Jeden z nejstarších cenných papírů, obligace z roku 1648, dodnes vyplácí úroky. Nachází se v knihovně Yaleovy univerzity.
Když se jeden z bratrů Beineckeových oženil s dcerou zakladatele společnosti Sperry & Hutchinson, otevřely se této prominentní dynastii dveře k nákupu podílu v této zajímavé firmě. Rodinný příběh se o několik dekád později propojil se jménem jedné z nejvýznamnějších světových škol.
V tichých útrobách knihovny Yaleovy univerzity se stále nachází artefakt, který přesahuje běžnou definici dlouhodobého investování. V současné finanční teorii je takový instrument mimořádně vzácný a považovaný za anomálii.
Vodní dluhopis z roku 1648, napsaný na kozí kůži, vydala nizozemská vodohospodářská rada na financování výstavby hrází. Nejde však jen o historickou kuriozitu.
Věčná obligace – perpetuita – i po téměř čtyřech stoletích nadále vyplácí roční úroky. Díky své jedinečné dlouhověkosti a nepřetržitému plnění závazků představuje tento kus pergamenu pozoruhodnou lekci o stabilitě infrastruktury a finanční odpovědnosti institucí.
