Dělával v továrně na dvanáctihodinových směnách. Vracel se pozdě, doma měl nemocnou partnerku. Přesto ještě po večerech usedal k šicímu stroji. Ke koníčku, který ho pohltil. K zálibě, z níž si Jan Pávek nakonec udělal zaměstnání. Dnes šije pro vojáky, policisty, hasiče, ostřelovače, členy rozvědky nebo třeba žoldáky. „Vyrobíme cokoliv od podprsenky po autoplachtu,“ usmívá se 26letý krejčí.
Právě taková klientela si u Pávka objednává doplňky výstroje na míru. Může jít o drobné přídavky jako opasky, batohy či pouzdra na zbraně, zájem je ale i o moderní bojové oděvy, bundy, kalhoty či kombinézy. „To vše slouží jako vysoce kvalitní náhrada za nekvalitní fasovaný materiál,“ vysvětluje podnikatel.
Na počátku mnoha úspěšných příběhů ale bývá náhoda a v tomto případě jich bylo hned několik.
Náhoda první: Pávek, nadšený fanoušek vojenství a bývalý člen airsoftových jednotek, si jednoho dne usmyslel, že si ušije odhazovací vak na zásobníky. O pár let později přišla náhoda druhá, když vak objevila při stěhování přítelkyně Lucie. A poprosila Honzu: Neušil bys mi kabelku?
Díky tomu mohla nastat náhoda třetí. Nový doplněk ukázala své mamince, která měla ve sklepě zrezivělý, zaprášený a nefunkční šicí stroj. Nabídla ho Honzovi s Lucií, kteří tehdy ještě netušili, jak velkou změnu v jejich životech způsobí. Ale proč si ho nevzít, vždyť jako kávový stolek se bude hodit vždycky.
Jenže Pávkovi to nedalo. „Nemohl jsem přenést přes srdce, že takový krásný a poctivý kus strojařiny z první republiky se nehýbe, nefunguje a je tak zbídačený,“ vzpomíná. Opravil ho, vyčistil, namazal a po mnohahodinové péči byl znovu v provozu. Zašel do galanterie, nakoupil jehly a nitě – a dal se do práce.
Čtěte také: O botách z ruského pstruha a ševci, který u staré singrovky živí tradici
Jenže vše nešlo hned hladce. „Nitě jsem milionkrát přetrhal a zamotal. Zlámal a zohýbal jsem spousty jehel. Ale nakonec jsem stroj zprovoznil.“ To bylo 15. listopadu 2011. A archivní mašina se stala jeho vášní.
Ač přes den dřel u soustruhu v továrně, po večerech usedal k tomu lákavému kusu minulosti od značky Bobbin. Studoval knihy, hledal na internetu – a zkoušel. Když v únoru 2012 zhotovil první batoh o objemu 50 litrů, šití ho pohltilo. Objevoval nové a nové materiály. Jezdil po vojenských útvarech a ukazoval kousky vybavení, které vyrobil. Sbíral zákazníky mezi vojáky a policisty a práce začala nabírat na obrátkách.
Důležitý zlom přišel v červnu 2013. Zakázky přibývaly, až Pávek nevěděl, co dřív. „Nohy jsem měl od šlapání u stroje vypracované jako kulturista,“ pousměje se. To jeho přítelkyně bojovala s vážnou nemocí, přišla o zaměstnání a nezdálo se, že by v dohledné době mohla získat jiné.
Čtěte také: Revoluce Free Circle. Pájené oblečení vyrobené na míru vašemu avatarovi
A tak ji zapojil do přípravných prací, společně si vzali úvěr na první průmyslový šicí stroj, aby mohli šít rychleji. „Byli jsme dva, se dvěma kočkami, dluhy a jedním příjmem v bytě 3+1 – ale s velkou motivací, chutí, nápadem a vytrvalostí,“ líčí Pávek.
Ani tato situace netrvala věčně. Koncem roku 2014 začaly problémy se sousedy, které vyústily až ve stěhování. Pávek dal výpověď v továrně a spolu s partnerkou přesídlili dílnu do Žamberka, kde žijí dodnes.
Změnilo se však leccos. V dílně k páru partnerů přibyl i jejich syn, nyní šestnáctiměsíční. Průmyslových šicích strojů už mají pět. Začali se věnovat také strojní výšivce. Zhotovili několik tisíc výrobků, přičemž významnou součástí jejich klientely se stali příslušníci ozbrojených a bezpečnostních složek.
Mnohdy je ale potřeba realizovat i zcela nové nápady. Nápady, které skutečně neznají hranic. „V jednom dni se třeba na stroji vyšívají satanistické Bafometovy pečetě a o pár chvil později šijeme zakázkovou tašku na notebook s umělecky stylizovaným Ježíšem Kristem,“ vybavuje si krejčí.
Právě různá pouzdra, tašky či obaly patří obecně k nejčastějším zakázkám. „Nejkurióznější byl určitě přepravní obal na šamanský rituální buben, který si dotyčná majitelka vlastnoručně vyrobila z obřadně získané a vlastnoručně vyčiněné kůže,“ říká Pávek.
Výraznou skupinu zákazníků ale tvoří i firmy, které touží po vývoji a tvorbě prototypů různých výrobků z rozmanitých oborů. Ať už zbrojařské společnosti, firmy navázané na automobilovou výrobu či informační techniku. „Děláme špinavou práci ve vývoji, kterou nikdo moc dělat nechce, protože je zdlouhavá, složitá, technologicky i technicky náročná,“ popisuje Pávek.
„Když se nějaké textilní firmy nechají přemluvit na vývoj, většinou u nich musí následovat i výroba, což je drahé, protože musíte nakrmit celý aparát manažerů, ředitelů, technologů i švadlen. U nás vzhledem k absenci takového aparátu tyto náklady navíc nevznikají.“
Pávkovi si to můžou dovolit, protože jejich byznys se slušně rozjíždí. Za poslední rok měli zhruba 250 zakázek a jejich obrat se přiblížil milionu korun. „Každým rokem jdeme o 100 až 110 procent nahoru jak v počtu objednávek, tak i ve financích. A věřím, že tento trend bude v následujících letech pokračovat,“ doufá Jan Pávek. Muž, jenž je dalším důkazem, že se koníček může stát zaměstnáním.
