže být vykreslován jako kladná postava.
Jenže tyto výtky pozici Flynta coby samozvaného vlajkonoše svobody projevu nerozviklávají, nýbrž upevňují. Vystihl to ostatně s kouzelnou přímočarostí sám Flynt: „Pokud první dodatek ústavy ochrání člověka, jako jsem já, ochrání každého z vás, protože já jsem ten nejhorší.“
Jindy zase na stejné téma prohlásil: „Akceptování mé existence a pozice je cena, kterou platíte za život ve svobodné společnosti, a tato cena se rovná toleranci k věcem, které se vám nelíbí. Musíte tolerovat Larry Flynty tohoto světa.“
Jistěže tyto vznešené věty pronášel řečník do značné míry účelově. S největší pravděpodobností se takovým větám v duchu dokonce pochechtával. To ale nijak neumenšuje jejich platnost a étos. Naopak – řečníkovo farizejství podtrhává pravdivost jeho řeči. Čím víc se jí bude vysmívat, tím pravdivější bude. Vyřčené je mnohem vyšší hodnoty než řečník. V tom spočívá největší kouzlo Flyntova příběhu.
Larry Flynt | Foto Forbes US
Další kouzlo vězí v mnohovrstevnatosti hlavního hrdiny. Larry Flynt byl šovinista, pozér, mnohdy velmi nepříjemný a nesnesitelný člověk a také – s odpuštěním – prasák. Zároveň byl zastáncem sňatků osob stejného pohlaví, odpůrcem trestu smrti a jeho nadace přispívá na boj proti zneužívání a násilí na dětech a na výzkum léčby poranění míchy.
Výzkum léčby míchy má osobní konsekvence: v roce 1978 byl po jednom z procesů milionář postřelen před soudní budovou a doživotně upoután na invalidní vozík, který si pozlatil a potáhl sametem.
Střelcem byl rasista a xenofob Joseph Franklin (ve Formanově filmu ho ztvárnil Jan Tříska), který se po zatčení v roce 1980 doznal k sérii vražd. Za to byl o 33 let později popraven, přičemž před exekucí Flynt veřejně vystoupil s přáním, aby byl Franklinovi zachován život.
Ve středu tedy proběhl s Flyntem poslední soud. Nebyl to už „lid versus Larry Flynt“, nýbrž „Bůh versus Larry Flynt“. Těžko odsud odhadovat, jak proces dopadl, lze si ale s nadějí tipnout, že kontroverzní postava opět slavila úspěch. Neboť tím, že poselství nezávisle na jeho vůli přerostlo nositele, stal se Larry Flynt – ať se to někomu líbí, nebo ne – jakýmsi božím nástrojem.
Je-li tip o Flyntově úspěchu u posledního soudu správný, pak se na nebesích potkal s reverendem Falwellem, který zesnul v roce 2007. „Navzdory rozdílům se z nás stali přátelé,“ tvrdil vydavatel hanbatých časopisů půvabně, leč těžko říct, zda s úplnou zárukou. „Věděl jsem, co prodává on, a reverend zase věděl, co prodávám já.“
