Škoda, základ života? V případě českých motoristů bezpochyby. A to již velmi dlouho: za 125 let od doby, kdy mechanik Václav Laurin a knihkupec Václav Klement založili podnik na výrobu jízdních kol, vyprodukovala mladoboleslavská automobilka spoustu pamětihodných modelů.
Ale který je nejkrásnější? Který nejrevolučnější? A na který by bylo lépe zapomenout?
Nabízíme naše „nej“ dlouhého příběhu s logem okřídleného šípu.
Nejkrásnější
Škoda Felicia (vyráběna 1957 až 1964)
Charlotte Sheffield, nejkrásnější žena Spojených států roku 1957, se na pražských Hradčanech vyfotila s felicií. Potkaly se dvě miss – ta živá a ta na kolech. Kráska z Utahu ještě víc podtrhla nenápadný půvab buržoazie, který vzdor době a režimu z lehce dekadentního auta čišel.
Počínaje rokem 1961 jej navíc zvýraznily ploutvičky na zadních blatnících, socialistická verze ohromných křídel tehdejších amerických „korábů“. Při vší úctě k současné produkci či dalším povedeným kouskům z historie, vítězné fanfáry se už přes 60 let linou z Hradu.
Nejnudnější
Škoda 105 (vyráběna 1976 až 1986)
Za volantem se spát rozhodně nesmí, v případě typu 105 ale hrozilo, že při pohledu na něj usnou i chodci, které míjel. Nudou. Stopětka (a později výkonnější stodvacítka) byla stejně vzrušující jako architektura tehdy hojně stavěných panelákových sídlišť. Těžko litovat, že auto odjelo na vrakoviště dějin o sto šest. Pardon, o sto pět!
Nejrevolučnější
Škoda Favorit (vyráběna 1988 až 1995)
Z hlediska techniky nebo designu se dá mluvit o jiných typech, přesto je favorit vítězem této kategorie právem. Právě s ním přejeli Češi bez nehody z jednoho režimu do druhého, z totality do svobody. Symbolické je i to, že v posledních měsících před listopadem 1989 se na favorita stály fronty na pořadník.
„Frontoví bojovníci“, vycvičení ze socialistického čekání na cokoli, trávili před mototechnami klidně i několik nocí. Výmluvný vtip z té doby: „Proč má favorit číselné označení 136? Na jedno auto museli tři lidé šetřit šest let.“
Ač se to ale dnes nezná, favorit byl na konci 80. let minulého století revoluční i vizáží. Jeho podobu nemalovali konstruktéři Škodovky – byla svěřena dílně italského designéra Bertoneho.
Nejunikátnější
Škoda 110 Super Sport (vyrobena 1971)
V Herzově filmu Upír z Feratu vysával vůz (který prošel pro účely snímku faceliftem od Theodora Pištěka) z půvabné pilotky Mimi krev, na kterou jezdil místo benzinu. Ve skutečnosti pil krev zájemcům o auto fakt, že není šance, aby ho vlastnili.
Výroba převratného vozu s aerodynamickou karoserií a nahoru vyklápěnými dveřmi skončila u prototypu. Ten byl představen na autosalonu v Bruselu a tečka: vzdor volání veřejnosti se nikdy nedostal do sériové výroby.
Nejdražší
Fabia R5 Evo (vyráběna 2019 až dosud)
Žádná masážní sedačka, žádná navigace, žádná klimatizace… Chybí dokonce i rádio. Navíc se tohle auto do běžného provozu vlastně ani nehodí. Přesto je z produkce mladoboleslavské fabriky nejdražší.
Fabia R5 Evo je rallye speciál a vloni slavila velké úspěchy v soutěžích po celém světě. Proto je o vůz zájem, byť cenou začíná na 4,9 milionech korun a většinou se s příplatky vyšplhá až na 5,7 milionu.
Nejohyzdnější
Škoda VOS (vyráběna 1948 až 1953)
Václav Klement, zakladatel automobilky Laurin & Klement, už byl po smrti, když do Škody VOS poprvé usedl jiný, podstatně děsivější Klement – Gottwald. A s ním jeho manželka Marta. Tradovalo se, že právě kvůli jejím korpulentním tvarům se model zvětšoval.
Už označení vozu je vypovídající: VOS znamená Vládní Osobní Speciál. Vyroben byl pod dozorem ministerstva vnitra a vozy pro komunistické mocipány byly opancéřované.
Monstrózní „papalášmobil“ vozil mimo jiné čínského vládce Mao Ce-tunga a kromě Marty Gottwaldové si údajně na pohodlí stěžoval i druhý muž po Gottwaldovi, Rudolf Slánský. Ten měl záhy jiné starosti: po vykonstruovaném procesu byl z vůle bývalých spolustraníků popraven.
Pro současné Česko už naštěstí neplatí „se Sovětským svazem na věčné časy“. Ale se Škodovkou? To je nám mnohem sympatičtější.
3. 2. 20204 min
Filip Saiver
redaktor Forbes Česko
Ve Forbesu od ledna 2020, novinářem od roku 1994. Baví jej hledat velké příběhy i tam, kde zdánlivě nejsou. Věří totiž, že velké příběhy jsou všude.