Kdysi se tu konaly velkolepé večírky a setkávala se zde podnikatelská smetánka nejen z Liberecka, ale z celé České republiky i Německa.
Tehdejší reprezentativní sídlo rodiny místního a přesto světoznámého průmyslníka Ignáce Ginzkeyho, který podnikal v textilním průmyslu a v lecčems připomínal legendárního továrníka Tomáše Baťu, se ovšem dnes smutně a nenápadně krčí vedle hlavního tahu z Liberce do Jablonce nad Nisou.
Ve Vratislavicích nad Nisou, jen deset minut od centra Liberce a hodinu od Prahy, čeká za necelých čtyřicet milionů korun na svého nového majitele, který by ji zachránil před hrozbou postupného chátrání a začal psát její novodobou historii.
„Nabízíme prodej nemovitosti, tzv. horní nebo také prostřední vily továrníka Ginzkeye, kolaudované v osmdesátých letech devatenáctého století ve stylu historizující architektury, s prvky renesance, baroka, klasicismu a nastupující secese, vystavěné na členitém půdoryse 632 m2,“ uvádí realitní kancelář House ViP, která zprostředkovává prodej vily připomínající zámeček s velkorysým pozemkem o rozloze 1400 metrů čtverečních.
Továrník Ignác Ginzkey zanechal v Libereckém kraji v druhé polovině devatenáctého století nesmazatelnou stopu. Byl hlavně lokálním mecenášem, když podporoval rozvoj svého rodného města Vratislavice nad Nisou, ale jeho podnikatelské úspěchy se nesly do celého světa a ve své dobře patřil k nejbohatším lidem v Rakousku-Uhersku.
Ginzkey v roce 1854 založil továrnu na deky, která v období vrcholu produkce zaměstnávala přes tisíc lidí a vyráběla přes osm set tisíc metrů čtverečních dek za rok.
Továrna se specializovala na výrobu gobelínových dek a dek se vzory v českém stylu, které byly v té době velmi oblíbené. Produkce se vyznačovala vysokou kvalitou a deky tak brzy získaly velkou popularitu nejen na domácím trhu, ale také v zahraničí.
Průmyslník Ignác Ginzkey
V roce 1892 se továrna na deky sloučila s dalšími textilními firmami do společnosti Vereinigte Teppichfabriken AG neboli Spojené továrny na koberce a deky, a. s., která se stala jednou z největších textilních společností v Rakousko-Uhersku.
Ignác Ginzkey měl pověst dobrosrdečného a charitativního podnikatele, který se snažil o rozvoj obce a o zlepšení životních podmínek svých zaměstnanců, například příspěvky na sociální a penzijní připojištění, v čemž z dnešní optiky připomíná o dvě generace mladšího Tomáše Baťu.
Ginzkey ve Vratislavicích založil první školu, zasadil se a financoval výstavbu vlakového nádraží, silnic, mostů, ale i pošty, kam zavedl telegraf a spoluzaložil také Vratislavický pivovar.
U Liberce jeho rodina vystavila několik honosných rodinných vil, aktuálně nabízenou nechali postavit jeho potomci a žila zde i umělecky založená dcera Hermína, která tam jako nadaná malířka čerpala inspiraci.
„První vila továrníka Ignáce Ginzkeye staršího už je dnes k vidění pouze na dobových fotografiích, další vila, známá pod názvem zámeček, slouží jako ubytovna. Námi nabízená, v počtu třetí vilka průmyslníka Ginzkeyho, stále nabízí perspektivu a má potenciál udržet si kredit v řadě významných budov města Liberce,“ uvádí Pavel Bujok, makléř House ViP, pro Forbes.
Uvnitř vily najdete řemeslnou štukovou výzdobu, impozantní schodiště s mramorovými výplněmi nebo ornamentálně zdobené, schodišťové zábradlí. Dominantou interiéru je pak prostor čtvercového atria se šesti sloupy z růžového mramoru, a to pod kruhovou, prosklenou klenbou se čtyřmi lunetami, přičemž v jedné z nich je vyobrazení žen při vázání koberců.
Realitní kancelář nabízí nemovitost, kde se dříve scházely podnikatelské elity a dnes slouží jako zázemí pro místní zdravotnické středisko za 39 milionů korun. Z fotek je ale patrné, že historická budova před dalším využitím vyžaduje rekonstrukci.
„V průběhu let sice došlo ze strany vlastníka k několika technickým zásahům, proběhla oprava střechy či modernizace topení, které zvláště v dnešní době šetří peníze za energie, ale z celkového hlediska dlouhodobého užívání by si tato významná stavba zasloužila pozornosti silného investora,“ přiznává Bujok.
A odhaduje, že rekonstrukce by při dnešních cenách práce a materiálu vyšla na polovinu současné kupní ceny.
„Třeba přijde někdo s pokračováním přerušeného příběhu a naváže na možná zapomenutou slávu původních majitelů,“ přemítá Bujok a rovnou nabízí podnikatelskou inspiraci.
„Být to o pár kilometrů dál za hranicemi, Poláci by z domku už dávno vytvořili příběh, interiér upravili a dnes bychom si mohli spolu povídat u voňavé kávy v kavárně věhlasného hotýlku, penzionu s názvem ‚U Krásné malířky‘,“ vnukává myšlenku možného budoucího využití vily.
Pokud je na vás 40 milionů korun stále málo, podívejte se na další nemovitosti v aktuálním žebříčku nejdražších bytů a domů.
