Tak tohle jste určitě neviděli celou věčnost. Antiperle. Nafukovacího rudého buvola. Nebo taky versatilku, se kterou jste si hráli naposledy možná ve školních lavicích. Tady, v obchodě Artěl, na vás dýchne nostalgie. A mezi tím vším se v osvětlených klenutých nikách třpytí barevné české ryté sklo, na pultech kolem leží populární hračky, diáře nebo šperky.
Prostě výběr toho nejlepšího nejen z Česka podle Newyorčanky Karen Feldman.
Tento česko-americký byznys ale začal poněkud netradičně. „It all started with shampoo,“ říká sedmačtyřicetiletá Američanka, když začíná vyprávět svůj příběh. Ano, šamponem, protože se pět let po revoluci ocitla v Praze jako supervizorka výroby vlasové kosmetiky. Přes šampony a pobyt v Praze se dostala paradoxně až k designování skla, které chce na jaře příštího roku představit pod vlastní značkou Artěl v New Yorku na Madison Street.
Mezi její klienty patří třeba Rolls-Royce, Christian Dior, Armani Casa nebo Manolo Blahnik, pro něž vyráběla v českých pecích na zakázku skleněné produkty. Sklo bylo ostatně taky to první, co ji uchvátilo, když jako pětadvacetiletá do Prahy přijela. Obcházela antikvariáty, bazary a vetešnictví a obdivovala krásu prvorepublikového designu.
Zvrat přišel asi po dvou letech, kdy se její zaměstnavatel rozhodl, že místo šamponů začne prodávat kuřata. „Kuřata? Farma? V žádném případě,“ pomyslela si Feldman a rozhodla se, že začne podnikat se sklem. „Viděla jsem v tom příležitost a stále ji vidím, protože Češi patří mezi světovou špičku.“
Jenže jak začít? Neměla telefon, neuměla česky, bydlela v pronájmu a o výrobě nevěděla vůbec nic. To by byla pro mnohé smrtelná kombinace, zvlášť když na účtu máte pouze 60 tisíc korun.
Karen Feldman v tom ale žádný problém neviděla. „Jsem Američanka, víte? My si všechno strašně idealizujeme,“ hodnotí svůj přístup k podnikání absolventka umělecké fotografie, která tenkrát napsala dopis vedení Moseru, aby si u nich udělala praxi. Odpovědi se nedočkala, přesto to nevzdala a oslovila další firmu, aby jí vyrobila repliky starých skleniček z meziválečné éry. Ale ani to nevyšlo, odbyli ji s tím, že takových věcí je všude plno a za výrobu si účtovali majlant.
Ale protože byla Feldman zapálená a věděla, že za nic na světě nechce dělat nic jiného, sedla ke stolu a začala kreslit – květiny, balonky, pražské věže a vzpomínky na Paříž. Vznikly z toho vzory pro sadu šesti ručně rytých skleniček, se kterými se vydala do New Yorku. Tam je ukázala své kamarádce, svatební editorce známého lifestylového magazínu Martha Stewart.
A konečně se na ni usmálo štěstí. Kamarádka ji doporučila Metropolitan Design Group – skupině, jež v New Yorku vlastnila obchod s módou a doplňky. „Souhlasili, že mě budou zastupovat, ale chtěli, abych během půl roku vytvořila celou kolekci, a já neměla ponětí, jak to udělám,“ vypráví. „Přijela jsem do Čech a začala jsem shánět – rytce, skláře, kteří umějí foukat sklo, a nakonec se mi podařilo sehnat ty nejlepší z nejlepších,“ vypráví s hrdostí. A tak vznikla její první kolekce.
Svoji firmu pojmenovala po jednom z nejvýznamnějších sdružení českého užitého umění a designu první poloviny 20. století – Artěl, jež si zakládalo na precizní řemeslné výrobě. A to samé se teď promítá i v její tvorbě, která je až z 85 procent její vlastní.
Během 20 let se její firma rozrostla z bytu, kde začínala, do tří luxusních obchodů v pražském centru, objevila se na stránkách předních světových magazínů i na pařížské výstavě Maison & Objet, do které každoročně investuje statisíce. Prodává pouze takové věci, které nejenže vypadají dobře, ale za nimiž stojí i silný příběh. Třeba ikonické tužky Koh-i-noor nebo nůž Rybička.
Teď už si Newyorčanka, která do Česka přijela před lety jen z povinnosti, nedokáže představit, že by měla žít někde jinde než v Praze. O tom, že to tu má opravdu ráda, svědčí i fakt, že napsala úspěšného pražského turistického průvodce, kterého se doposud prodalo kolem osmi tisíc kusů. I když ve psaní už pokračovat nehodlá, v rozšiřování společnosti ano.
Protože z ní chce vybudovat globálně známou značkou, která by se dala ve spojitosti se sklem přirovnat třeba k francouzskému Baccarat nebo Lalique.
