Že jsou časy nejisté, nedaleko nás zuří válka a kdo ví, co bude za rok? To vše je pravda, i v takových dobách se ale může začít rodit cosi mimořádného. Třeba největší retailová říše planety. Sam Walton rozjel cestu k Walmartu přesně před osmdesáti lety, což se v den jeho nedožitých narozenin sluší připomenout.
Všude záleží na kontextu. Včetně nedávných zpráv o tom, že nejbohatší žena planety chudne a chudne: únorový výplach na trzích způsobil mimo jiné to, že akcie Walmartu klesly o osm procent, a tím pádem utrpělo i jmění Alice Walton, dědičky obchodního impéria.
V jeden moment jí dokonce ubylo přes miliardu dolarů, což podle titulků vypadalo pomalu na to, že bude muset prodávat své milované umění a závodní koně, jimž také holduje, snad poslat na jatka.
Když se ale na graf akcií společnosti podíváme víc zdálky, zjistíme, že za poslední rok jejich hodnota vzrostla celkem o čtyřicet procent. Alice, jediná dcera otce zakladatele Sama Waltona, tedy z dlouhodobého hlediska nechudne. Právě naopak. Co je ostatně v očích impéria jednorázový propad proti kontinuálnímu pohybu podle pevně nastaveného kurzu…
Foto Ethan Pines pro Forbes US
A právě dnes nejspíš i ona zavzpomíná, jak to celé začalo. Její otec Sam Walton se totiž narodil 29. března 1918 a v den jeho nedožitých stosedmých narozenin je tu rovnou i kulaté jubileum, neboť právě v roce 1945 se postavil do čela svého prvního obchodu. Jmenoval se Ben Franklin Stores a šlo o franšízu od společnosti Butler Brothers.
Walton to dokázal nejen díky půjčce dvaceti tisíc dolarů od tchána, ale také zásluhou jiných pěti tisíc dolarů, ušetřených z armády. Nebyl žádným válečným hrdinou, nekrvácel v Pacifiku ani se nevylodil v Normandii. Byl ale cennou součástkou fungování americké mašinérie: v rámci armádní zpravodajské služby měl na starost bezpečnost leteckých továren i zajateckých táborů.
Za to získal hodnost kapitána. V byznysu se později stal generálem.
Nejsilnější argument pro takovouto „hodnost“ zazní ve vyčerpávajícím Waltonově profilu na webu think-tanku Archbridge Institute. V něm se píše, že kdo by při vstupu akcií Walmartu na burzu v roce 1970 vytáhl deset tisíc dolarů (pravda, tehdy obří sumu), bude z nich dnes mít dvě stě milionů dolarů, ani nemluvě o průběžných dividendách v řádu statisíců dolarů ročně.
Co si z toho vzít
Ústřední otázka se proto nabízí, byť plejáda odpovědí je stejně pestrá jako zboží v regálech všech Walmartů světa. Co si z Waltonovy story vzít univerzálního? A je jeho úspěch napodobitelný, byť třeba na mnohem menší škále?
On sám by k tomu nejspíš použil jeden ze svých archetypálních citátů: „Pokud se obyčejnému pracujícímu člověku dostane příležitosti a odvahy a činí všechno s nejlepšími úmysly, pak neexistují absolutně žádné limity.“
Pročítání Walmanova životopisu nepřináší vysloveně průkopnické myšlenky. Ani při auře obklopující jeho byznysový odkaz nedokážeme přesně říct, kým byl ve skutečnosti. Škrtem, který bohatl na zaměstnancích, nebo především vyznavačem extrémní dřiny a toho, co dnes vznosně nazýváme prozákaznickým mindsetem?
Takřka jistě obojím. Jeho slavných deset pravidel lze přišpendlit na nástěnku kanceláře jakékoli firmy. Přemýšlením nad nimi neuděláte chybu:
- věřte svému byznysu víc než všichni ostatní
- dělte se o zisk se spolupracovníky
- motivujte své partnery…
- … a komunikujte s nimi o maximu věcí („Když vědí, tak i pochopí“)
- oceňujte, co pro váš byznys dělají ostatní
- oslavujte úspěch
- naslouchejte každému člověku ve firmě
- vždycky dejte zákazníkovi o něco víc, než sám chce
- hlídejte si náklady lépe než konkurence
- plavte proti proudu
I to je potvrzení síly kontextu. Od internetových (pseudo)influencerů současnosti by šlo o nepřekvapivé fráze, nad nimiž mávnete rukou. Od arciúspěšného byznysmena se však najednou jedná o body k pečlivému zamyšlení, protože za ním stojí výsledky krále retailu.
Součástí waltonovské mytologie je mnohé. Že mladý Sam ráno dojil krávy a odpoledne prodával mléko, což pro rodinu z Oklahomy – ani příliš chudou, ani příliš bohatou – znamenalo vítaný přivýdělek. Že díky tomu odmala znal hodnotu peněz. Že si nikdy nepřipouštěl neúspěch a měl „extrémně vysoké cíle“. Že si sám vydělal na vysokoškolská studia. Že nové lokace pro své pobočky osobně vybíral z letadla…
A že ho to vše neomylně silou vyšší moci vedlo až k říši jménem Walmart. Amen? Samozřejmě že nikoli!
Waltonův životní příběh nakonec nejvíce ze všeho připomíná jeho síť obchodů. Každý si z něj může vybrat, na co má chuť, dokonce ani do něj nemusíte zajít, pokud se vám protiví.
Mnohé „suroviny“ tohoto příběhu jsou jedinečné, nezopakovatelné, počínaje tím, že se po podnikání vrhl v poválečné Americe, kdy hrůzy na bojištích vystřídaly dekády ohromného růstu USA, navíc spojené s érou konzumu a globalizace. Další „přísady“ naopak můžete použít do libovolného receptu pro podnikatelský úspěch. Nebojácnost, inovativnost, ale také tvrdost a dravost či ochotu riskovat.
Přemýšlet nad tím vším v den jeho nedožitých narozenin se jeví jako přínosnější záležitost nežli průběžně sčítat majetek Alice Walton.
