Phillip Parun byl u toho, když se podepisovala největší smlouva pro českého basketbalistu v historii: téměř miliardový kontrakt pro Tomáše Satoranského v Chicagu. A letos si Česko v nejlepší lize světa a obřím byznyse svého zástupce udrželo, tentokrát ale Vítka Krejčího, jehož smlouva dosahuje objemu bezmála čtvrt miliardy korun.
Parunova agentura PP Group je v českém basketbale nepřehlédnutelná, zastupuje prakticky polovinu českého národního týmu. Sám hráčský agent teď však tráví většinu svého času ve Spojených státech, mezi Chicagem a Indianapolisem. To, jakým způsobem funguje byznysově sport v Americe, je pode něj něco úplně jiného než v Evropě.
„Hráči na minimálním kontraktu v NBA si vydělají nakonec podobně jako dobří hráči v Eurolize, skutečné hvězdy jsou ale v Evropě placené lépe,“ říká Parun s tím, že při dojednávání smluv často jako první nastupují daňoví poradci. Daňová politika jednotlivých států dokáže s výdělky hráčů silně zamávat.
Práce agenta, zvláště u mladých hráčů, je navíc navíc sama o sobě rizikem. Agentura totiž z některých svých svěřenců dlouhé roky žádný výdělek nemá. A někdy se jim investice do mladého talentu nezúročí vůbec.
Kdy musí mladí hráči odcházet do zahraničí, aby měli šanci sáhnout si na skutečně velké smlouvy? Jak funguje byznysová sportovní mašina za oceánem? A jak se vyjednává o smlouvách za stovky milionů dolarů? To si poslechněte v Byznys podcastu Forbes.
