Mzungu anakuja! Mzungu anakuja! Bílý muž přichází! Ve středu uplyne rovných 150 let, kdy tenhle výkřik proťal vzduch ve městě Udžidži u jezera Tanganika v Tanzanii. Zvolání předcházelo větě, která vešla do dějin: „Doktor Livingstone, nemýlím-li se.“
Památná slova pronesl Henry M. Stanley, když se pod mohutným mangovníkem setkal se čtyři roky nezvěstným cestovatelem Davidem Livingstonem, o němž se vyjma Stanleyho málokdo domníval, že ještě žije. Livingstone byl pohublý a vyčerpaný, evidentně však při životě. Realita zpravidla nemívá románovou pointu, nicméně v tomto případě přišla pointa jako řemen, ke všemu nesmírně šťastná.
Jiná pointa či spíše vzkaz se vyjevuje dnes. Ačkoli 150 let není z hlediska historie nikterak závratný úsek, závratně se za tu dobu zmenšil svět.
Před 150 lety na něm byla ještě neprobádaná místa. A také místo pro přesvědčení, že celý svět lze přiblížit ráji šířením křesťanské víry, hodnot západní civilizace a zdravě bujícího obchodu. Této naivní utopii se dnes s nezastíranou dávkou opovržení říká kolonialismus, ovšem Livingstone byl jeho představitelem v tom nejušlechtilejším slova smyslu.
Rodák z městečka nedaleko Glasgow poznal dravou tvář kapitalismu první poloviny 19. století, když jako dítě pracoval od šesti ráno do osmi večer v továrně na bavlnu. Díky tomu však našetřil dost peněz a mohl na univerzitě vystudovat řečtinu, náboženství a lékařství. Možná i pod vlivem na vlastní kůži vyzkoušené nelidské práce se stal horlivým abolicionistou čili odpůrcem otroctví.
V osmadvaceti se vydal šířit do Afriky evangelium – podle dobových svědectví se mu však na křesťanství podařilo obrátit jednoho jediného domorodce, takže měřeno tímto úhlem pohledu byl žalostným misionářem.
Skotský mladík byl ale přesvědčen, že jeho poslání nespočívá v počtu konvertitů, ale v počtu lidí, které se podaří zachránit před otroctvím. Věřil, že pokud najde komerční obchodní cesty napříč africkým vnitrozemím, kde bude uplatňováno a vymáháno právo, bude trh s otroky klíčovým způsobem potlačen.
Ještě jinak: Livingstone dospěl k názoru, že bude mnohem
prospěšnější, když bude průzkumnicky pronikat do neznámých
krajin, než když se bude snažit pronikat do duší pohanů. Dospěl
k názoru, že než pohany obracet na pravou cestu víry, bude
užitečnější najít správnou cestu nezmapovaným kontinentem.
Žádný běloch před ním nepřešel poušť Kalahari. Na řece Zambezi objevil badatel v roce 1855 vodopády, které na počest tehdejší královny pojmenoval Viktoriiny. Po návratu do Londýna byl oslavován coby první Evropan, jenž přešel Afriku.
David Livingstone byl celebritou své doby, přičemž symptomatické i sympatické na té době je, že se stal celebritou díky vlastnímu úsilí, a nikoli díky opalování a připitomělému tlachání u kýčovité vily s bazénem. Tuto svou proslulost dokázal Livingstone využít.
Poznal, jaké je to být bohatý, poněvadž se prodaly desítky tisíc svazků jeho Misionářských cest (které se zdatným obchodním nosem napsal s Johnem Murrayem, specialistou na vzrušující cestopisy a nikoli misionářskou literaturu), a Livingstone si tak přišel na víc než 8500 liber.
Poselství
knihy přitom
bylo
zjevné: povzbudit britskou intervenci na kontinent, který byl
„polem zvoucím nejen pro misijní činnost, ale rovněž pro
obchod“.
Atraktivní vize strhávala. Zdůrazňování potenciálu Afriky a legitimního obchodu v boji proti otroctví přiměly vládu vyčlenit pro národního hrdinu slušný finanční obnos a udělala z něj britského konzula vedoucí tým Evropanů s cílem vyhodnotit obchodní možnosti na řece Zambezi.
Výprava, která objevila jezero Malawi, skončila katastrofou. Částečně i proto, že Livingstone byl vizionář, nikoli vůdce. „Nemohu dospět k žádnému jinému závěru, než že doktor Livingstone je zcela mimo dění a jako lídr nanejvýš nebezpečný,“ napsal lékař expedice John Kirk.
V průběhu pouti zdrtila Livingstonea v Mosambiku smrt manželky a postupně ztratil členy týmu, kteří ho buď opustili, nebo zahynuli. Avšak citát, který v tomto krušném čase cestovatel pronesl, by mohla stát v erbu heroické nezdolnosti: „Jsem připraven jít kamkoli za předpokladu, že to bude vpřed.“
Někdy
ani enormní odhodlání nestačí – výprava byla britskou vládou
odvolána a přijetí Livingstonea v domovině bylo o poznání
vlažnější než to předchozí.
Muž, jemuž byla Afrika osudem, se tam posléze vydal znovu, tentokrát najít pramen Nilu. Na této misi se stal Livingstone svědkem ukrutného masakru otroků ve východokonžské vesnici Nyangwe, kde arabští otrokáři pozabíjeli palbou do davu prchajících otroků přibližně 400 nešťastníků, respektive nešťastnic, protože žen byla mezi oběťmi valná většina.
Namísto hledání pramene Nilu se nakonec hledal sám Livingstone, a když se to novináři a dobrodruhovi Henrymu Mortonu Stanleymu podařilo, nalezený mu vylíčil stále živou a velmi bolestnou vzpomínku na Nyangwe; Stanley zdaleka netrpěl takovým sentimentem a dokázal být až nesoucitný, Livingstoneův otřesný zážitek však publikoval v novinách, což významně přispělo k zákazu otroctví.
Takhle
se
tedy dospělo
k
naplnění Livingstoneova boje proti nenáviděnému otrokářství.
Předtím
ovšem
došlo k maximálně ironickému paradoxu: ten, který otrokářský
systém urputně
kritizoval a
pranýřoval,
jej sám využíval.
Ráznou
polehčující okolností je, že cestovatel neměl na výběr.
Jelikož na svobodné najaté nosiče neuměl být – na
rozdíl od Stanleyho – tvrdý, ti postupně dezertovali a Skot
musel využít nabídky muslimských obchodníků s otroky, aby se
vůbec mohl hnout z místa.
Přesto nakonec bez zásob, frustrovaný a v bídném fyzickém stavu uvízl v Udžidži. Jeho zachránce Stanley posléze napsal bestseller o jeho nalezení, čímž zachoval pro věčnost sebe, zejména však Davida Livingstonea.
Ten zesnul rok a půl po setkání se Stanleym. Pravděpodobně mohl žít déle, nebýt tvrdošíjnosti a urputného zaujetí i za cenu ohrožení života. Livingstone totiž nevyslyšel Stanleyho prosby, aby se vrátil do vlasti a posílen čerstvými zásobami i nosiči se vydal pokračovat v pátrání po prameni Nilu.
Zemřel 1. května 1873 poblíž jezera Bangweulu v Zambii, když v posledních dnech, sužován horečkou a análním krvácením, už nemohl chodit bez opory. Přesto šel a je veskrze hloupé ptát se proč. David Livingstone byl vždy připraven jít kamkoli za předpokladu, že to bude vpřed.
