Ten rozdíl bude znát. A za necelé tři týdny ho majitelé elektromobilů zažijí na vlastní kůži. ČEZ totiž ohlásil, že od prvního července zdraží dobíjení na veřejných stanicích.
Nepůjde přitom o kosmetický zásah: u nejrychlejšího typu dobíjení s výkonem přes 100 kilowattů jedna kilowatthodina podraží o osmdesát procent, tedy místo deseti korun osmnáct. O víc než šedesát procent pak podraží dobíjení na nejčastějším typu nabíječky označované zkratkou DC, kde kilowatthodina zdraží z osmi na třináct korun.
Nejlevnější a nejpomalejší AC dobíjení pak u stojanů ČEZu vyjde na desetikorunu za jednu kilowatthodinu. Tradičně nejdražší ČEZ tak reaguje jednak na růst ceny elektřiny, ale i na zdražování konkurentů v podobě PRE a E.ON. Pražská energetika ceny naposledy zvýšila v dubnu, E.ON se přidal o dva měsíce později.
Právě tato trojice dodavatelů energie má přitom na českém trhu s dobíjecími místy dominanci. Patří jí totiž většina z přibližně 1800 dobíjecích bodů, jejichž počet každý rok stoupá. Jen loni jich oproti roku 2020 podle Centra dopravního výzkumu (CDV) přibylo o 247.
Podle Martina Pultznera, který stojí za webem fDrive.cz zaměřeným na elektromobilitu, ale skokové zdražování typické majitele elektromobilů nezasáhne tak, jak by se mohlo na první pohled zdát. Většina vlastníků čistě elektrických aut, jichž je podle CDV v Česku kolem jedenácti tisíc, totiž nejčastěji dává přednost nabíjení doma nebo v zaměstnání.
„Zdražení dobíjení nepovede k tomu k tomu, že lidé, kteří se rozhodli koupit elektromobil, najednou změní názor a dají přednost vozu se spalovacím motorem. I při současných vyšších cenách elektřiny elektromobil vychází výrazně levněji,“ připomíná Pultzner, sám majitel elektrického Audi e-tron, s nímž má za poslední tři roky najeto osmdesát tisíc kilometrů.
Kdo může dobíjet doma, odebírá elektřinu za speciální tarif. V jeho rámci se totiž dá nabíjet za sumu mezi třemi až pěti korunami za kilowatthodinu.
„Já mám doma cenu 3,50 za kilowatthodinu, takže mi provoz elektromobilu vychází na zhruba na osmdesát haléřů na kilometr i u velkých a výkonných elektrických SUV s výkonem 400 koní. To je pořád čtvrtinová cena oproti tomu, na kolik by mě vyšlo ježdění se srovnatelným autem na naftu nebo benzin,“ vypočítává Pultzner.
Jedinou nevýhodou takového tarifu je fakt, že se jedná o takzvaný noční proud. Majitelé elektromobilu jsou proto naučení, že auto nejvýhodněji nabíjejí přes noc.
Rychlé nebo ultrarychlé dobíjení na veřejných stojanech pak přichází na řadu jen při delších cestách, kdy je jasné, že dojezd, který se dnes běžně pohybuje mezi 300 a 400 kilometry, nebude stačit.
Ani to ale nemusí platit pokaždé. Automobilky totiž majitelům elektromobilů nabízí své dobíjecí karty a aplikace, které obvykle fungují na stovkách tisíc dobíjecích míst různých dodavatelů energie po celé Evropě. A hlavně oproti běžným ceníkům nabízí mnohdy lepší ceny.
„Pokud na začátku července přijedu na ultrarychlou dobíjecí stanici ČEZu, podle nového ceníku zaplatím za kilowatthodinu osmnáct korun. Pokud se ale přihlásím kartou od Audi, zaplatím korun šest,“ vysvětluje Pultzner.
Škoda Auto, která má na českých silnicích elektromobilů nejvíc, majitelům Škody Enyaq nabízí dobíjení na stojanu se stejně rychlým dobíjením za deset až patnáct korun podle vybraného tarifu. Každý si tak musí spočítat, jestli se mu taková služba vyplatí.
Některé automobilky se zákazníky snaží přilákat i tím, že ji k novému autu poskytují i zdarma. Například majitelé elektromobilu od Porsche neplatí paušální poplatek tři roky, majitelé Škody Enyaq nebo právě Audi e-tron rok.
Při dobíjení auta se může vyplatit vsadit i na slunce. „Teď je trend takový, že spousta lidí si vedle elektromobilu pořídí i solární panely, přes které pak auto dobíjí,“ upozorňuje Pultzner. Takhle se dá ale fungovat jen tehdy, když je auto doma v garáži během dne, kdy svítí slunce. Jestliže je s ním jeho majitel mimo dům, pak je k domácímu nabíjení z fotovoltaiky potřeba přikoupit ještě baterii, ve které se energie uchová.
Dosavadní zkušenosti ukazují, že kromě zimy je produkce elektřiny ze solárních panelů taková, že se jimi dá pokrýt běžný denní nájezd sto až sto padesát kilometrů, což je nějakých dvacet až dvacet pět kilowatthodin. Pokud je ale opravdu slunečno, stejný nájezd se dá pomocí solárních panelů na průměrně velké střeše získat za tři hodiny.
V takových případech se pak elektromobil nabíjí v uvozovkách zdarma, přestože je samozřejmě potřeba počítat s investicí do solárů, případně baterie. I když se dá využít státní dotace, pořád jde minimálně o stovky tisíc korun.
„Jen baterie s kapacitou dvanáct kilowatthodin vyjde na sto tisíc a větší baterie na dvacet na dvě stě tisíc korun. Jejich cena ale stále klesá. Za poslední čtyři roky jsou ceny článků na třetině a na to reaguje i cena baterií,“ popisuje Pultzner.
Je tu ale ještě jedna možnost na dobíjení elektromobilu zdarma – a to tak, že úplně zdarma. Jen je potřeba mít nablízku ten správný supermarket, což je konkrétně Lidl nebo Kaufland. U nich jsou stojany, kde se na pomalé AC nabíječce neplatí, a u Lidlu se dokonce neplatí ani za rychlonabíjení.
Jen Kaufland jich má víc než šedesát a dobíjet se na nich dá bez jakéhokoli omezení. Oproti tomu Lidl, který jich má přes dvacet, zavedl pravidlo, že zdarma můžete nabíjet nanejvýš čtyřicet minut.
Že by rostoucí ceny elektřiny tuhle možnost nabíjení vymazaly z nabídky, se Martin Pultzner nebojí. Jednoduše proto, že z pohledu obchodníka jde pořád o zajímavý způsob, jak přilákat zákazníka.
„Standardem bude přístup Lidlu. Je to tak i v západní Evropě. Obchodníci se omezením doby nabíjení budou bránit před těmi, kdo přijedou s vybitým autem a stojan pak ostatním blokují několik hodin. Navíc budou možnost nabití zdarma vázat na to, že k nim skutečně půjdete nakoupit, což se nyní neděje,“ dodává Pultzner.
