Advokacie je proti neziskovému sektoru procházka růžovou zahradou, říká přesvědčeně Nataša Randlová. Špičková česká právnička, která kromě vlastní advokátní kanceláře vede i organizaci pro lidi se získaným poškozením mozku.
Teď zrovna řeším, jak dělat správně sociální sítě. No jasně, to dělám sama,“ říká vesele Nataša Randlová. Elitní česká právnička a jedna z nejvlivnějších žen Česka má totiž kromě vlastní advokátní kanceláře a vzdělávací agentury ještě jednu „bokovku“. Stojí v čele správní rady neziskové pacientské organizace pro lidi se získaným poškozením mozku.
V rozhovoru vysvětluje, jak velká pro ni tahle lekce je i jak se dva světy – právnický a neziskový – ovlivňují a proč se k tomu vlastně dostala. Mohl by to být jen smutný příběh. Jenže s tím u Nataši Randlové nepočítejte. Tahle dáma, která stále hledí kupředu, srší energií, a i když mluví o těžkých věcech, vždy je v tom cítit spíš naděje než utrpení.
Před osmi lety srazilo na přechodu pro chodce jejího tehdy šestnáctiletého syna auto. Okamžitě jej převezli do nemocnice, kde lékaři bojovali o jeho život. Pět měsíců byl v kómatu. Jeho rodiče se u něj celou dobu pravidelně střídali, doufali, že se syn vrátí. Když se konečně probudil, už nic nebylo jako dřív.
„Představovala jsem si to jako v amerických filmech, že se zvedne, odejde a všechno bude jako před nehodou,“ říká teď Nataša Randlová. Víc se prý asi mýlit nemohla. Syn mohl po probuzení hýbat jen okem a místo návratu k běžnému životu následovala tvrdá práce, každodenní rehabilitace a intenzivní snaha Randlových dostat syna co nejvíc zpátky do života.
A právě tehdy začala i cesta Nataši Randlové k neziskové pacientské organizaci Cerebrum. „Víte, lidé s poškozením mozku jsou sociálně izolovaní. Často se projevují třeba tím, že jim není rozumět, všechno hned zapomenou, nepatřičně se chovají a podobně, jenže to je pro běžnou populaci hrozně složité, neví, jak se k nim chovat, a tak je raději odstřihne,“ popisuje zkušenost právnička.
