Stará láska nerezaví – a to obzvlášť, pokud jde o lásku ke starým vozidlům. Trh s letitými vozidly označovanými za oltimery totiž v České republice poslední dobou rok od roku roste. A kde je zaznamenán růst, tam se skrývá příležitost pro byznys.
Důkazem toho je i pozoruhodný záměr českého dealera BMW Renocar, který se chce stát českým centrem pro postarší bavoráky.
Brněnská rodinná firma Renocar rodiny Vránkových, která má na českém trhu pod palcem značku BMW už více než čtvrt století, konkrétně dvaatřicet let, pro průzkum nového byznysového záměru s krásnými starými vozy spojila síly s Fakultou podnikohospodářskou VŠE, o jejíž provázanosti s českými rodinnými firmami jsme psali už dříve.
Fakulta pro Renocar vypracovala analýzu, která rozkryla obrovské pole podnikatelské příležitosti, jíž se nyní hodlá brněnská firma zhostit v podobě samostatné dceřiné společnosti Renocar Klasik pod vedením Martina Vránka.
„V tuzemských garážích se v současné chvíli nachází na pětatřicet tisíc starých aut, přičemž tento trh každým rokem dál roste,“ říká odborník na podnikové strategie z Fakulty podnikohospodářské VŠE Ladislav Tyll.
K závěru, že tento trh je dlouhodobě perspektivní, jej vede situace, jaká dnes na trhu nadšenců do klasických vozů v Česku panuje. „Rozsah služeb, které zajímají majitele nebo potenciální kupce oldtimerů, je u nás dnes výrazně nižší než v západní Evropě.“
Konkrétně se jedná kupříkladu o to, že možnost housingu, čili uchovávání oldtimeru tak, aby jeho stav nechátral, je u nás prakticky nulová. „V Německu máte možnost nechávat si oldtimer například ve skleněné vitríně, kde se na něj můžete chodit dívat, a součástí této služby je i to, že během roku vůz najezdí nějaké přesně specifikované kilometry,“ vysvětluje Tyll.
Nechat totiž takové auto stát po celý rok je pro jeho komponenty stejně smrtící, jako ho nechat reznout.
„Další zásadní věcí je v Česku pro kupce asymetrie informací o tom, co si vlastně pořizuje,“ dodává. Zatímco na západě mají certifikovaní dealeři potvrzení od automobilek, které dávají záruku o tom, že si člověk nekupuje zajíce v pytli, v Česku se zákazník pohybuje v zóně nejistoty.
Studenti Fakulty podnikohospodářské v rámci výzkumu pro Renocar kontaktovali (vzdáleně i osobně, v tom je jedna z výhod mnohojazyčného studenstva fakulty) množství servisů v Německu i v Rakousku a u všech takových služeb se s takovou certifikací o stavu vozidla setkali.
To nicméně neznamená, že by pro Renocar Klasik bylo místo už jen v Česku. „Od začátku počítáme s expanzí,“ říká Pavel Vránek, který má rozvoj této odnože rodinného Renocaru na starost. „Vedle České republiky budeme od začátku působit také v Rakousku a v Bavorsku a Sasku.“ Jakkoli je totiž kupříkladu rakouský trh pokročilý, stále je dost velký na to, aby se na něj vešel další subjekt.
V Rakousku je totiž oltimerů více než tři sta šedesát tisíc a Renocar Klasik na trh vstoupí s oficiálním potvrzením BMW coby relevantní odborník na staré bavoráky – a co víc, Renocar Klasik by byl první takovým subjektem, který se vyprofiluje výhradně jako partner BMW a k dispozici tak bude mít také plány a dostupné díly z originálního zdroje.
„Oba trhy, německý i rakouský, stále rostou,“ dodává Tyll. „Rakouský kolem sedmi procent, německý kolem jedenácti procent ročně.“
Další výhodu pak bude představovat cena, která bude za stejnou službu u české společnosti klidně o několik desítek procent nižší, než jakou nabízí kvalitou rovnocenné subjekty v Německu či Rakousku.
Brněnský Renocar rodiny Vránkových se přitom touto nabídkou vrátí k jednomu ze svých kořenů – samotný název se totiž skládá z částí „reno“ a „car“, v němž první kousek odkazuje právě k renovování veteránů, kterému se věnoval a nadále věnuje zakladatel společnosti Miloš Vránek starší. Když v roce 2010 z firmy odešel a vedení předal svým synům, začal se svému koníčku věnovat naplno.
„Táta koupil pár veteránů a začal budovat to, z čeho je dnes největší muzeum BMW ve střední Evropě,“ říká Pavel Vránek. „Tak vznikla také skupinka lidí pracující v dílně, které dnes říkáme Manufaktura, která se zabývá renovací a uváděním starých aut do provozu.“
Takové vozy se přitom dělí na předválečnou a poválečnou kategorii. A zatímco předválečné modely od řidiče už vyžadují značnou odvahu a fyzickou sílu, aby je vůbec udržel v přímém směru na silnici, poválečné vozy jsou to, u čeho Vránkovi postupem času vycítili i komerční možnost. „Do té doby jsme to celé dělali pro sebe, ale když jsme viděli, jak takové firmy fungují v západní Evropě, šli jsme do toho.“
Renocar měl výhodu v tom, že je už několik let členem Centra rodinných firem při VŠE, kde se takový projekt stal přínosnou výzvou jak pro firmu, tak pro samotné studenty.
„Tým studentů pod vedením odborníků z fakulty, jehož práce mne naprosto nadchla, potvrdil hypotézu, že z toho může být skutečně byznys,“ říká Vránek. Autoři analýzy přitom přišli i s několika vyprofilovanými osobami, které představují nejsilnější potenciální klientelu budoucího podniku.
Jedním z nich je Nadšenec, který si většinu na autě dělá sám, pak Investor, tomu jde o růst hodnoty, a Dědic. Druhé dvě kategorie jsou přitom ty, kam výzkum firmě doporučil směřovat hlavní marketingové úsilí.
Nabízí se každopádně otázka, proč zájem o oldtimery roste. Pavel Vránek nabízí dvě odpovědi. „Naše klientela v Česku obecně bohatne, daří se jí dobře. Na tom se ani s covidem a energetickou krizí nic nemění,“ říká.
„A další silný trend spočívá v tom, že éra, kdy se zákazníci hnali za tím, aby měli ten nejnovější model vozu, je u konce. Mnohem silnější roli hraje nostalgie – a také fakt, že když nastartujete BMW M635 Csi ze sedmdesátých let, zažijete emoce, které vám žádný elektromobil nenabídne.“
