Pět let cestovala po světě. Hned potom, co Barbora Voříšková absolvovala střední grafickou školu, se vydala na Nový Zéland. Pak jela za prací na Island a nakonec do Kanady. A ve všech těchhle místech ji nadchla nejen příroda, ale taky přístup lidí k ní.
„Fungovaly tam už třeba bezobalové obchody, které tady teprve začínaly. Byly tam i běžné půjčovny věcí a zaměření na udržitelné materiály,“ popisuje Barbora Voříšková. Samotnou ji to nadchlo natolik, že začala měnit svůj životní styl. Když se vrátila do Česka, věděla, že by i u nás chtěla rozjet nějaký projekt, který pomůže omezit plýtvání.
Volba po krátkém přemítání padla na oblečení a vybavení pro nejmenší děti. Sama sice děti nemá, ale vnímala to u přátel ve svém okolí. „Dětská móda je krásná, ale mrzí mě, že se využije jen na pár měsíců, než dítě odroste,“ říká Barbora Voříšková.
Hodně rodičů ostatně proto ani neinvestuje do dětského oblečení z ekologických materiálů, protože je drahé a po krátké době je potřeba koupit nové, větší.
Právě proto Voříšková před rokem založila službu Bouandslun, která nabízí pronájem dětského oblečení. Na měsíc, dva nebo tři si lidé můžou půjčit třeba pár vybraných kusů oblečení, nebo rovnou celé několikadílné sety, které vystačí na kompletní oblečení pro miminka a batolata, ve velikostech do dvou let. Dneska jde už takřka výhradně o výrobky udržitelných značek, jako je třeba německý Monkind nebo australský summer&storm.
Voříšková, která pracuje jako grafička u filmu, o svém mladém podnikání mluví spíš jako o velmi nákladném koníčku. Do rozjezdu Bouandslun (zkratka slov Bouře a slunce) investovala už statisíce korun, ačkoli původně počítala s náklady v řádu desítek tisíc korun.
„Rychle se ale ukázalo, že aby šíře nabídky byla dostatečně velká, musela jsem nakoupit víc oblečení a vybavení v různých velikostech. Přitom třeba jedny dětské legíny od udržitelné značky vyjdou na tisíc pět set korun,“ vysvětluje Voříšková, které v rozjezdu podnikání pomáhá její partner.
Měsíčně má okolo třiceti objednávek a jak říká, v poslední době zájem roste. „Byznysplán ale nemám, dělám to z přesvědčení, věřím, že se lidé budou víc zajímat o to, co oblékají nejen sobě, ale i dětem, kdo a kde jejich oblečení vyráběl i z jakých je materiálů,“ věří Voříšková. Sama prý každou volnou chvilku věnuje hledání nových zajímavých značek a výběru dalších věcí, které by do pronájmu zařadila.
Inspiraci vidí v severských zemích, ale třeba i v Portugalsku a dalších zemích. Pronájem setu oblečení na měsíc vyjde na několik set korun a ačkoli se lidé často obávají a ptají, co se stane, pokud se některý kus poničí – což s dětmi samozřejmě hrozí, Voříšková své zákazníky uklidňuje, že takové riziko bere na sebe. Jisté je prý ale to, že nabídku nebude rozšiřovat i pro děti nad dva roky. Protože to už se přece jen víc obnosí.
Pronájem oblečení přitom rozjíždí i velké mezinárodní značky. Nedávno o něm informoval třeba americký Levi’s. Podobnou službu ale nabízejí i české módní značky, jako je třeba salon Lazy Eye Hany Noble nebo Leeda Lucie Kutálkové a další.
