Ať se nám to líbí, nebo ne, máme k sobě s Němci a Německem ještě blíž, než si často myslíme. O důvod víc, proč je namístě sledovat, co se v Německu děje. Ekonomiku, byznys, politiku i kulturu. Vše důležité, zajímavé i bizarní.
Pravidelně z pera redakční germanofilky Pavly Francové v jejím sloupku Alles Gute.
Máte tepelné čerpadlo? A můžu ho vidět?
Už teď je to kvůli vysoké poptávce prosba s dlouhou čekací lhůtou. Zájem o čerpadla je v Německu vysoký a výroba nestíhá. Pokud se na trhu masivně nezvýší výrobní kapacity, situace se jen tak nezmění.
Německá vláda chce totiž vsadit na rozšíření této vytápěcí technologie: spolkový kancléř Olaf Scholz tento týden oznámil, že od příštího roku se má v zemi každoročně instalovat půl milionu nových čerpadel. Do budoucna se navíc v zemi chystá například zákaz vytápění plynem u novostaveb domů. Plyn mají nahradit právě čerpadla.
Kvůli vysoké poptávce, postrčené energetickou krizí, stoupla jen loni za první tři čtvrtletí jejich meziroční výroba téměř o padesát procent. Kritici ambiciózního vládního plánu upozorňují, že bude drhnout nejen kvůli nedostatku samotných čerpadel, ale především kvůli nedostatku lidí, kteří by uměli tepelná čerpadla instalovat.
V Evropě brzdíme
O tom, jestli v Česku vznikne nebo nevznikne továrna na baterky Volkswagenu, není vůbec tak jasno, jak se mohlo na první pohled zdát. Mnohem jistější je ale budoucnost, nebo spíše její neexistence pro další plán z dílny německého koncernu.
Podle interního rozhovoru se šéfem financí ve Volkswagenu padá záměr stavby nového závodu automobilky v domovském Wolfsburgu. Tam měla na zelené louce vzniknout supermoderní továrna zaměřená výhradně na nové modely elektroaut Trinity.
Místo toho se nyní v nejvyšších kruzích koncernu mluví „jen“ o investicích do inovací stávajících závodů v Evropě. Víc detailů o aktuální situaci ve Volkswagenu i jeho plánech představí CEO koncernu Oliver Blume příští týden.
Slabé kšefty
Prosvišťme si také slovíčka pro dnešní den: Das Geschäft neboli obchod. A německým Geschäftům jdou kšefty špatně. Růst cen na jedné straně a klesající reálné příjmy na straně druhé mají jasný dopad. Tržby oproti očekáváním klesají a přibývá zpráv o problémech obchodníků jak z tradičních kamenných podniků, tak z e-commerce.
Právě internetový prodej, který dlouhodobě rostl, zažívá v zemi slabé časy a Německý svaz maloobchodu očekává, že letos tržby klesnou nejvíc od finanční krize v roce 2009. Například módní řetězec s více než stoletou historií Peek & Cloppenburg, který ještě loni expandoval v Česku, se dostal do insolvence.
Potíže má také internetový obr Zalando, který sice udržel obrat, ale masivně se mu loni propadl zisk a chystá propouštění stovek lidí. Eshop s hračkami myToys, patřící pod koncern Otto, se dokonce propadl natolik, že definitivně končí a Otto propustí všech 800 zaměstnanců.
Ačkoli na nákupech lidé šetří, cestování si po letech v pandemii snaží vynahradit. Letecká společnost Lufthansa tak slaví: po letech ve ztrátě se loni dostala do zisku téměř 800 milionů eur a jak prý zatím ukazují aktuální prodeje letenek, letos by se měla dostat ještě výš.
Nejcennější německé značky
Tak schválně, jaká německá značka má největší hodnotu? Jestli sázíte na některou z automobilek made in Germany, jste vedle podobně jako autorka těchto řádků.
Podle aktuální studie, zohledňující finanční úspěšnost firmy, hodnota na burze, ale i přímé ohlasy zákazníků a další faktory, za minulý rok s pořádným náskokem zvítězil Deutsche Telekom. Na základě výzkumu, který už po dvě dekády provádí společnost Kantar, dosahuje telekomunikační gigant hodnoty 67,2 miliardy dolarů.
Na druhé příčce ho následuje technologická společnost SAP (47,1 miliardy) a až třetí je automobilka Mercedes-Benz, jejíž brand má podle studie hodnotu bezmála pětadvaceti miliard dolarů.
Pokuta za zbytky
V restauracích, lákajících na model „all you can eat“ se snadno stane, že zůstanou na talíři zbytky. V čínské restauraci Johnny’s Gourmet China Restaurant nedaleko Hamburku to ale prý zašlo moc daleko.
Mnoho lidí nechávalo tak plné talíře, že v kuchyni se muselo neustále vařit další a další jídlo. A dceru majitelů podniku to štvalo natolik, že přišla s radikální myšlenkou. Za zbytky se bude platit.
Podle toho, kolik člověk nedojí, musí zaplatit „pokutu“ až dvacet euro. Při ceně poledního bufetu okolo třinácti eur si prý dnes lidé raději dobře rozmyslí, kolik si na talíř naloží…
