Žádná hora není dost vysoká, když máte správný plán a dost odhodlání. Marián Podola vařil pro George Clooneyho i Ozzyho Osbournea, dnes má v hyperluxusním lyžařském středisku ve Švýcarsku dvě restaurace a nejvýše položenou pražírnu výběrové kávy v Evropě, z gastronomie vystoupal do byznysu. A je připravený dobýt vrchol.
Dokonale čistá ulice, jak je ostatně ve Švýcarsku normou, se před námi začíná větvit. K hotelům a horským chatám, v nichž miliony korun za jednu noc nepředstavují výjimku. K luxusním butikům, ve kterých návštěvníci kupují hodinky Rolex stejně bezstarostně, jako když vy jdete pro pečivo.
K michelinským restauracím a barům, kde výši útraty za drinky a šampaňské určuje jen fantazie a nutno dodat, že zde bývá skutečně bujná. I kolem nich budeme procházet, Marián Podola ale nejprve poví: „Pojďme do sklepa.“
Pod obyčejným supermarketem vedle pytlů s odpadky stojí dveře a on na nich zlehka prstem pohladí logo své společnosti. Za nimi to celé začalo.
„Tady jsem první sezonu celé dny seděl sám, pražil kávu a pak ji rozvážel na kole. Na zádech jsem jí tehdy odvozil dvě a půl tuny,“ vypráví. Jízda je to stále, jen už poněkud jiná.
Jsme v Zermattu, nejvíc posh lyžařském resortu Evropy a dekadentně bohatém místě, kde dovolenou tráví Brad Pitt, Robbie Williams i členové královských rodin – a vše vychází z dechberoucí podívané, kterou vám tu jako jedinou věc nabízejí zadarmo.
Z kamenného drápu tyčícího se k nebi, z hory hor. Obloha je modrá, slunce příjemně hřeje a na Zermatt jako každý den dohlíží Matterhorn, nejikoničtější štít Švýcarska, věčná připomínka toho, jak malý je člověk proti přírodě.
Foto Michael Tomeš
A také magnet na peníze: do Zermattu jezdí lyžovat a bavit se byznysmeni světového formátu, šéfové velkých bank, sportovci, celebrity, petromiliardáři, dědicové nedozírných jmění.
Marián Podola se rozhodl prorazit právě tady, což je pro Čecha úkol podobně náročný jako výstup na Mat-
terhorn v teniskách, ale hory jsou přece od toho, aby je člověk zdolával. I ty nejstrmější. I ty nejhůře dostupné a zrádné.
„Já jsem byl vždycky snílek,“ vypráví později, když se na 4478 metrů vysoký vrchol, zrovna obklopený dokonale kýčovitými červánky, díváme přes skleněnou vitrínu jeho oceňované restaurace Zermatt Kitchen.
