Jednotná evropská měna se již na formových trzích obchoduje za méně než jeden dolar za euro a na nějaké rychlé zlepšení to zatím nevypadá. Pondělní chvilkové dosažení parity s dolarem nebylo jen finanční kuriozitou, ale symbolem a – pokud bychom byli pověrčiví – také předzvěstí mnohem horších časů.
Zatímco dolar dostál své historické pověsti a vyšvihl se zpátky do sedla bezpečného měnového přístavu pro neklidné časy, euro a japonský jen svým chováním naopak začínají připomínat měny některých rozvojových zemí.
Těm ostatně silný dolar dělá také těžkou hlavu. Rozvojovým trhům totiž prodražuje splácení jejich státního dluhu. My ale raději zůstaneme na evropské straně Atlantiku a s Janem Berkou, šéfredaktorem finančního portálu Roklen24 a hlavním forexovým analytikem společnosti Roklen, se podíváme, co jednotnou evropskou měnu trápí.
Začněme třeba tím, co se nejvíc nabízí, tedy že současný stav evropské ekonomiky euru zrovna dvakrát nepomáhá: „Za oslabením eura proti dolaru na nejslabší hodnoty za posledních dvacet let stojí kombinace faktorů na eurové a dolarové straně. Na eurové jde především o zhoršený výhled evropské ekonomiky, nad kterou visí riziko propadu do recese,“ vysvětluje Berka.
A jedním dechem dodává: „Ta souvisí zejména s rostoucími náklady na energie, u kterých je hrozbou zastavení dodávek ruského zemního plynu. Silná poptávka po dolaru je pak dána nejen úrokovým diferenciálem, ale především povahou americké měny jakožto bezpečného přístavu, ke kterému se tržní účastníci uchylují v dobách hrozící globální recese.“
Hodnotit události zpětně je jedna věc, co ale můžeme od eura a vedení Evropské centrální banky čekat dál? „Rizika zůstávají jasně na straně slabší evropské měny. Souvisí jednak s trvajícím rizikem evropské recese, ale i s možným přeceněním výhledu evropských tržních sazeb. Ty vzhledem k historicky rekordní inflaci zaceňují první zvýšení sazeb Evropské centrální banky po více než deseti letech,“ vysvětluje dále Berka.
„Eurové peněžní trhy ještě před měsícem očekávaly, že by Evropská centrální banka mohla navýšit sazby o více než 180 bodů do konce letošního roku. Aktuálně očekávání zkorigovala na zhruba 130 bodů. Rizikem je jejich další pokles související s recesí evropské ekonomiky, která by mohla Evropské centrální bance v oblasti úrokové normalizace významně svázat ruce,“ dodává Berka k současné bezzubosti evropské měnové politiky.
Na nějaký výrazný růst eura vůči dolaru tedy můžeme na čas zapomenout. Otázka do pranice nicméně hlavně zní, zdali jsou ztráty již alespoň konečné, nebo se máme raději připravit na další náraz. Ani zde ale Berka uživatele eura příliš nepotěší.
„Eurové ztráty nejsou nijak ohraničené. Evropská centrální banka by mohla devizovou intervencí zastavit oslabování evropské měny, a tím i její proinflační tlaky. Ta je však v tuto chvíli nepravděpodobná. Banka spíše než aktivní zásah do devizového trhu zvolí nejprve cestu slovních intervencí a vyšších sazeb,“ vysvětluje.
Opravdu se tedy můžeme s nadějí na intervenci ve prospěch jednotné evropské měny rozloučit, ať – abychom parafrázovali bývalého šéfa Evropské centrální banky – to stojí, co to stojí? Berka nabízí pohled do minulosti jako možné vodítko.
„Až poté, pokud by euro dále výrazně oslabovalo pod úroveň parity, by se diskuse mohla posunout na aktivní nákupy eur. Naposledy Evropská centrální banka intervenovala v roce 2011,“ připomíná Berka. Tehdy šlo o řízenou intervenci centrálních bank vyspělých zemí u párů proti japonskému jenu po havárii ve Fukušimě.
„Na páru eura proti dolaru pak poslední intervence proběhla v roce 2000, kdy kurz výrazně oslaboval a posunul se až pod 0,9 dolaru za euro,“ uvádí Berka a upozorňuje ještě na jiný důležitý, leč často opomíjený fakt.
„V rámci spekulací o možné intervenci přitom nesmíme sledovat pouze vývoj eura proti dolaru, ale také vážený eurový index,“ říká Berka. Ten zveřejňuje Evropská centrální banka a je složen z měn hlavních obchodních partnerů eurozóny. Euro proti dolaru letos oslabilo o více než jedenáct procent. Eurový index však jen o zhruba čtyři procenta. „Věříme, že práh bolestivosti bude u tohoto indexu vyšší, proto na aktivní zásah centrální banky na podporu eura zatím nesázíme,“ dodává Berka.
Jediná pořádná naděje na návrat eura na dřívější hodnoty je tak vyřešení evropské energetické krize, jenže to je zatím v nedohlednu – stejně jako ukončení války na Ukrajině, které s ní přímo souvisí.
„Z pohledu technické analýzy byla parita eura a dolaru významnou psychologickou úrovní. Lze proto očekávat, že v krátkém výhledu se kurz bude pohybovat do strany. Další výrazné zhoršení globálního tržního sentimentu v souvislosti s recesí potvrzenou měkkými i tvrdými daty by mohlo společnou měnu oslabovat dále,“ dodává Berka.
A co vlastně současné ponuré směřování eura znamená pro českou korunu? Rozhodně nemá cenu si nalhávat, že nic, koruna totiž obyčejně zůstává ve vleku jednotné evropské měny.
„Korelace je pozitivní, tedy oslabuje-li euro proti dolaru, obvykle oslabuje i koruna. Aktuálně je však domácí měna ovlivněna zásahy centrální banky, která aktivně brání jejímu oslabení. A tato situace podle nás bude nadále trvat. Česká národní banka má dostatek devizových rezerv, konkrétně k 30. červnu šlo o více než 150 miliard eur,“ vysvětluje Berka.
Je však podle něj otázkou, na jaké úrovni se nachází pomyslný bod zvratu jejich využití v rámci intervencí. „Pakliže ho bude dosaženo a globální tržní sentiment se výrazně nezlepší, nejpravděpodobnějším scénářem by bylo oslabení koruny zpět nad hranici 25,00 koruny za euro,“ uzavírá šéfredaktor finančního portálu Roklen24.
