Když vstoupíte do domu Pařížská 23, první, co uvidíte, jsou štukové hlavy žen jako z Muchových plakátů. Stěny chodby zdobí rostlinné ornamenty a geometrické prvky a vy čekáte, co přijde v podkrovním bytě. A tam? Žádná secese jako všude kolem. Cítíte ten kontrast. Jste opět v 21. století, kde ornament je zločin nebo to tak alespoň v bytě D na začátku výstavy Squat iD23 vypadá.
Jak dostat design mezi Čechy? Co zkusit koncept Casa Cor (výstavu v nájemním domě, kde jeden architekt navrhne vždy jeden pokoj), který už přes 30 let funguje v Brazílii? Tohle si řekla před deseti lety Brazilka Ingrid Vurm Lermen a začala pracovat na portálu insidecor, jenž propojuje lidi s designéry a značkami. Ten byl základnou pro vysněný projekt Squat iD23 v Pařížské, jehož je Forbes partnerem a kde právě teď v pěti nově zrekonstruovaných apartmánech ožil český i světový design.
Pět bytů s interiéry od předních českých architektů si můžete nejen prohlédnout během odpoledních komentovaných prohlídek se skleničkou šampaňského v ruce, ale taky pronajmout třeba na snídani s přáteli nebo pro firemní večírek. A to od 24. listopadu do 22. prosince. Poté se byty až do konce roku uzavřou, aby se do nich v lednu mohli nastěhovat noví nájemníci. Tím nájemníkem můžete být i vy, jen musíte počítat s tím, že měsíční nájem se může vyšplhat až na 200 tisíc korun. Interiéry jsou totiž až po strop nabité špičkovým vybavením exkluzivních značek.
„Lidi nepřesvědčíte k tomu, aby se obklopovali hezkými a kvalitními věcmi jinak, než že jim umožníte si ten design vyzkoušet a osahat,“ myslí si Brazilka Lermen, která se do Prahy přistěhovala v roce 2004 za svým přítelem. Nejdřív pracovala v ateliéru 4A architekti, pak v kanceláři Cigler Marani. Ale překvapilo ji, že se tu nikdo příliš nezajímá o interiérový design. „Lidé jsou ochotní investovat do svého auta či domu, ale když jde o vybavení a nábytek, tak nad tím jen mávnou rukou a radši zamíří do levného řetězce.“
Její mise, kterou si vytyčila na začátku projektu v nejluxusnější ulici Česka, je kvalita a styl pro všechny a na celý život. „Představa lidí je taková, že když přijdou do exkluzivního studia, tak platí za značku, ale vůbec si neuvědomují, že vyšší cena je spojená s kvalitou. Chcete, aby vám podlaha vydržela pět let, nebo celý život?“ položí otázku, na niž nečeká odpověď. Doufá, že si návštěvníci Squat iD23 uvědomí, že zařizování interiéru může být investicí, která se jednou vrátí.
A ví, o čem mluví. S interiérovým designem má mnohaleté zkušenosti. Ve svém rodném městě Porto Alegre vystudovala urbanismus, architekturu pak na škole Federal do Rio Grande do Sul a právě tam se věnovala několik let zařizování bytů, urbanismu, krajinné architektuře a rezidenčním i komerčním projektům. V roce 1999 se přestěhovala do Barcelony, kde později získala magisterský titul na Universitat Polytèchnica de Catalunya a kde se taky seznámila se svým budoucím manželem. Za ním se pak přestěhovala do Česka.
V Praze navázala na svoji největší vášeň – design – a usmyslela si, že ho naučí milovat i Čechy, pro které byl v tu dobu stále ještě designovým vrcholem výlet do nábytkářského řetězce. To podle designérky není špatně, jen prostě nemusíme všichni doma mít tu stejnou pohovku nebo skříň. Protože život je přece pestrý.
A pestré byly i začátky jejího podnikání. „Měla jsem trochu naivní představu. Chtěla jsem vytvořit portál, jenž by spojoval všechny české designéry, studia a architekty a do kterého by sami tito lidé přispívali svými články. To se mi ale nepodařilo, architekti prostě neměli čas,“ říká Lermen, která si nakonec musela za naspořené peníze najmout tým novinářů.
„Do insidecoru jsem investovala spoustu času a peněz, ale věděla jsem, že dělám správně,“ říká. A nelze jinak než jí to věřit, když právě teď sedí rozzářená v ukázkovém bytě, o kterém přemýšlela víc než deset let. Nebýt portálu, nikdy by si totiž nevybudovala důvěru ostatních a nikdy by nevznikl tak velký projekt, jakým Pařížská 23 je.
Přitom posun přišel teprve před rokem v Tančícím domě, kde se potkala s vedením Pražské správy nemovitostí (PSN), jež ikonický dům vlastní. „Při našem setkání mě napadlo, proč nezkusit uspořádat společnou výstavu v nějaké z jejích nemovitostí. Oni mají prostory, my máme skvělé kontakty a víme, kde sehnat hezké věci a vybavení,“ říká.
A tak začala spolupráce v secesním domě, squatu, s označením iD23. „Nechceme, aby byty působily prázdně jako z katalogu, proto jsme jim dali duši pěti rodin,“ popisuje Lermen. Třeba luxusní apartmá s terasou patří tříčlenné rodině: architektovi, designérce a jejich malému synovi. Díky povolání rodičů je byt s názvem Czech Icons přeplněný designovými produkty, které dvojice během života různě nasbírala v práci a od svých známých. Najdete tu třeba lustry od studia Dechem, kolekci Oáza od Kláry Šumové a Dirka Wrighta nebo houpací křeslo od deForm.
Ale nebojte, klidně se do křesla posaďte, nepoužíváte věci cizích lidí. Všechny rodiny jsou totiž fiktivní. „Majitele bytů jsme si vymysleli, aby se apartmány lépe navrhovaly. To, že jsou rodiny vymyšlené, všichni věděli, je to součást hry,“ usměje se Ingrid, která už teď přemýšlí o dalším ročníku.
V jiném pražském domě, s jinou rodinou a jinými architekty. Ale v hlavní roli zase s tím, o co tu jde v první řadě – s atraktivním designem.
