Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen letos na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu představila smělou vizi ještě jednotnějšího evropského trhu. Hlavní součástí je jediný právní rámec pro inovativní firmy napříč Evropou a jejich snadný přístup k trhu s téměř půlmiliardou obyvatel. V rámci širšího plánu chce také zlepšit likviditu kapitálových trhů a lépe zabezpečit energetické dodávky.

Jednotný evropský trh podle Leyen stále není dost jednotný, a to je prý hlavní důvod, proč perspektivní evropské firmy a startupy hromadně utíkají na ten americký.

„Jednotný evropský trh klade stále příliš národních překážek. Někdy se podniky potýkají se 27 vnitrostátními právními předpisy,“ vysvětlila šéfka evropského tělesa, kde vznikají návrhy nových evropských regulací a direktiv.

Namísto roztříštěné legislativy chce proto evropským firmám nabídnout jednotná pravidla, jako obchodní a pracovní právo či přístup k insolvencím a danění, aby mohly působit bez dalších omezení na trhu se 450 miliony zákazníky celé Evropské unie.

Plánu říká 28. režim, má být dobrovolný a cílí hlavně na malé a střední inovativní evropské společnosti, kterých je odhadem 182 tisíc. Širší plán, jehož je 28. režim součástí, pak počítá s redundantnějšími energetickými dodávkami a likvidnějšími evropskými kapitálovými trhy.

Na první pohled to zní jako pohádka, zejména pro menší lokální evropské firmy. Otázkou však zůstává, zda ji napsal Disney, nebo bratři Grimmové.

„Vlastní plán se týká snahy, v souladu s Draghiho zprávou (bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi představil plán, jak postavit na nohy Evropskou unii, pozn. redakce), výrazně pokročit ve vytvoření skutečně celoevropského (a nikoli národně fragmentovaného) kapitálového trhu, zásadně ulehčit podmínky pro podnikání a zajištění bezpečnějších energetických dodávek,“ popisuje ekonomický poradce České spořitelny Petr Zahradník, který se na problematiku Evropské unie specializuje.

Zmíněný 28. režim je podle něj významnou, byť doprovodnou součástí tohoto plánu, který má zatím podobu spíše myšlenkového zárodku. „Minimálně u části z těchto bodů bude snaha je v praxi naplnit, nicméně nebude to hladký proces a bude narážet u národních států,“ říká.

Nejde podle něj ale úplně o novinku. Naopak se prý jedná o další pokus vytvořit společná pravidla odpovídající podmínkám jednotného trhu i v oborech a sektorech, v nichž Evropská unie ztrácí a které mnohdy vznikly až po vyhlášení jednotného trhu v roce 1993.

„Jde o informační technologie, digitalizaci a další moderní technologie, s jejichž existencí volný trh Evropské unie v zásadě nepočítá a nechává je na pospas národním legislativním úpravám, které často nejsou kompatibilní mezi členskými státy. Fragmentace pravidel těchto velmi produktivních oborů stahuje ekonomiku Evropské unie oproti globálním konkurentům,“ dodává Zahradník.

28. režim je podle něj v zásadě dobrou myšlenkou, ale pochybuje prý o upřímném odhodlání jej zavést. Podobně se na to dívá i hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Jan Berka a vyjmenovává konkrétní důvody, proč být ohledně realizace skeptický.

„Plán správně upozorňuje na problémy, na něž by se měla Evropa zaměřit v rámci strukturální obnovy. Tato výzva ale přichází v době stagnace evropské ekonomiky a u mnoha zemí, zejména těch největších, v době politické nejistoty. Pro ty bude důležitější řešení domácích záležitostí s důrazem na fiskální otázky a až pak je bude zajímat další posun evropské integrace,“ vyjmenovává některé překážky.

Vše se podle něj navíc odehrává za situace, kdy problémy evropské ekonomiky a nástup Trumpovy administrativy ještě více tlačí evropské firmy k přesunu na druhou stranu Atlantiku. „Nelze se jim divit. Americké byznysové prostředí je ve srovnání s tím evropským na mnohem vyšší úrovni, což v dohledné době nezmění žádný sebeambicióznější plán,“ doplňuje Berka.

Nevidí to nadějně ani s takzvanou Unií kapitálových trhů, což je iniciativa s cílem vytvořit integrovaný a v zásadě jednotný trh kapitálu v celé Evropské unii. Současně je to ale také ta část plánu, která zatím vzbudila největší kritiku.

V ideálním případě by podle něj mohl jednotný kapitálový trh evropské firemní prostředí pozvednout v kombinaci s 28. režimem. „Jenže realizace takového scénáře je však v dohledné době spíše zbožným přáním. Znevýhodnil by totiž ty země, které už dnes poskytují mnohem příznivější podnikatelské podmínky. Proto bych nečekal, že bude plán s nadšením jednomyslně a rychle přijat,“ uzavírá.

Hlavní investiční stratég ČSOB Jaroslav Vybíral pak dokonce tvrdí, že myšlenka na existenci jednotného kapitálového trhu ve skutečnosti nemusí být zase tak dobrý nápad.

„Lokální burzy mají svoji hodnotu a raději bych se neradoval z faktu, že by měl vzniknout jeden evropský parket. Například Švédsko má pěkné burzovní příběhy s firmami s globálním produktem i dosahem. V poslední době se pražská burza otevřela drobnějším firmám, které si sem chodí pro kapitál. Pro samotný upisovací proces akcií je důležité znát svého bankéře, svoji investiční banku, někoho, kdo vám zvedne telefon,“ říká.

Nedovede si prý představit, že by menší firmy z regionu klepaly na dveře velkých bank v Paříži, protože by se tam podle něj s nimi často vůbec nikdo nebavil. „Firmy s tržbami menšími než jedna miliarda eur jsou považovány napříč západní Evropou za malé firmičky a jejich analýza za ztrátu času,“ vysvětluje.

Jsou podle něj jiné a lepší cesty, jak dnešní situaci zlepšit. Přeshraniční obchodování by usnadnila třeba jednotná měna napříč celou Evropskou unií. „Koruna je stále psychickou investiční bariérou,“ říká Vybíral.

Stejně tak by českým firmám mohla cestu k zahraničnímu kapitálu otevřít existence reportingu v IFRS neboli v Mezinárodních standardech účetního výkaznictví, díky čemuž jsou pak finanční výkazy srovnatelné mezi různými zeměmi a podniky.

„Tímto směrem se však firmy mohou vydat už nyní. Stává se, že domácí firma natolik vyroste, že své účetnictví překlopí z českých standardů do IFRS a změní reportovací měnu do eur. S IFRS a eurem se pak otevírá snazší cesta k vydání eurových dluhopisů,“ říká Vybíral.

Řekněme však, že na realizaci celé ambiciózní vize, nebo alespoň 28. režimu přece jen dojde. Převáží ve výsledku pozitiva nad negativy? V tomto scénáři jsou Zahradník a Berka za jedno, bylo by to spíše plus.

„Domnívám se, že reálné dopady by mohly být značné a velmi pozitivní,“ říká Zahradník. Vidí je třeba ve snížení nákladů financování nebo ve výrazně nižší byrokratické zátěži firem. „Vedlo by to též k vytvoření opravdu integrovaného a homogenního jednotného trhu, jehož stávající překážky a nedodělky představují též významný handicap,“ dodává ekonom.

Podle Berky je každopádně jasné, že Evropa dnes za svými největšími světovými konkurenty podstatně zaostává. „Problémem současné Evropy je, že její hlavní zbraní jsou regulace, zatímco u Spojených států jsou to inovace,“ říká.

Pryč jsou doby, kdy evropská produktivita převyšovala tu americkou. Evropě v tomto směru podle Berky ujíždí vlak, a pokud nepodnikne klíčové kroky k řešení strukturálních problémů, náskok USA se prý bude jen zvětšovat.

„Předně je potřeba vyřešit energetickou otázku, která patří k hlavním důvodům přesunu firem mimo Evropu. Vedle toho je potřeba dát přednost investicím před regulacemi, protože jinak se problém nedostatečné konkurenceschopnosti příliš řešit nedá,“ dodává Berka.