Za normálních okolností by teď seděl ve své kanceláři v Hongkongu, případně cestoval po jihovýchodní Asii a jako ředitel vnějších vztahů Home Creditu nejbohatšího Čecha Petra Kellnera řešil to, co obvykle – splátkový byznys, zákazníky, státní regulace, finance a nové trhy.
Místo toho má teď Jan Růžička hlavu plnou celních předpisů, shánění nákladních lodí a volné kapacity v cargo letadlech, dohadování o cenách s čínskými výrobci zdravotnického materiálu, a hlavně přemýšlení, jak roušky, respirátory a ochranné pomůcky dostat z Číny do celého světa.
„Jsme finanční instituce a nákup a export zdravotnického materiálu, navíc v mnohatunových objemech, pro nás byla úplně nová věc. Pomoc jsme směrovali do celkem devíti zemí, což je v době, kdy letadla v podstatě nelétají, dost náročné,“ přiznává Růžička.
Právě on sehrál klíčovou roli v příběhu, o kterém se v Česku téměř neví. Respektive jen částečně – to, že Petr Kellner v počátku koronavirové epidemie v Číně a ve Spojených státech nakoupil a do Česka jako pomoc dovezl 120 tun zdravotnických pomůcek za 100 milionů korun, je známá věc.
Jenže jen tím to neskončilo. Stejnou pomoc potřebovala Kellnerova skupina PPF dostat ještě do dalších osmi zemí od Spojených států až po Filipíny, kde má buď tisíce zaměstnanců, nebo jsou klíčové pro její byznys. A tuhle akci kulový blesk řídil z Hongkongu právě Růžička.
Ten už v Číně a dalších zemích nakoupil 1,3 milionu respirátorů, sedm milionů roušek, 30 tisíc testovacích souprav, které jsou potřeba pro testování na covid-19, a 30 tisíc laboratorních testů. Celkem Kellner za zdravotnický materiál utratil víc než 150 milionů korun.
Jan Růžička (vlevo) během podzimní konference Forbesu v Číně | Foto Forbes
„Řešili jsme i několik kuriózních situací. Materiál pro naše kolegy v PPF v Česku a ve Spojených státech a také pro české krajany v pěti zemích jsme nakupovali tady v Hongkongu. Problém byl, že tu někdo ze dne na den vykoupil všechno zboží ve velkoobchodech,“ vypráví Růžička.
Jediné řešení tak bylo obejít víc než 50 lékáren ve městě a roušky a respirátory skupovat po pár kusech. „Zábavné bylo, že prodavači si o nás rychle řekli a začali se nás bát. Mysleli si, že skupujeme zboží a chceme jim sebrat jejich byznys. Uklidnili se teprve ve chvíli, kdy jsme jim napsali, že zboží je neziskové a chceme ho rozesílat do nemocnic lékařům,“ směje se Růžička.
Jeho zásilky už z Hongkongu dorazily kromě Česka (a zpátky do některých postižených oblastí v Číně) také na Filipíny, do Indonésie, kde bylo epidemií nejhůř zasaženo hlavní město Jakarta, do Vietnamu, Ruska a naposledy do Spojených států, konkrétně do Kansasu, kde má Home Credit svoji americkou centrálu, do Bostonu, kde sídlí biotechnologická firma Sotio, a do Washingtonu pro české krajany a velvyslanectví.
Pomoc v koronavirové krizi | Foto Home Credit
Dostat respirátory a další materiál z Číny do Ameriky patřilo vzhledem k administrativním a dopravním překážkám mezi největší oříšky. Zásilka tak putovala z Číny do korejského Soulu, odtud do New Yorku a teprve následně do Bostonu. Podobně komplikované to bylo ale i v případě Indonésie, protože běžné spojení mezi Čínou a Jakartou během epidemie nefungovalo.
Zásilka tak putovala nejprve ze Šanghaje do Hongkongu, odtud lodí do Singapuru, kde se čekalo na první volný cargo let do Jakarty. To, co by běžně zabralo pár hodin, trvalo dva týdny.
„Všude je obrovská poptávka a ceny skokově vzrostly. Všechno se platí předem, na trzích se pohybuje mnoho spekulantů a podvodníků. Navíc jak nákup, tak následný export komplikují i zákazy vývozu zdravotnického materiálu, které většina zemí světa zavedla,“ říká Růžička.
Pomoc v koronavirové krizi | Foto Home Credit
„Snažíme se nakupovat přímo u výrobce, bez prostředníků, a klíčové je pro nás vždy ověřit kvalitu – především se zajímáme o to, jestli má zboží příslušné certifikáty. A hlavním světovým hráčem na poli výroby zdravotnických prostředků, kde nakupují všichni, zůstává stále Čína,“ má jasno.
Momentálně mu zbývá ještě dotáhnout transport zásilky do Kazachstánu a Indie, kde chce PPF podpořit humanitární organizace, které se starají o slumy v okolí Bombaje, a v příštích týdnech se už konečně bude moct opět naplno vrátit ke své práci. Ta se totiž nesměla zastavit ani teď, naopak bylo potřeba byznys v turbulentní době stabilizovat.
„Tahle krize jednoho dne pomine a my se ocitneme ve světě, který bude sice jiný než před pandemií, ale po finančních službách v něm bude značný hlad. Takže pokud chceme uspět, musíme přemýšlet o tom, jak si podržet klíčové pracovníky, jak si udržet klienty a jaké produkty jim nabídnout,“ připomíná Jan Růžička.
