Do Ameriky přicestoval s kufrem slovníků, protože neuměl pořádně anglicky. Po necelých třiceti letech stojí před objevem, který může změnit svět a z něj dost možná udělat nejbohatšího Čecha vůbec. Příběh Martina Tolara, držícího v rukou lék na Alzheimerovu nemoc, naplňuje veškeré parametry hollywoodských trháků. A podle všeho se blíží happy endu.
Nejde jen o jeho konto. Zdaleka ne. Jde zejména o vás. Nebo o vaše blízké, kamarády či známé. Kdybyste měli jedinému Čechovi přát úspěch a astronomické bohatství, Martin Tolar by patrně musel být jasnou volbou. Z vlastního zájmu byste museli přát úspěch českému neurologovi sahajícímu se svou bostonskou společností Alzheon po svatém medicínském grálu, léku na Alzheimerovu nemoc, která děsivým a zatím nezadržitelným způsobem devastuje populaci na celém světě.
S unikátní pilulkou, do jejíhož vývoje šlo už přes půl miliardy dolarů, chce Tolar v relativně brzkém čase přijít na trh. Právě pomocí tabletky hodlá zastavit (a možná jí i předcházet) chorobu, jež postiženého připraví o život, nejprve však o rozum a schopnost vnímat, takže z něj udělá nesvéprávnou a bezduchou bytost; bytost stále se podobající člověku tělesnou schránkou, která ovšem člověkem v pravém slova smyslu už není. Neboť je-li definicí člověka slavné Descartovo „myslím, tedy jsem“, pak pacient ve finálním stadiu nemoci opravdu člověk není.
