Je to daňový ráj, technologické centrum a politicky nenápadná země. Jenže se může stát také bezpečnostní slabinou Evropy. Pod irskými vodami vede většina transatlantických datových kabelů, přesto ostrovní země investuje do obrany nejméně z celé Evropské unie. V její blízkosti se přitom již objevují ruské lodě.
Když se mluví o geopolitických slabinách Evropy, obvykle se zmiňuje Pobaltí nebo energetická závislost některých zemí na ruském plynu. Jenže jednou z největších zranitelností kontinentu může být Irsko. Tedy stát, který většina Evropanů vnímá spíše jako politicky poklidnou periferii.
Jenže tato „periferie“ je dnes nervovým centrem digitálního světa. Technologicky a ekonomicky prosperující země stojí v samotném srdci globální digitální infrastruktury, aniž by měla nástroje k její ochraně.
Irské vody jsou domovem šedesáti procent všech transatlantických datových kabelů severní polokoule. Přes tuto síť přenášejí internetoví giganti veškerý provoz mezi Spojenými státy a Evropou, probíhají tudy mezibankovní platby a datové toky.
Tato kritická infrastruktura se ocitá prakticky bez obrany. Irské námořnictvo je symbolické, země nemá radar ani sonar a její zpravodajské kapacity neumožňují přijímat utajované informace od spojenců.
Ti tak v některých případech ani nemohou varovat hlavní město Dublin před blížící se hrozbou. Jak upozorňuje Evropská komise i NATO, podmořská kabelová infrastruktura je kritickou zranitelností Západu.
A to není pouze na polemické bázi. Situace je vážnější. Právě v těchto oblastech členské země Evropské unie se opakovaně objevují ruské lodě.
Bezpečnostní expertka Jude Webber pro britský deník Financial Times upozornila, že se zdržují přímo nad trasami podmořských kabelů a energetických potrubí. „Není jasné, co tam dělají, ale upozorňují tím na fakt, že Irsko je nechráněné,“ varuje Webber.
V době, kdy Evropa řeší důsledky sabotáží na plynovodu Nord Stream a polské železnici či dronové incidenty u dánského pobřeží, rezonuje tato zranitelnost o to víc.
Foto Flickr
Proč se zajímat o prostředí zeleného ostrova? Je potřeba říci, že Irsko je neutrální zemí. Jeho neutralita je hluboce zapuštěna v tamní národní identitě už od konce osmnáctého století. Je politickým symbolem a součástí irské historické zkušenosti se staletým konfliktem s Velkou Británií. Neutralita však v irském podání znamená i minimální investice do vlastní obrany.
Ostrovní republika do ní investuje nejméně z celé sedmadvacítky, ačkoli jí peníze rozhodně nechybějí. V posledních třech letech Irsko vykazuje rozpočtové přebytky. Letos jeho vláda očekává přebytek státního rozpočtu ve výši 10,2 miliardy eur (246,5 miliardy korun) a příští rok 5,1 miliardy eur.
Přesto stát plánuje v roce 2026 vynaložit na obranu pouze čtvrt procenta svého HDP, tedy jeden a půl miliardy eur a irské obranné síly čítají jenom asi 7500 příslušníků.
Pro srovnání, členské státy Severoatlantické aliance mají na obranu vynakládat nejméně dvě procenta HDP s tím, že americký prezident Donald Trump tlačí na to, aby to bylo minimálně pět procent. Irsko však členem NATO není. O vstupu do aliance se v zemi nikdy nevedla ani veřejná debata.
V situaci, kdy evropské státy navyšují rozpočty a posilují své vojenské kapacity, tedy může irská zdrženlivost působit jako anachronismus.
Politolog Jan Kofroň z Univerzity Karlovy upozorňuje, že irský postoj však není výsledkem strategické slepoty, ale logiky geopolitického postavení země.
„Jsou tak daleko od Ruska, až mají pocit, že se Ruska bát nemusejí. Jejich historickým nepřítelem byla Velká Británie. Proč bychom měli očekávat, že se Irové budou nějak zuřivě snažit bojovat proti Rusku? To nedává z jejich pohledu velký smysl,“ myslí si Kofroň.
Země je tak na jedné straně ekonomickým a technologickým vítězem globalizace, na druhé straně však může působit jako bezpečnostní černý pasažér. V praxi spoléhá na Velkou Británii, která zajišťuje ochranu jejího vzdušného prostoru, a na další spojence, kteří monitorují irské vody.
Evropská unie má sice ve smlouvách bezpečnostní závazek, ale zároveň toleruje existenci členských států, které se k jeho naplňování stavějí zdrženlivě. „Spousta proevropsky smýšlejících lidí by očekávala, že unijní státy budou sdílet bezpečnostní hrozby, ale Irové ukazují, že tomu tak není,“ konstatuje Kofroň.
Zároveň upozorňuje, že irská neutralita se zásadně liší od té švýcarské či rakouské. Zatímco Švýcarsko má tradici silné obrany a je schopno dlouhodobě samo odolávat potenciálním hrozbám, Irsko nikdy nemělo kapacitní, technologicky vyspělou ani početnou armádu.
V otázce možného nepřátelského útoku na podmořské kabely v irských vodách je nicméně Kofroň opatrný. „Je tohle něco, co nám srazí HDP o deset procent? Asi ne. Ty hlavní škody přijdou úplně odjinud,“ míní politolog.
Připomíná, že i v případě Ukrajiny se hospodářský propad odvíjel od úplně jiných faktorů než od narušení digitální infrastruktury. Výpadek kabelů by podle něj vedl spíše ke komplikacím v komunikaci, zpožděním a zvýšeným nákladům, ale ne ke zhroucení evropské ekonomiky.
V příštím roce bude navíc Irsko předsedat Radě EU a hostit summit Evropského politického společenství. Představitelé země proto oznámili přípravu nové námořní obranné strategie, která má zlepšit monitoring a posílit některé schopnosti tamních bezpečnostních složek. Zásadní změny se však nečekají.
„Rozpočet byl zvýšen, ale jen málo. Skutečná změna irské obranné politiky je podle mě nepravděpodobná,“ soudí Webber. Kofroň se na to však dívá pragmaticky: „Je to prostě problém, o kterém víme. Není to nic nového, nikdo tím nemůže být překvapený.“
Irsko tak zůstává zemí plnou paradoxů. Je moderní digitální branou Západu a vyhledávanou turistickou destinací, která zároveň nechává tuto bránu prakticky nehlídanou. Pro Evropu přitom bude v následujících letech zásadní, zda dokáže sladit suverenitu členských států se společnou bezpečností.
V době, kdy roste počet hybridních hrozeb, kdy Rusko testuje odolnost Západu útoky v šedé zóně a kdy energetická, datová a logistická infrastruktura získává strategický význam, se Irsko svou „pasivitou“ může stát slabinou. A také může být příkladem toho, že společná bezpečnost je vždy jen tak silná, jak silné jsou její nejslabší články.
