„V průběhu mé sportovní kariéry se mě lidé často ptali, kde beru motivaci, když dělám tak náročný sport. Odpověď je vždy stejná. Jsem člověk jako každý jiný a ne vždycky se mi chce,“ říká úspěšný slovenský triatlonista Richard Varga.
V průběhu let však našel triky, jak se donutit trénovat, i když se mu nechce. Jaké to jsou?
Stanovení cíle
Jedním z prvních triků, který je podle mého názoru pro motivaci velmi důležitý, je správné stanovení cílů. Váš cíl by neměl být příliš nízký, protože vás nebude motivovat natolik, abyste mu obětovali energii, ale neměl by být ani příliš vysoký – představa jeho obtížnosti by vás jen demotivovala.
Nejlepší cíl je dostatečně náročný, ale dosažitelný. I já jsem s tím kdysi bojoval. Když jsem byl mladší, zaměřoval jsem se na konkrétní výsledky, například výhru v závodě. Postupem času jsem ale zjistil, že se má očekávání neslučují s realitou. Ne proto, že bych nepodával optimální výkony, ale protože se závod ubíral směrem, který jsem nemohl ovlivnit.
Soupeři byli zkrátka lepší a já musel změnit pohled na své cíle, které mne vedly jen ke zklamání a byly zbytečně demotivující. Dnes se proto zaměřuji na proces a pokrok. Ve skutečnosti jde často o každodenní malé cíle a jejich plnění podle svých nejlepších možností a schopností. To mě motivuje k další práci.
Dobrá parta
Dalším „trikem“ je pro mě domluvit se s přáteli na společném tréninku. Představa, že vás někdo v určitou hodinu očekává, je skvělou motivací, abyste se na plán nevykašlali a nezklamali i toho druhého.
Mít kolem sebe skupinu sportovců vám pomůže vyrazit trénovat, i když byste sami nešli. To je také důvod, proč mnoho špičkových sportovců trénuje ve skupinách. V dobré skupině se to přece vždycky lépe táhne.
Jeho nejsilnější disciplínou je plavání. | Foto: Archiv Richarda Vargy
Jeho nejsilnější disciplínou je plavání | Foto archiv Richarda Vargy
Většinu tréninků jsem trávil ve skupině. Dnes, když mám rodinu a musím se více přizpůsobovat jejím potřebám, takto trénuji zhruba polovinu času. A ta rovnováha mi vyhovuje.
Pravidlo patnácti minut
Další skvělý nástroj, když se mi nechce. Pravidlo používám například v situacích, kdy musím jít na hodinový běh, ale nemám na něj vůbec náladu. Tehdy si řeknu, že si půjdu zaběhat jen na patnáct minut.
Často je to totiž jen v mé hlavě a myšlenka bolí víc než samotná činnost. Zkuste si říct, že jdete jen na čtvrthodinku – to není mnoho a nikomu to neublíží. Po deseti minutách běhu se budete cítit o devadesát procent lépe, a protože už jste začali a zjistili, že to jde docela dobře, pokračujete dál.
Někdy se mi stane, že jsem tak unavený, že po patnácti minutách opravdu skončím, a to už tělo opravdu potřebuje odpočinek. Těmto jeho signálům je důležité naslouchat!
Nová místa
Najít motivaci k běhání nebo jízdě na kole vám pomůže i objevování nových míst, nebo naopak návrat na místa, která máte rádi. Jít někam, kde jsem ještě nebyl, je vždycky skvělé osvěžení tréninku.
Vnější motivace
Pokud předchozí triky nefungují, sáhnu po takzvané vnější motivaci. Před tréninkem si například pustím energickou hudbu, která mě nabudí, a poslouchám ji i během tréninku. Nebo si rád poslechnu dobrý podcast během lehkého běhu.
Během dlouhých zimních dnů, kdy jezdím na kole na trenažéru, si pustím nějaký závod, koncert nebo film. Především ale vybírejte takový pohyb, který vás baví! To vás bude motivovat nejvíce a dosáhnete nejlepších výsledků.
