Donald Trump má velké oči. Rád používá velká slova, rád drží velké proslovy a rád nafukuje svůj majetek. Aby byl větší. Navenek. A s ním samozřejmě také sám Trump. Americký Forbes s ním má dlouholeté zkušenosti a každý rok při sestavování žebříčku nejbohatších lidí proběhne už zažité kolečko, při němž realitní magnát chce do svého majetku započítat věci, které nevlastní vůbec, nebo jen zčásti.
Nebo trvá na tom, že jen jeho jméno má hodnotu miliardy dolarů. A pak se rozčiluje, že Forbes jeho jmění odhaduje podstatně níž (pro letošek to bylo 4,5 miliardy dolarů, zatímco mogul se cení na dvojnásobek). To teď nechme stranou a podívejme se na několik příkladů, kdy Trump sám sebe chytil od pasti.
V roce 2006 žaloval novináře, který vydal knihu, jež hovořila o tom, že Trumpův majetek dosahuje zhruba jen 150 až 250 milionů dolarů. Soud se tím zabýval a výsledkem bylo, že Trump musel pod přísahou vypovídat o svém majetku. Co se veřejnost dozvěděla? Že jeho jmění do velké míry závisí na „výkyvech a náladách na trzích a také na mých vlastních náladách“. Jinak řečeno, pokud má Donald Trump dobrou náladu, klidně si zvýší odhad svého jmění o několik miliard. Co když si zrovna tolik nevěří? „Neřeknete novináři, že se zrovna cítíte mizerně,“ zněla jeho odpověď. A líčení upozornilo také na konkrétní aktiva.
Trump International Hotel & Tower Waikiki Beach Walk: Osmatřicetipatrový hotel sice nese Trumpovo jméno, ale magnát v něm nemá žádný podíl. Vlastní ho jiný majitel, Trump pouze licencoval své jméno a za poplatek ho spravuje. V roce 2007 ale The Wall Street Journal tvrdil, že je jeho. U soudu dal Trump zpátečku. Trochu. „Měl jsem za to, že když je kontrakt s mým jménem tak silný a solidní, může to být interpretováno tak, že hotel vlastním. I když v něm nemám žádné peníze.“
Trum International Hotel Las Vegas: V roce 2008 dostavěl rezidenční mrakodrap v Las Vegas. Už o tři roky dříve v červnu 2005 veřejně tvrdil, že během prvního týdne předobjednávek bylo prodáno všech 1 282 bytů. Pod přísahou se ale opravil, že na konci roku 2005 bylo prodáno jen 900 bytových jednotek. V roce 2007 se zase nechal slyšet, že už je projekt stoprocentně vyprodaný, zapomněl ale uvést, že část apartmánů si „zatím“ nechal pro sebe.
Seven Springs: Takřka kilometr čtvereční zeleně se dvěma domy z počátku 20. století leží zhruba hodinu cesty na sever od Manhattanu. V roce 2005 si tento pozemek Trump ve svém vlastním ocenění vedl, jako by byl už rozdělen na dvacet parcel s dvaceti luxusními domy, na jejich prodeji by vykázal zisk 80 milionů dolarů. O rok později si pak vlastní odhad zvýšil až na 150 milionů dolarů. Proč ten meziroční skok téměř na dvojnásobek? „Ceny šly nahoru,“ tvrdil tehdy. Konzultovat svůj odhad s realitními experty? Ne. Měl na to nějaký posudek? Ne. Podle expertů má pozemek hodnotu jen zlomku z aktuálního Trumpova odhadu ve výši 125 milionů dolarů.
Trump World Tower: V roce 2004 řekl Trump magazínu Fortune, že na jeho 72 pater vysokém mrakodrapu poblíž budovy Spojených národů v New Yorku už není žádný dluh. Ve skutečnosti byl 41,4 milionů dolarů.
West Side Yards: Trump vlastnil třicetiprocentní podíl na velkém developovaném území u řeky Hudson na Manhattanu. Když New York Times napsaly, že má v projektu minoritu, neváhal redaktorovi poslat ručně psanou poznámku: „Petře, jsi opravdový loser. Máš pocit, že je 50 % malý podíl?“ Pod přísahou Trump připustil, že podíl byl vždy jen 30 %.
The Learning Annex: Když Donald Trump dával přednášky na oblíbené vzdělávací platformě Learning Annex tvrdil u Larryho Kinga, že má za jednu 1 milionu dolarů. Ve skutečnosti šlo do jeho kapsy 400 tisíc dolarů a zbylých 600 tisíc bylo použito na propagaci přednášek například přes billboardy nebo tiskovou reklamu. Trump později tvrdil, že se takové výdaje dají započíst k jeho jmění proto, že mu zvyšují hodnotu jeho značky. Do svého daňového přiznání je ale pochopitelně nedal.
Jak jsou na tom nejbohatší lidé světa? Podívejte se do našeho speciálu:
Podtrženo sečteno, Trump soustavně nadhodnocuje svůj majetek a podhodnocuje své dluhy. A je skutečně extrémní optimista, jakmile dojde řeč na ohodnocení jeho aktiv: v jeho pojetí ceny vždy rostou a zákazníků přibývá. Jenže, když někde vlastníte třicet procent, tak prostě vlastníte 30 %. A když máte zelenou louku, nemůžete ji ohodnocovat jako by byla už rozparcelovaná, zastavěná a všechny domy na ní se ziskem prodané. V takovém procesu se totiž může objevit spoustu nečekaných komplikací a zákazníci třeba na konci vůbec nemusejí přijít. Nebo ne za vaše vysněné ceny.
Trump je chytrý byznysmen. Ví, že čím větší podíl uvede, nebo čím rychlejší prodej vyhlásí, tím bude projekt vypadat úspěšnější a může přilákat opravdové zákazníky. OK, to je prostě součást byznysové hry. A zabrala také na voliče, kteří chtějí mít v Bílém domě opět šéfa, který bude silný a udělá Ameriku znovu bohatou (jako Trump!).
Jenže – když tvrdí, že postaví 12 metrů vysokou zeď na hranici s Mexikem a ještě ji nechá Mexiko zaplatit, co z toho skutečně bude? Nebude spíše třímetrová? A zaplatí za ni někdo jiný než Američané? Jeho sliby a tvrzení vypadají pochybně. Jako vždy.
