Cesta k osvícení není pro každého – a i kvůli tomu se nyní finalizuje prodej Avastu za miliardy dolarů. Úspěch uchazeče o Avast, tedy společnosti NortonLifeLock, totiž zásadně ovlivnil Peter Norton: génius, samouk, neúspěšný mnich, milovník umění a jeden z prvních IT superboháčů světa.
Mnišské zklamání na něj čekalo vlastně hned za branou. „Myslel jsem si, že se ani nedozvím, kdo je zrovna americký prezident. Jenže jsme nežili v žádné izolaci, naopak. Doneslo se k nám všechno, i aféra Watergate,“ popsal pro magazín The New Yorker.
„Kromě toho jsem ale meditoval, dojil krávy, pásl kozy, zašíval oblečení,“ vzpomínal. Jenže se stalo to, co se může přihodit i mléku. Zhruba po čtyřech letech mu celá zkušenost zkysla.
Kyselé pocity, sladká budoucnost. Psal se začátek 70. let, když si mladičký Norton oholil hlavu a u San Francisca vstoupil do buddhistického kláštera. Nakonec se ovšem vrátil ke světskému životu a důsledek sledujete v posledních dnech sami.
Americký IT titán NortonLifeLock hodlá koupit český Avast, což by byl jeden z největších porevolučních dealů vůbec. A zároveň ukázka efektu motýlích křídel v praxi. Pokud by byl Norton ve svém hledání zenu úspěšnější, dost možná by se nic z toho nedělo.
Právě on vybudoval jednu z prvních zásadních softwarových firem světa a v roce 1990 ji prodal Symantecu, čímž vzniklo dnešní spojení NortonLifeLock. A hlavně: do tří let od fúze tvořily Symantecu příjmy z původně Nortonových produktů přes osmdesát procent zisků. Kde by bez něj byli!
I proto v portfoliu uchazeče o Avast najdeme četné odkazy na otce-zakladatele: třeba Norton AntiVirus, Norton 360, Norton Internet Security, Norton Personal Firewall, Norton SystemWorks, Norton AntiBot, Norton AntiSpam, Norton GoBack…
Foto Wikimedia Commons
Češi, kterým už vlasy začínají pomalu prokvétat šedinami, si zase jistě vzpomenou na Norton Commander, legendární správce souborů vyvedený v modro-bílé kombinaci, který od konce osmdesátých a v průběhu devadesátých let chyběl na málokterém „písíčku“.
Už tehdy Nortonovo jméno i tvář představovaly legendu. Podivuhodný osud pro chlapce, který v Seattlu vyrůstal jako klasický outsider bez kamarádů… Smutný úděl vyděděnců tehdy sdíleli s bratrem a čas ubíjeli dlouhými vyjížďkami na kolech, cestami za obzor samoty.
Kdo ví, třeba i možnost si jen tak nerušeně samotářsky přemýšlet odstartovala následný ohňostroj nápadů. Firma, pro niž Norton v 60. letech pracoval, si pořídila IBM 1620, computerového pradědečka. Kolumbus potřeboval loď, Norton počítač – a oběma se otevřely nové světy.
Norton začal opravováním chyb a svůj primitivní program tehdy nabízel komukoli, kdo projevil zájem. Technika ho uchvátila, dostal i práci u Boeingu, ale dějiny ještě šly jinudy.
Vietnamskou válku sice díky svému pedagogickému nadání bez potíží přežil jako medik, který předává vědomosti dalším, přesto se po konci služby rozhodl opustit vřavu každodennosti a v roce 1971 zaklepal na vrata kláštera.
Roky ubíhaly, k osvícení bylo daleko. Norton zjistil, že sny o zenovém klidu si nesplní. „Bral jsem to jako své selhání,“ bilancoval. Dalším selháním v jeho očích bylo to, že zatímco dojil krávy, pučící svět IT se posunul o světelné roky. Takže vyšel z kláštera a on, někdejší průkopník, si náhle připadal zase jako kluk, který na kole marně nahání ostatní.
Ještě díky úsporám z předbuddhistických časů vyrazil na velkou roční cestu po světě, spal po hostelech, kochal se Paříží, shlížel na Asuánskou přehradu. Když se konečně vrátil do Los Angeles, v roce 1981 si jako jeden z prvních koupil osobní počítač IBM, pustil se naplno do programování a o rok později založil Peter Norton Computing.
Foto Wikimedia Commons
Mimo jiné byl bystrým, až průlomovým marketérem. Aby se zákazník s produkty lépe ztotožnil, pojmenoval společnost po sobě a nechal se fotit na obaly produktů spíš v neformální, uvolněné kompozici. Podprahově tím říkal: Nebojte se, počítače jsou pro každého. Celé to podpořil i jednoduchým jazykem svých knih – a vlak už nešlo zastavit.
Za dva roky zisk firmy prolomil milion dolarů. Pak pět milionů. Deset milionů… Norton se stával ikonou a Symantec, společnost původně specializovaná na práci s umělou inteligencí při analýze řeči, se rozhodla konat.
V roce 1990 dostal neúspěšný mnich za prodej své firmy 70 milionů dolarů a třetinu akcií vzniklé superfirmy, tehdy v hodnotě asi 60 milionů. Ne snad, že by pak přestal úplně pracovat, ale tímto momentem se definitivně stal předchůdcem Jobse, Bezose a dalších titánů nastupující dekády.
The New Yorker ve svém vynikajícím Nortonově profilu z roku 1995 ostatně používá výraz „nerd tycoon“ a vysvětluje, jak se podobní počítačoví boháči liší vzhledem i chováním od klasických průmyslníků a magnátů dobíhajícího 20. století.
Dnes jsou IT miliardáři standardem, tehdy to byla výjimka. Další tvořil třeba „William Gates“, což je půvabný důkaz toho, že před čtvrtstoletím ještě pro svět nebyl Billem. Billa Gatese zná dnes skoro každý, Norton se víceméně začal stahovat do ústraní.
Od prodeje firmy se ve velkém věnuje filantropii a umění, a i když slýchal posměšky, že má víc peněz než vkusu, dnes americké galerie za díla z jeho sbírky děkují. Nortonovi je 77 let, rozvedl se a znovu oženil, slyšet o něm jde především díky štědrosti vůči umělcům.
Technologický pokrok už uhání vpřed zásluhou jiných, jeho stopa je ovšem hluboká a jen tak nezapadne. Současné dění kolem Avastu je toho důkazem.
„Neexistuje svět, ve kterém bych se cítil doma,“ pronesl s mrazivou upřímnosti upomínající na osamělá léta a na osud některých nerdů, jimž je daleko lépe u klávesnice než uprostřed hlučícího davu. „Ale strávil jsem většinu života tím, v čem jsem dobrý – tedy počítači. Což bylo o dost lepší, než se snažit dělat věci, u nichž jsem se trápil a připadal si nekompetentní.“
Na kluka, o kterého kdysi nestáli ani kamarádi ze sousedství, to celé zní jako jedna velká výhra.
