Evžen Korec je generální ředitel a spolumajitel developerské společnosti Ekospol. V žebříčku nejbohatších Čechů mu pro letošek patří 69. místo s majetkem odhadovaným na 3,5 miliardy korun. Před čtyřmi lety zachránil Zoo Tábor. Přečtěte si jeho komentář.
Zmar a zkáza. Tak se dá hodnotit loňský rok z pohledu hypotečního trhu. Kvůli nesmyslným regulacím České národní banky (ČNB) z konce předminulého roku se počet uzavřených hypoték propadl o více než pětinu na 77 407 uzavřených smluv. Předloni přitom hypotéku získalo 99 477 zájemců. Vyplývá to z aktuálních dat ukazatele Fincentrum Hypoindex. Přes 22 tisíc (22 070) domácností tak kvůli ČNB přišlo o možnost splnit si sny o vlastním bydlení.
Hlavním argumentem centrálních bankéřů při zavádění přísnějších podmínek pro získání hypotéky byla údajná cenová bublina na realitním trhu. Přiškrcení hypoték tak mělo mimo jiné vést ke zlevnění bydlení. Ve skutečnosti nastal úplný opak. Ceny nových bytů v Praze podle analýzy Ekospolu loni vzrostly o dalších 6,4 procenta.
Hlavním důvodem cenového růstu nemovitostí tak není vysoká poptávka, ale naopak neúměrně nízká nabídka. Vyšší zájem o vlastní bydlení je v době rostoucí ekonomiky, prakticky nulové nezaměstnanosti a extrémně nízkých úroků na bankovních účtech logický.
ČNB však zdravý růst poptávky uměle zabrzdila vymyšlenými regulacemi a desetitisíce lidí vyhnala do nájemního bydlení. Ti tak sice za bydlení zaplatí podobnou částku jako při splácení hypotéky – ale s tím rozdílem, že nebudou investovat do svého, ale peníze budou posílat cizímu majiteli bytu. S takovým přístupem jim příliš volného kapitálu pro budoucí zajištění v důchodu nezbude.
Zbytečné hypoteční regulace jen odvracejí pozornost od hlavního problému snižující se dostupnosti bydlení. Ceny rostou hlavně proto, že ve velkých městech došly pozemky vhodné k bytové výstavbě, a také kvůli zablokovanému procesu povolování staveb.
Jen neopodstatněné průtahy při vydávání územního rozhodnutí a následně stavebního povolení prodraží stavbu podle našich výpočtů o 10 procent. V případě nových bytů to znamená stovky tisíc korun, které musí budoucí majitel kvůli neprostupné byrokracii zaplatit navíc.
Pokud chtěli centrální bankéři tristní situaci realitního trhu opravdu racionálně řešit, mohli na některém ze svých mnoha setkání a prezentací apelovat na přítomné politiky, aby odstranili výše zmíněné příčiny současného stavu. Cesta, jak z toho ven, je přitom jednoduchá. Okamžitě připravit nové rozvojové plochy vhodné pro výstavbu tisícovek bytů a tlačit na stavební úřady, aby začaly rozhodovat rychleji.
Ale rozumím tomu, že makroekonomické hrátky a přijímání zbytečných regulací od stolu v honosném paláci v centru Prahy jsou jednodušší. Následky těchto pokusů však bohužel pociťujeme úplně všichni.
