A tenhle znáte? Kluk z Prahy tak miloval autíčka, že si je pořád čmáral do sešitů. Po střední poslal pár svých kousků do Kalifornie, kde mají možná nejlepší školu designu, a tam nadšeně mladého Čecha s talentem přijali. Už při studiu byl na stáži v Aston Martin a po škole nastoupil k Hondě, nejdřív v Los Angeles a pak v Tokiu. Vášeň pro britské automobily ho však obloukem vrátila do Británie a tam teď pracuje na konturách aut, která se budou za pár let prohánět po silnicích. A ke všemu mu není ještě třicet. Ondřej Jirec.
Možná to zní všechno až moc pohádkově, ale ten příběh prostě takový je. Příběh o cestě z Prahy kolem světa až do britského Gaydonu, kde teď Jirec sedí ve studiu Aston Martin coby nejmladší z devíti designérů (a jeden ze dvou cizinců), co kreslí ty drahé vozy, do kterých usedá i James Bond.
Loni, tedy ještě před příchodem Čecha do společnosti, jeho dnešní kolegové navrhovali model DB10 – žihadlo s 4,7litrovým motorem pro poslední bondovku Spectre. „Škoda, být tu o rok dřív…“ posteskne si 28letý designér, ale ví, že tohle už je minulost. Teď se tady tvoří budoucnost značky. A Jirec už je její součástí.
Ondřej Jirec projel s auty půl světa a to mu ještě nebylo třicet.
„Na jedné straně sen, na druhé stres,“ vypráví, když zrovna nesedí nad prknem nebo nekomunikuje s inženýry a modeláři ve fabrice. Protože to je hlavní náplň těch deseti hodin, co denně stráví nad svou prací. „Je to sice dřina, ale nechci automobilku zklamat, takže se ze sebe snažím dostat to nejlepší,“ říká a z výkresů, které za ním zůstávají, je vidět, že v sobě má „něco“, čím oslovil už tolik lidí.
Mezi první patřili profesoři v Art Center College of Design v Pasadeně, která vychovává ty nejlepší automotive designéry planety. Však právě odtud vyšli šéfové designových studií, třeba Frank Stephenson z McLarenu, Chris Bangle, bývalý šéf designu v BMW Group, nebo taky Michael Bay, režisér Armageddonu nebo Transformers. A právě američtí profesoři rozhodli o přijetí mladého Čecha na plné stipendium.
„Ta škola je soukromá a pokud mají rodiče normální plat, je nezaplatitelná,“ vysvětluje Jirec a cenou ohromí: „Tenkrát to bylo 14 tisíc dolarů za jeden trimestr a těch jsem absolvoval osm. Šílená částka.“ Počítáte správně, necelé tři miliony za tři roky v lavici. Jirec však knihou, kterou ze svých návrhů poskládal a do Kalifornie poslal spolu s přihláškou, zaujal a Nadace Otise (už zesnulého majitele LA Times a milovníka aut) a Bettiny Chandlerových jeho výuku uhradila.
Studium v Pasadeně je postavené tak, že simuluje reálné prostředí a už při škole si budoucí inženýři zkoušejí, jak to bude vypadat v profi prostředí. Proto Jirec během studií vyrazil na stáž do Gruppo Bertone v Itálii, taky do Aston Martin, ale svou diplomovou práci tvořil ve spolupráci s General Motors, kde byl také na zkušené.
Cadillac Estill coby diplomová práce na designové škole v Kalifornii.
Jeho futuristický koncept sportovního Cadillacu Estill měl reflektovat historii automobilky a naznačit, kam by mohla jednou směřovat. Jirec touto prací docílil titulu Bachelor of Science s vyznamenáním a na show, která následuje po promoci, se stal „kořistí“ lovců hlav z Hondy. „V LA jsem nastoupil do oddělení Advanced Design.“
To slovo „advanced“ můžete přeložit jako pokrokový, ale spíš za pod ním představte partu snílků, kteří malují budoucnost. „Naše práce měly inspirovat zbytek Hondy a přivést ji na jiný způsob myšlení,“ vysvětluje Jirec. „Mohli jsme nakreslit cokoliv, třeba skulpturu s koly, nebyli jsme svázaní regulemi, co musí splňovat auto, které pak vyjede na silnice. Dobré bylo, že jsem tam šel hned po škole a že jsem nezabředl do navrhování klik a zrcátek, ale navrhoval jsem vše v jiných dimenzích, než jak by se dělal klasický design v production studiích.“
Tvůrčí činnost českého designéra však po roce ukončily americké úřady, protože mu vypršelo studijní vízum, se kterým mohl legálně pracovat právě jen jeden rok. Honda se sice za svého člověka postavila, ale nakonec mu musela najít místo jinde. A Jirec se stěhoval přes půl světa, do Japonska. „Tam už jsme dělali realističtější návrhy, ta auta už by mohla jezdit po ulici,“ přibližuje. „Tam jsem se naučil, o čem Honda jako automobilka je – jde hlavně o praktické využívání. Jak ušít auto zákazníkovi na míru.“
Ve volném čase Jirec namaloval i prototyp Lamborghini.
Jenže uplynul další rok a v mladém Čechovi začal klíčit plán na další změnu. A kam jinam vyrazit než za značkou, které propadl už během studií. „Aston Martin jsem si zamiloval,“ vyznává se. A protože už znal zodpovědné lidi, znovu vložil své portfolio do obálky, poslal ho šéfdesignérovi do Gaydonu a letos v dubnu nastupoval k němu do oddělení. „U Hondy jsem byl hlavně designér exteriérů, teď dělám i interiéry,“ vypráví Jirec a i po tři čtvrtě roku je pořád klukovsky nadšený, pro jak nablýskanou značku jako jediný Čech pracuje.
Jestliže v Hondě bylo jeho náplní jen a pouze kreslení návrhů, dnes se tato činnost zúžila možná na dvacet procent šichty. Ze skic, kterými to všechno začíná, totiž musí následně vyrobit model (nejdřív na počítači ve 3D a pak z hlíny), pak vyrábí funkční model a do něj zase musí dokázat vsadit už vyrobené funkční komponenty, třeba motor. A když všechny tyhle dílčí kroky zvládne, za pár let bude jeho práce k vidění i v běžném provozu. Nebo třeba v další bondovce.
Jirec sám ji ale nejspíš uvidí jen zvenčí. „Protože Aston Martin jako firemní vozy bohužel nemáme,“ pousměje se. „Denně se pohybuju mezi auty, která si v životě nemůžu koupit. Má odměna je ale v tom, že vidím finální výtvor a že dělám to, co mě opravdu baví.“
