Pokládal základy tuzemské telekomunikační infrastruktury, ale po čtyřicítce ho práce pro operátory přestala bavit. Vrhl se na archeologii a nyní vrhá světlo na 1,4 milionu let starou historii Evropy. Roman Garba má na kontě objev nejstarších doložených Evropanů, který zaujal celý svět.
Z metra na Malostranské sem není daleko, ale je to boj. It’s hard to hold a candle, in the cold November rain. A stejně těžké je v chladném listopadovém dešti uhýbat protijdoucím na metr širokém chodníku, když vám kolem ramene projíždí plnou rychlostí tramvaj, nicméně povedlo se.
Problém nastává až ve vestibulu Archeologického ústavu Akademie věd. „Cože? Garba? To jsem v životě neslyšela,“ říká mi paní na vrátnici. Možná proto, že poslední dva měsíce strávil na vykopávkách v Ománu, namítám. „Já jsem tady sedm let a žádného Garbu neznám,“ trvá na svém.
Mám smůlu a dveře v masivní železné mříži mi musí Roman Garba přijít otevřít osobně. „Omlouvám se, to bude tím, že většinu času jsem spíš v Ústavu jaderné fyziky. Nebo v zahraničí,“ vysvětluje, ještě než o dvě patra výš usedneme ke stolu ve zdejší knihovně. Její správkyně už ho naštěstí zná.
Romanu Garbovi se v roce 2010 podařil husarský kousek. V ománských horách objevil zapomenutou pevnost, do níž lidská noha nevkročila tisíce let. Vše zdokumentoval a vyrazil s tím rovnou mezi archeologické profíky.
Vědci na odborné konferenci Britského muzea v Londýně se tehdy 44letému amatérskému archeologovi k jeho velkému překvapení nevysmáli, ale poplácali ho po ramenou za dobrou práci. Po čtrnácti letech, dvou vystudovaných vysokých školách a doktorátu je z Romana Garby profesionální archeolog. A v podstatě i jaderný fyzik.
Skloubením dvojice oborů se zkušenostmi ze soukromé sféry se mu nyní podařilo odkrýt více než milion let starý proces kolonizace Evropy prvními lidmi.
