„Každé ráno se jdeme trochu pomlátit,“ usměje se Milan Čálek, když vchází do své kanceláře na pražské Pankráci a do kouta hází sportovní tašku. „Neskutečně mě to uklidňuje, je to taková moje jóga,“ dodává pohodlně opřený do křesla a zadívá se na panorama Prahy.
Čálek sice inklinuje k bojovým sportů, ale duší je to ajťák, který už 14 let staví společnost CoolPeople. Z nadšeneckého projektu vybudoval největšího dodavatele externích IT specialistů v Česku, který loni utržil 850 milionů korun a letos poprvé překoná miliardu. „Před lety jsem si říkal, že až budeme na miliardě, tak to prodám. Letos jsem si milník posunul na dvě,“ tvrdí jednačtyřicetiletý podnikatel.
CoolPeople si lze zjednodušeně představit jako Uber s ajťáky, na nějž se firmy obrátí v případě, kdy operativně potřebují další programátorské ruce. „Mezi našimi klienty jsou největší banky, automobilky i samotné IT firmy. Skoro všichni z Czech TOP 100,“ vypočítává Čálek, který je schopný IT tým o několika lidech sehnat v řádu dní.
Byznysmodel funguje následovně. Při dodání externisty si CoolPeople účtuje poplatek v průměrné výši 25 procent jeho odměny. Zčásti ale funguje také jako klasická HR agentura, která firmě dokáže sehnat IT zaměstnance na plný úvazek – devět z deseti poptávaných pozic se CoolPeople podaří obsadit. V tomto případě si sáhne na dva až tři měsíční platy programátora. Čistý zisk se podle Čálka stabilně drží na úrovni deseti procent obratu.
Když se Čálek v roce 2004 po angažmá v několika velkých firmách rozhodoval, kde bude jako programátor svou kariéru dále rozvíjet, šel si na rok okusit roli programátora na volné noze. Zhruba rok tak externě pracoval pro tehdejšího operátora Oskar a uvědomil si, že se v tomhle pracovním módu skrývá velká byznysová příležitost.
„Poptávka byla obrovská. Kdokoli měl k dispozici IT odborníka, téměř okamžitě ho mohl udat. Obvolal jsem pár známých programátorů, udělal web a spustil CoolPeople,“ rekapituluje Čálek.
Původně měl celý projekt fungovat čistě online – firmy ve webové aplikaci zadávaly poptávky a Čálek je se svým týmem pároval. Samotná práce pak měla probíhat na dálku, aniž by se obě strany kdy viděly. „Přesně tady jsme se spletli. Ve firmách, kam jsme mířili, jsou zvyklí, že mají v rámci IT služeb jistou péči. Že s nimi někdo udržuje a buduje vztah. Nikdo tam nemá čas ani chuť hrát si s nějakým portálem,“ vysvětluje Čálek, proč po několika měsících začal budovat také tým obchodníků a key account manažerů.
Jenže kýžené klienty se CoolPeople nedařilo získávat. Velké společnosti si raději platily známé dodavatele typu IBM a na ty menší se dívaly trochu skrz prsty. To se změnilo až v letech 2008 a 2009, kdy se ozvěny finanční krize začaly rozléhat i Českem.
„Korporace najednou začaly koukat na náklady a drahých dodavatelů se zbavovaly. A protože jsme na rozdíl od tehdejší konkurence programátory zprostředkovávali, ale nezaměstnávali, vycházeli jsme cenově mnohem lépe a dostali jsme šanci,“ vysvětluje Čálek.
V databázi CoolPeople jsou nyní desítky tisíc IT specialistů.
Druhým pozitivním dopadem krize byla situace, kdy se ajťáci o práci hlásili sami – to Čálek jindy za svou kariéru nezažil. V CoolPeople se tak dostali k vysněným korporátním zákazníkům a zároveň si vybudovali databázi tisíců programátorů, aniž by se u jejich shánění tak nadřeli. Od té doby firma meziročně roste dvaceti- až třicetiprocentním tempem.
Podnikatelskou krasojízdu narušil až spor mezi podílníky. Čálek CoolPeople zakládal ještě se dvěma společníky a s jedním z nich se nebyli schopni shodnout na budoucím směřování. „Když budu stručný, tak kolegovi stačilo udržovat status quo, jinými slovy náš tehdejší stomilionový obrat. My jsme ale chtěli růst dál, expandovat za hranice a tak dále. Situace byla tak vyhrocená, až jsem z toho skončil kvůli nervům v nemocnici. Do toho nám v ten moment odešla spousta lidí stavět konkurenční firmu,“ popisuje podnikatel akcionářský spor. „Nakonec jsme ale společníka vyplatili a následující rok zažili největší růst, což potvrdilo, že jsme uvažovali správně,“ dodává.
Po úspěšné expanzi na Slovensko v roce 2013 firma dokázala před třemi lety prorazit i v sousedním Rakousku a na obou trzích se jí dnes údajně daří.
Zádrhel ale přišel v Rumunsku a v Polsku. Z obou trhů se po několika letech a spálených milionech korun CoolPeople stáhlo. „Nedokázali jsme rozlousknout tamní mentalitu. Zjistili jsme, že když tam nebudeme sedět a kontrolovat, že lidé dělají svou práci, nikdy to nepůjde. Žádný country manažer nefungoval a my jsme se tam stěhovat nechtěli,“ vysvětluje otec tří dětí.
Místo dalších zahraničních expanzí chtějí stimulovat růst rozšiřováním propozic. Čálek chce svůj úspěšný model aplikovat i na další technické profese. „Ajťáci mají díky nám na výběr pestrou paletu zakázek, aniž by museli s kýmkoli cokoli řešit, všechno jim nachystáme přímo pod ruce. Takto chceme usnadnit život i dalším kvalifikovaným freelancerům. A sami si z toho náborového koláče ukousnout další kus,“ uzavírá podnikatel.
