Chybělo málo a z nádraží Kovářská nedaleko Klínovce v Krušných horách by zbyl jen zarostlý kus země.
S tím se ale nehodlal smířit Štěpán Macháček, který tohle kouzelné místo léta znal a před téměř osmi lety ho – tehdy zdevastovanou ruinu – jen těsně před demolicí zachránil.
Dneska tady najdete stylové místo, kde člověk může vypnout, zapomenout na ruch města a užívat pomalý čas uprostřed horské krajiny. A když už jste na nádraží, tak přece v železničním vagonu, hezky na kolejích. A svým pobytem tady i přispět na rekonstrukci skoro 150 let starých budov.
Před pár lety se totiž ke Štěpánovi Macháčkovi, který coby blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu žije většinu roku se svou rodinou v Káhiře, přidal i jeho kamarád a tehdejší kolega Pavel Polák, donedávna rozhlasový zpravodaj v Berlíně.
„Přestože byl rozbředlý sníh a divoké počasí, hned napoprvé mi tohle nádraží vysoko v horách učarovalo,“ vzpomíná na chvíli, kdy se na Kovářskou vypravil prvně on a kdy se také rozhodl, že se přidá ke svému kamarádovi a pustí se do opravy budovy vodárny.
Brzy bylo jasné, že když sem jezdí během svých dovolených na brigády a opravují historické stavby z konce 19. století, potřebují pro sebe nějaké lepší místo na přespání než stan nebo dodávky.
A tak začali hledat staré vagony. „Nakonec jsme je objevili v Ústí, jsou to už skoro sedmdesát let staré služební vagony, kterým se říká hytláky, dřív se připojovaly za nákladní vagony,“ popisuje Pavel Polák. Objevili je včas, koupili od Českých drah a zachránili je před sešrotováním. Z odstavného nádraží se čtyřdenní složitou cestou dostaly předloni v létě až na Kovářskou.
Vyhráno bylo jen napůl. Vagony sice dorazily, ale byly v dezolátním stavu. Celý vnitřek se musel vybourat, všechna prkna vyměnit. Nestačilo je jen opravit. Bylo potřeba je přestavět, aby se v drsných horských podmínkách daly využívat celoročně. Kovářská přece jen leží v 850 metrech nad mořem.
S tím kamarádům zásadně pomohl architekt Štěpán Řehoř, který se zabývá hlavně malými dřevostavbami a saunami. Přišel s nápadem na plášť kolem vagonů, který vytváří vzduchovou kapsu a v létě pomáhá interiér chladit, v zimě v něm naopak udržuje teplo.
Ze dvou ze čtyř vagonů tak vzniklo stylové ubytování s krbovými kamny i elektrickým přímotopem, aby v nich bylo příjemně i v nejsilnějších mrazech. Součástí je i vybavená malá kuchyňka, koupelna se sprchnou a toaletou. Jedna věc tu ale není. „Wi-fi u nás nečekejte, raději si odpočiňte,“ vzkazují Štěpán Macháček a Pavel Polák.
Ti původně s přestavěnými vagony počítali jako s ubytováním pro sebe a své rodiny. „Ale nejsme tady pořád, a tak nás napadlo, že bychom vagony nabídli i ostatním,“ říká Pavel Polák. Vagony dokončili v létě a od listopadu sem už můžete přijet kdykoli. Příjmy z pronájmů pak využijí na opravu nádraží.
Ostatně už teď je na něm vidět pořádný kus práce. Hlavní nádražní budova má novou střechu a okna a pracuje se už i uvnitř. Letos by měla novou střechu získat i budova vodárny, nadšenci se chystají vztyčit i vodní jeřáb a vydláždit nástupiště před výpravní budovou.
„Je to životní
projekt, ale i spousta relaxace. Než bude všechno úplně hotové,
bude to ještě trvat hodně let,“ říká Pavel Polák. Oba
přátelé tady chtějí jednou žít, část svých budov pronajmout
i ostatním a hlavně vrátit přívětivost a život místu, které
je podle nich magické.
„Už jen s dávkou fantazie si umíme představit, jak se tudy, po dnes převážně ztichlé trati, kdysi valily vlaky s uhlím z Čech do Saska nebo že tu zdejší továrník Kalla vykládal z vagonů sledě dovezené od Baltu,“ píší na svých stránkách. Teď už na Kovářské staví jen motoráček o víkendech od jara do podzimu.
Díky Vagonům na horách se ale na kdysi opuštěné a zapomenuté místo vrací život už teď.
