Situace je naprosto kritická. Kvůli eskalující ruské agresi Česku hrozí uzavření ruských plynových kohoutů, což by podle odborníků mohlo znamenat dlouhodobější odstávku českého průmyslu a pokles HDP o šest procent. Zejména proto, že česká ekonomika je na plynu nejvíce závislá ze všech evropských zemí a tuzemské firmy se dostávají do existenčních problémů kvůli raketově rostoucím cenám této komodity už nyní.
Ceny plynu jsou dvojnásobné než u našich slovenských sousedů a rostou nejrychleji v Evropské unii. Kvůli minimálním zásobám plynu totiž nemůže Česko extrémní zdražování regulovat. A některé firmy se kvůli tomu dostávají až na hranici krachu. Část obchodníků s plynem už činnost dokonce musela ukončit.
Odborníci apelují, že jediným smysluplným řešením této krize je zpětný odkup zásobníků na plyn, které byly od státu do soukromých rukou prodány za vlády Miloše Zemana. Jejich výzvy v minulém volebním období nevyslyšel bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, teď je však jedním z hlasů, kdo po jejich koupi volá. Prý nyní pochopil vážnost situace. Současný ministr průmyslu Jozef Síkela však opakovaně tento krok odmítá.
Síkela místo toho na svém Twitteru v pondělí oznámil, že pro obchodníky navýší povinnou úroveň zásob plynu v zásobnících a zároveň prodlouží dobu, po kterou je v nich nutné plyn držet. Odborníci na energie se však domnívají, že toto řešení při současném obchodním nastavení pro Českou republiku fungovat nemůže.
„Obchodníci v České republice musí plyn na burzách nakupovat za extrémně vysoké ceny. Tím se dostávají do finančních problémů, řada z nich krachuje. Navíc nemají další peníze na nákup levného plynu na roky 2023 a 2024. Chybí jim 50 až 80 miliard korun. Na uložení plynu do zásobníků potřebují obchodníci přibližně čtyřikrát více peněz než před rokem,“ vysvětluje nepříjemnou situaci dodavatelů plynu energetický expert Vladimír Štěpán.
„Tím, že stát odmítá zpět koupit zásobníky na plyn, ohrožuje bezpečnost zásobování plynem pro příští zimu a startuje další cenový růst cen plynu,“ dodává. Aktuálně má Česko zásoby pouze na 25 až 30 dní. Přitom podíváme-li se k našim sousedům, můžeme jim závidět zabezpečení touto strategickou komoditou na několik měsíců.
Zásobníky na strategickou komoditu ostatně nebývají v rukou státu náhodou. Plní totiž dvě základní role. Fungují jako strategické zásoby v případě přerušení dodávek a současně jako obrana před extrémním růstem cen. Zejména v době krize, kdy, jako nyní, přestávají pravidla soukromého trhu fungovat, jak jsme zvyklí.
Česká republika je na ruském plynu závislá z 99 procent, nejvíce ze zemí Evropské unie. Náhrada za plyn u nás není, pouze stále dražší elektřina nebo vysoce emisní hnědé uhlí, jehož těžba se v minulých letech utlumila. Ani obnovitelné zdroje nejsou řešením, ty totiž zatím pokrývají naši spotřebu pouze z deseti procent.
Podle hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila by uzavření dodávek plynu bez potřebných zásob pro Česko reálně znamenalo pořádný pokles národního produktu. „V nejhorším případě, bez jakékoli kompenzace z jiných zdrojů, by naše přidaná hodnota klesla o šest procent – pokud bychom předpokládali, že by letos HDP za normálních okolností rostlo o tři procenta, výsledkem by byl jeho pokles ve stejné výši,“ počítá Navrátil.
Stejně tak by uzavření ruských kohoutků značilo dlouhodobější uzavírku průmyslu a likvidační riziko pro průmyslové firmy, zejména ty malé a střední. Podle Petra Karáska, expertního krizového manažera, má existenční problémy kvůli raketově rostoucím cenám energií ostatně stále více podniků už nyní.
To by však státní zásobníky na plyn mohly pomoci změnit. Strategické zásoby mohou totiž výrazně pomoci právě v regulaci raketově rostoucích cen.
Jak? Jednoduše – lze do nich uskladnit zásoby nakoupené za „letní“ ceny, tedy v době, kdy plyn není potřeba na vytápění a jeho cena je na svých minimech. Obchodníci by pak nebyli nuceni nakupovat za krátkodobé cenové extrémy, které je vysávají a dostávají do existenčních problémů. Vzhledem k vysokým úrokovým sazbám a rostoucím cenám za plyn řada z nich nedosáhne na bankovní garance a dostává se do vážných finančních potíží.
Například hlavním městem ovládaný dodavatel plynu Pražská plynárenská už požádal magistrát o pomoc ve výši dvou miliard korun. Podle Energetického regulačního úřadu je však situace vážná pro všechny dodavatele.
Podle odborníků však ceny plynu nerostou jen kvůli jeho nedostatku způsobeného válkou nebo ruskou cenovou politikou, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ruský plyn totiž do Evropy zatím proudí neomezeně a ceny za něj nám neurčuje ruský dodavatel, ale dovážíme si jej z Německa skrz burzu.
„Proč vláda České republiky nechce zrušit vazbu na lipskou burzu, když zcela jednoznačně deformuje ceny plynu na burzách? Nyní i při rekordních dodávkách ruského plynu do Evropy nakupujeme přes burzu stále dráž. Vydělává na tom Německo. Svázání cen plynu s cenou elektřiny, spekulace s povolenkami a další nástroje, které nemají nic společného s trhem, zvyšují cenu plynu nejvíce z celé Evropské unie právě v České republice,“ rozčiluje se Štěpán.
Energetik zároveň uvádí, že kdybychom nakupovali plyn přímo z Ruska, jak to dělají jiné státy, klesla by jeho cena na polovinu nebo i více. I další experti na energetiku s ním souhlasí, že řešení dlouhodobých smluv pro mezinárodní dodávky plynu, jako například v Maďarsku, Německu či Itálii, výrazně tlumí nárůst cen. Upozorňovali na to už v minulosti vládu. Bývalý ministr Karel Havlíček však nechtěl s mezinárodními dodavateli plynu uzavřít dlouhodobé smlouvy. Podle jeho vyjádření by se ceny plynu plynoucí z těchto smluv nelišily od cen na burze.
Z expertních řad zkrátka stále více zaznívá: Vládo, odkup zpět strategické zásobníky na plyn! Ochrání nás to před možným výpadkem dodávek a zabrání externímu růstu cen.
