Pan prezident Zeman chtěl být ve svých rozhovorech jako vždycky vtipný a taky to jako vždycky dopadlo: umouněná snaha o bonmot zas a znova odkrývá, jak je Miloš Zeman nebohým mužem minulosti, a v celé nahotě ukazuje, jak moc nám chybí prezident státník.
Miloš Zeman školil redaktora MF DNES, když se vysmíval jeho otázce ohledně uzavření posiloven a podobných zařízení. „Ježíšmarjá. Člověče, nevím, jestli jste někdy studoval vysokou ekonomickou školu a koho jste měl za profesora, ale představa, že ekonomický růst souvisí s posilovnami, je poněkud iracionální,“ děl prezident, určitě v dobrém rozpoložení.
Pravda, prezident studoval Národohospodářskou fakultu VŠE na konci 60. let, a tak mu mohlo možná leccos ze změn kolem něj uniknout.
Sektor obchodu a služeb, kam posilovny, sportovní zařízení, ale taky spousta dalších, na něž míří covidová omezení, patří, se na současné tvorbě HDP Česka podílí více než 60 procenty. Průmysl, který nejspíš pan prezident zaměňuje s celou ekonomikou, pak třiceti.
Miloš Zeman vidí Česko jako ČEZ a spoustu továren s komíny, ale tak už naše země dávno nevypadá. Zemanova vzdělanost, erudice a ekonomická kompetence, kterými se pyšnil a chlubil před lety, jsou už léta, dlouhá léta pryč.
Kdyby nebyly, musel by prezident, někdejší prognostik, snad taky vědět, že nějakých posledních pět let se na růstu HDP, na který se tak rád odvolává, podílí hlavně spotřeba domácností. Prostě to, co si koupíme a co utratíme, roztáčí kola ekonomiky, vývozu i dovozu. Spotřeba domácností a dobrá spotřebitelská nálada jsou v ekonomice dnešních dní zásadní hodnoty.
Když se zadrhnou, zadrhne se všechno, včetně příjmů rozpočtu. Všichni se vzájemně strachem a opatrností přidusíme. K tomu, aby lidé utráceli, nakupovali, žili, potřebují přitom jednoduchou věc. Pohled do budoucna, základní jistotu, snad i optimismus.
Když se tohle všechno dá teď, v dobách krajně těžce odhadnutelných, jen velmi těžko nabídnout, potřebují lidé slyšet alespoň moudrý hlas. Hlas, který je přes všechny sváry a rozdílné názory sjednotí, semkne.
Hlas, který uklidní, hlas plný odhodlání poprat se se všemi problémy a i hlas plný optimismu. Hlas chytrého, moudrého člověka. Státníka.
Zkrátka hlas prezidenta, kterého nemáme a ještě dlouhých 877 dní mít nebudeme.
