Ještě nedávno byli v rolích, které obvykle velká přátelství nevytváří. David Pertl – student, Jaroslav Vavřina – oponent jeho diplomové práce. Ale zatímco řada oponentů nešetří kritikou a studenti je po obhajobě zpravidla nevyhledávají, u Pertla s Vavřinou zafungoval studijní vztah jako společný začátek. Výsledkem je projekt Zavezu, který autoři popisují jako spolujízdu pro věci.
Ta je vedle Airbnb či Uberu další sdílenou ekonomikou; modelem populárním mezi uživateli, leč často tančícím na hraně státní legislativy. „Ale zatímco v případě Uberu řidič generuje zisk, který je vyšší než jeho náklady, u Zavezu řidič pouze sdílí náklady na cestu, kterou by tak jako tak podnikl, v nejlepším případě je tak na nule. Na limity státních pravidel naráží projekty z první kategorie,“ uvažuje Vavřina.
Čtěte také: Prošli si startupovým drillem v USA, teď „zabíjejí Photoshop“ z pražské náplavky
Aplikace, která funguje na iOS, Androidu i přes webové rozhraní, má dvojí využití. Potřebujete-li něco převézt, stačí zadat počáteční a cílovou destinaci, časovou lhůtu a nabízenou cenu – a čekat, kdo se vám ozve. Anebo obráceně: chcete-li si přivydělat převážením věcí pro ostatní, můžete, stačí se nabídnout jako kurýr.
„Na straně zákazníka je Zavezu určené prakticky pro kohokoliv. Dají se převážet kompoty od babičky, bazarové věci nebo zboží, které byste normálně poslali messengerem. A na druhé straně se toho mohou chytit například studenti či důchodci, kterým nevadí něco přenést třeba na procházce a vydělat si tak na pivo nebo večeři,“ říká Vavřina, jeden ze dvou spoluzakladatelů služby.
Jaroslav Vavřina a David Pertl
V 48 letech má za sebou bohatou historii. Dříve pracoval v reklamě, pak do Čech přivezl první krabičkovou dietu, ale svou vášeň našel v motorkách a dnes je spolumajitelem Harley-Davidson Praha. V tamních prostorách má kancelář i Zavezu, tam o svém novém projektu bohém s potetovanými pažemi vypráví: „Vyřeší to i zcela banální a běžné životní situace, třeba když potřebujete jen dovézt zapomenutou věc z domova.“
S nápadem na Zavezu přišel Pertl. Když dostudoval vysokou školu, potřeboval se přestěhovat ze Zlína do Prahy. „A několikrát jsem narazil, když jsem potřeboval dopravit ledničku, pračku a další věci,“ líčí 27letý podnikatel. Všiml si, že cena za dopravu leckdy převyšuje cenu samotného zboží. Proto ho napadlo udělat službu, která by s převozem věcí pomáhala.
Najednou ale vyvstala spousta otázek: Zaměřit projekt úžeji? Soustředit ho na specifické zboží či region? Vavřina s Pertlem nakonec veškerá omezení odmítli. A tak se jim stalo, že uživatelé toužili po převozu zahradní chatky, mražené polévky, pionýra či zásilky ve složení pytel brambor, 20 kilogramů jablek a vykuchaná krůta. „Snad nejčastější poptávka je ale na kola na auta, ta jsou v nabídce skoro každý týden,“ přibližuje Vavřina.
Aby se zásilka nedostala do špatných rukou, je opatřena speciálním kódem, který sděluje poptávající převozníkovi jak při vyzvednutí zásilky, tak při jejím dodání. „Pro všechny případy máme i pojištění,“ říká Vavřina. Mechanismus proti nespolehlivým uživatelům je prostý: když někdo přijme zakázku, nedodrží ji a nekomunikuje, provozovatelé ho zablokují. Zatím se to stalo dvakrát.
Čtěte také: Z Berlína až do Benátek. Češi propojují Evropu unikátními jízdami
Po necelém půlroce fungování má Zavezu zhruba 15 tisíc registrovaných uživatelů a přibližně dva tisíce zrealizovaných zakázek, což však zdaleka nejsou všechny zadané. Propojit zákazníka s kurýrem se podaří u asi 40 až 50 procent zakázek, s čímž Vavřina rozhodně není spokojený. Má ale důvod věřit ve zlepšení: v brzké době chystá Zavezu ostrý start, intenzivnější propagaci a spolupráci s novým silným partnerem, která by měla projektu dodat novou dynamiku.
A s tím zvýšit i výdělky. Pertl s Vavřinou zatím Zavezu financují převážně z vlastních zdrojů. Vstupní investice činila tři miliony, dalších pět ještě provozovatelé plánují investovat do technologií a marketingu. Počítají, že projekt, jemuž se nyní naplno věnují čtyři lidé, by se mohl přehoupnout do zisku zhruba za 12 až 18 měsíců od spuštění. A Vavřina si uvědomuje: „Není to věc, která se dá tři roky testovat a ladit. Je tu spousta zavedených firem, jen jsou velké a pomalé. Takže my musíme být ti rychlí.“
