Zatímco světová pozornost a kapitál v posledních letech směřovaly převážně k obnovitelným zdrojům, v pozadí americké energetiky se nezadržitelně formuje nová investiční teze. Zemní plyn, dlouho (a to hlavně v Evropě) nálepkovaný jako přechodové palivo, stojí ve Spojených státech před bezprecedentním růstem poptávky. Pro investory to otevírá cestu k sektoru, který v sobě unikátním způsobem kombinuje potenciál růstových akcií se stabilitou dividendových titulů, píše v komentáři Martin Seyček, energetický analytik J&T investiční společnosti.
Hnacím motorem návratu plynu na výsluní nejsou jen mediálně vděčná datová centra, ale mnohem širší fenomén masivní elektrifikace a reindustrializace Spojených států. Spotřeba elektřiny ve vyspělých ekonomikách po letech stagnace opět začíná růst, v USA analytici očekávají růst poptávky po elektřině zhruba o tři procenta ročně během následující dekády.
Obnovitelné zdroje, ačkoli rostou nejrychleji, narážejí na své fyzikální limity. Když nefouká vítr a nesvítí slunce, ekonomika se nemůže zastavit. Zde se ukazuje zásadní rozdíl mezi energetickou strategií Spojených států a Evropy. Zatímco Evropa se po plynové krizi snaží závislost na plynu snižovat a plyn se na výrobě elektřiny v EU podílí zhruba sedmnácti procenty, ve Spojených státech je situace diametrálně odlišná díky lokálním zdrojům plynu, které implikují americkou cenu plynu třikrát až čtyřikrát nižší než v Evropě.
USA generují více než čtyřicet procent své elektřiny ze zemního plynu a tento podíl má tendenci růst. Tato strukturální závislost americké sítě na plynu vytváří pro tamní infrastrukturní společnosti mnohem stabilnější a předvídatelnější prostředí než na starém kontinentu.
Dalším pilířem růstu poptávky po americkém plynu je export. USA se stávají globální velmocí v dodávkách zkapalněného zemního plynu (LNG), kterým zásobují Evropu a Asii. Závazky na odběr LNG se stávají součástí vyjednávání nových obchodních dohod mezi USA a zbytkem světa a snah o snížení celních sazeb.
Exportní kapacita LNG z USA by měla do roku 2030 vzrůst téměř na dvojnásobek stávají kapacity. Drtivá většina tohoto růstu, až 85 procent, se odehraje na pobřeží Texasu a Louisiany. Zde přichází na scénu Kinder Morgan (KMI), gigant v oblasti přepravy plynu a ropy přes vlastní síť potrubí.
Již nyní tato společnost přepravuje přibližně 45 procent veškerého plynu směřujícího do amerických exportních terminálů a její plynovody v klíčových regionech jsou využívány na maximum. Pro investora nabízí Kinder Morgan bezpečný přístav – 95 procent jejího cash flow je zajištěno dlouhodobými kontrakty, což znamená, že zákazník platí za rezervovanou kapacitu bez ohledu na to, zda plyn skutečně odebere.
Největším problémem amerického plynárenství paradoxně není nedostatek suroviny, ale nedostatek trubek, které by ji dostaly z bodu A do bodu B. Povolovací procesy pro novou infrastrukturu byly za předchozího prezidenta složité a zdlouhavé, za Trumpa se očekává zrychlení procesu. To dává obrovskou výhodu firmám, které už infrastrukturu mají a plánují ji rozšířit (jako dříve zmíněný Kinder Morgan), ale také těm, které ji umějí postavit. Společnost MasTec (MTZ), jedna z největších inženýrských a stavebních (EPC) firem v USA, se specializuje právě na energetickou infrastrukturu – budování elektrických sítí, obnovitelných zdrojů a potrubí pro zemní plyn.
Celý plynový ekosystém by však nefungoval bez jedné kritické komponenty – komprese zemního plynu. To je stěžejní proces nutný jak pro samotnou těžbu, tak hlavně transport této komodity v potrubí. V této, pro laika neviditelné, ale naprosto zásadní části trhu dominuje Kodiak Gas Services (KGS), kterému američtí těžaři a přepravci plynu (jako Kinder Morgan) stále více outsourcují tento nepostradatelný proces.
Jejich stroje jsou v současnosti využity na rekordních 98 procent, což svědčí o absolutním nedostatku volných kapacit na trhu. Tento převis poptávky umožnil firmě zvýšit ceny za své služby o více než 35 procent oproti roku 2020. Navíc, 86 procent jejich flotily je vázáno na dlouhodobé kontrakty, což chrání zisky před volatilitou cen samotné komodity.
Aby byla elektrická síť schopná „vykrývat“ výpadky solárních a větrných elektráren a zároveň napájet datová centra běžící v režimu 24/7, je nezbytné stavět flexibilní plynové zdroje. Osmdesát procent výroby plynových turbín ovládají tři veřejně obchodované společnosti, z nichž jednou je Siemens Energy (ENR).
Investice do této společnosti (která kromě plynových turbín vyrábí elektrické rozvodny a transformátory a větrné turbíny) tak není sázkou proti zelené transformaci, ale sázkou na její jediné možné realistické provedení – hybridní systém, kde plyn jistí záda obnovitelným zdrojům.
Investice do amerického plynárenského ekosystému tedy není spekulací na cenu plynu. Je to sázka na fyzickou infrastrukturu, tedy „krumpáče a lopaty“ energetické transformace. Jak potvrzují data agentury Wood Mackenzie, plyn tu s námi bude déle a v mnohem větším objemu, než si trh ještě před dvěma lety připouštěl. „Stará“ energetika tak chytá druhý dech a stává se nepostradatelným partnerem té nové.
Důležité upozornění
Informace obsažené v tomto článku mají výhradně informativní charakter a nepředstavují investiční poradenství. Nedoporučujeme jednat na základě těchto údajů bez předchozí konzultace s kvalifikovaným finančním poradcem. Investování je spojeno s riziky a rozhodnutí o investování jsou na vlastní odpovědnost. Výnosy z investice dosažené v minulosti nejsou zárukou výnosů budoucích.
