E-shop Mixit.cz, kde si můžete namíchat müsli podle vlastní chuti, založili v roce 2010 založili dva kamarádi z vysoké Tomáš Huber a Martin Wallner. Za šest let vyrostli ze startupu o dvou lidech ve sklepě činžovního domu do firmy s třicítkou stálých zaměstnanců a šedesátkou dalších spolupracovníků a brigádníků, která funguje ve dvou velkých průmyslových halách a jejíž výroba je částečně automatizovaná.
Snídani podle sebe si mohou lidé namixovat nejen v Česku, ale taky na Slovensku, v Polsku a v Kanadě. Loni měl Mixit.cz obrat 100 milionů korun a vyhrál taky titul EY Začínající podnikatel roku 2015. A i přesto, že jde o firmu, která žije online, tak její majitelé s láskou vzpomínají na tlačítkové telefony a další ne zrovna nejmodernější techniku. Martin Wallner ale věří, že právě díky mnoha řešením ze staré školy je Mixit.cz úspěšný. V našem seriálu o workhacích českých podnikatelů vám proto nabízíme jeho úhel pohledu.
Pravidelné porady se nám moc neosvědčily
Mixit.cz jsme začínali ve dvou a s programátorem, teď jsme na 80-100 lidech podle sezony a stále se učíme, jak rostoucí tým, který zahrnuje výrobní, obchodní i kreativní pozice, vlastně řídit.
Tři roky jsme to zvládali bez porad, prostě jsme novinky probírali přímo při mixování a kancelářský koutek jsme měli ve výrobní a expediční hale. Ve zvětšujícím se týmu plném nováčků se ale začaly šířit informační šumy, a tak jsme zavedli pravidelné porady klíčových lidí z týmu.
Tam se ale zase ukázalo, že přemíra informací a nápadů taky škodí a zdržuje. Lidi prostě řešili i to, co nemuseli, a neměli a komunikační kanály se zahlcovaly debatami o termínech a deadlinech.
Čtěte také: Workhacky aneb 3 věci, které se mi osvědčily při vedení firmy
A tak jsme zavedli neplánované, flexibilní a rychlé porady vestoje jen s lidmi, kterých se to týká. Trvají 10 minut, je na nich třeba pět lidí a svoláváme je ad hoc, když potřebujeme my nebo zaměstnanci. Stačí nám tak jedna, dvě týdně a v kanceláři toho, koho se týkají nejvíc. A má to bonus navíc – každý se v té své snaží udržet pořádek!
Na schůzky chodíme jen v nejvyšší nouzi
Ověřili jsme si, že skoro všechno důležité se dá vyřešit e-mailem, skypem, po telefonu a poštou. Postupem času jsme zjistili, že 99 procent lidí, kteří žádají o schůzku, nepřicházejí s ničím, co by vedlo k oboustranně výhodné spolupráci. A tak na schůzky jednoduše nechodíme.
Naši typickou grafiku dělá grafik, se kterým jsme se osobně nikdy neviděli, mimo trhy centrální Evropy jsme se pustili do Kanady a s tamními partnery jsme v intenzivním kontaktu, ale osobně jsme se potkali pětkrát.
Martin Wallner a Tomáš Huber ve své mixovací hale.
Jednou z výjimek, kdy jsme se schůzkou souhlasili, byl okamžik, kdy jsme kupovali italskou webovou doménu Mix.it. Vlastnil ji osmdesátiletý pán, který neměl důvěru v moderní technologie, takže jsme smlouvu a převod realizovali osobně na jeho počítači.
Tomáš byl u něj v Itálii a podepsal převod a já ve stejný moment vkládal peníze na pánův účet. To celé trvalo asi 15 minut a Tomáš pak neměl v Itálii tři dny co dělat, než mu letělo letadlo zpátky.
Čtěte také: 5 HR tipů, jak získat a udržet spokojený mezinárodní tým
Zkrátka, pokud s námi chce někdo navázat třeba i strategickou spolupráci, měl by nám napsat. Čteme všechno, odpovídáme a to i díky tomu, že neschůzkujeme a máme tak v pracovní době víc času. Zkušenost nám totiž říká, že co řešíme na schůzce hodinu, se dá po skypu vyřešit za 15 minut.
Podnikové informační systémy mohou být brzda
Příliš sofistikované interní programy pro správu projektů, plánování výroby atd. se nám neosvědčily, většinou se časem ukázaly jako nadměrná byrokracie a brzda ve vývoji a fungování.
Na některé věci ještě dnes jdeme selským rozumem, používáme intuici a usuzujeme z dosavadní praxe. Jakmile si růst vyžádá koncepčnější řešení procesů, často zvolíme cestu vlastního vývoje potřebné aplikace. Web jsme si vyvíjeli od první nuly a jedničky sami, software na řízení výrobní linky je kompletně náš, stejně tak expediční systém.
Potřebujeme být při vývoji a zavádění nových vlastních produktů hodně pružní, to je naše konkurenční výhoda oproti korporátním (většinou supermarketovým) výrobcům. Objem produkce a prodejů si ale čím dál víc říkají o robustnější koncepci a startupový punk musí jít stranou. Takže se zeptejte za pár měsíců a třeba budeme mít ve Slacku odkazy do Trella.
Jsme zkrátka oldschooleři mezi startupisty
Obecně jsme spíše konzervy, stará škola, za geeky nás asi jen tak někdo neoznačí. Kolega Tomáš ještě nedávno ve firmě prosazoval otevřený operační systém Ubuntu, některou grafiku dělal sám na koleně v Gimpu, nyní si pořídil MacBook a vzteká se, když narazí na nějakou nekompatibilitu. Třeba náš účetní program si na něm nepustí.
Podobný průběh měl i jeho přechod z tlačítkové Nokie a Blackberry k iPhonu. Já k iPhonu už taky dospěl, ale striktně jsem trval na „pětce“, telefon přece musí být malý. Ale těch pár měsíců, co jsem si do telefonu nainstaloval e-mailového klienta, je svět krásnější.
E-mailem se dá vlastně řešit víc, než se zdá. Poznámky a nápady si často napíšu místo do notýsku sám sobě e-mailem a narazím na ně, až když mám víc klidu k řešení či brainstormingu.
Těmito auty jezdí majitelé Mixitu do práce.
E-maily v inboxu Unread si nechávám až do chvíle, kdy jejich obsah není aktuální nebo kdy jsem je delegoval dál. Je to vlastně takový můj „to do list“. Až nedávno jsem se dočetl, že to tak dělal i Steve Jobs nebo Warren Buffett. Alespoň něco máme společné.
A ještě jedna věc, ve které jsme trochu svérázní – pokud neselže technika, scházíme se před naší firmou v autech z roku 1986, resp. 88. Samozřejmě je to o emocích, které potřebujeme vzbudit (sami v sobě) cestou ráno z domu i večer zpět k rodinám.
