Opustili byste vysněnou práci v zahraničí, abyste vstoupili do nejistých vod podnikání v Česku? Dvaatřicetiletý Adam Šoukal to před pěti lety udělal. V Česku založil platební instituci Roger (dříve Investiční aukce), přes niž za pět let existence protekla již miliarda korun a která je od prvního roku fungování v černých číslech. O tom si většina startupů může nechat zdát.
Šoukalovo rozhodnutí o návratu ale nebylo snadné. Pracoval totiž ve finančním epicentru Evropy – londýnském City. „Tolik peněz už nikdy brát nebudu,“ usmívá se, když vzpomíná na angažmá v bance Santander, kde měl na starosti úvěrové produkty pro firmy a korporace.
„Jdete na mítink v 11 večer a vůbec vám to nepřijde zvláštní. Pracujete v ohromném tempu, nemáte žádný osobní život, ale obětujete to, protože cítíte ze všech stran obrovskou energii,“ rekapituluje.
I přes své pracovní vytížení se však dle svých slov neustále rozhlížel kolem sebe. Velmi pozorně sledoval zejména projekt MarketInovice, který byl prvním tržištěm pohledávek ve Spojeném království.
„Začátek měli velice slabý, ale jakmile se jim to chytlo, dal jsem výpověď v bance a odjel do Česka. Řekl jsem si, že když to kluci zvládli rozjet v tak konkurenčním prostředí, jako je londýnské City, musím to dokázat i u nás,“ popisuje zlomový moment. I díky své práci v bance totiž věděl, jak velkou bolestí mohou pro malé firmy být dlouhé splatnosti na fakturách, které jsou při obchodování s velkými odběrateli standardem.
K tomu, proč je Roger pro mnohé malé podniky záchranou, použijme hypotetickou situaci: Představte si, že pečete cupcaky, které prodáváte do velkého obchodu. Fakturujete milion korun měsíčně a obchod vám platí v průměru za 90 dní. O vaše cupcaky projeví zájem další obchod, ale protože vám první odběratel ještě nezaplatil, nemáte výrobu z čeho financovat a byznys vám stojí.
„My vám tři čtvrtě milionu zaplatíme ihned a 240 tisíc za ty tři měsíce. Deset tisíc si rozdělíme my a investoři, tedy lidé a případně firmy, které vaši pohledávku financovaly,“ vypočítává Šoukal modelový příklad. Jen loni jeho firma takto profinancovala 560 milionů korun s dvanáctimilionovými tržbami a zhruba milionovým ziskem.
Faktoring existuje již nějakou dobu, a tak se na první pohled nejedná o nic nového. Konkurenční výhoda Rogeru ale spočívá v tom, že veškerou interakci mezi subjekty digitalizuje.
„Napojili jsme se na datové toky, které mezi sebou firmy mají. Jsme například v účetních systémech a můžeme si ihned ověřit, zda k dodání zboží skutečně došlo, respektive zda někdo nevystavil falešnou fakturu, což je riziko klasického faktoringu,“ vysvětluje Šoukal. Jeho byznys tak stojí na vytváření aplikačních rozhraní (API), čemuž se věnuje zhruba 10 lidí z celkových 22 zaměstnanců.
Roger vznikl původně jako projekt Investiční Aukce, do něhož později kapitálově vstoupili Ladislav Trpák s Petrem Ladžovem ze Zootu a bývalý šéf PPF Investments Jiří Rydvan. Nedávný rebranding proběhl zejména kvůli zahraniční expanzi. „To, co se nám daří v Česku, budeme replikovat v Polsku a těžko bychom jim tam vysvětlovali, co to je Investiční Aukce. Díváme se také do Španělska a dalších míst v rámci Evropy,“ vypočítává.
Banky, jež samy často faktoring nabízejí, mu vrásky nedělají. Roger je prý ve většině případů levnější a dokáže obsloužit klienty, kteří nedodávají žádné fyzické zboží, ale třeba služby v rámci digitálního marketingu. Největší rozdíl pak spatřuje v tom, že banky jsou stále u papírových faktur a přerod do datových toků „jim bude kvůli rozhodovacím procesům trvat velice dlouho.“
Několik bank se Šoukalovi dokonce ozvalo s nabídkou na odkup podílu. „Neodešel jsem z banky proto, abych se k ní zase vrátil,“ vysvětluje svůj nezájem a dodává, že vstup banky by zcela narušil ekosystém platformy. „Hledala by asymetrie a chtěla by určité dealy jen pro sebe. Všem bankám proto říkám, že pokud chtějí, mohou přes nás pohledávky financovat,“ uzavírá.
