Na bruselském Kenshiki Forum představila Toyota plejádu vozů, mezi nimiž nechyběl nový Prius ani odvážné koncepty pro blízkou budoucnost. Pod mottem, že nepřítelem není konkrétní typ motoru, ale uhlík, přitom automobilka ukázala plnou škálu vozidel, jimiž dává najevo, že časy blízké budoucnosti se neponesou jen v duchu elektromobilů.
Podle automobilky uvidíme i mnoho hybridů a chybět nebudou ani vozy, kterým pod kapotou šlapou principy spalování vodíku. Vedle páté generace Toyoty Prius s přídomkem plug-in hybrid si tu odehrály evropskou premiéru i futuristické koncepty.
Vývojová studie bZ Compact SUV se na evropské půdě ukázala vůbec poprvé a představila vizi, kudy by se měl nést další vývoj vozů s označením bZ, tedy „beyond Zero“, u nichž patří vedle nulových emisí k základním prvkům i sedadla z rostlinných a recyklovaných materiálů. Nejedná se přitom o nějak extrémně vzdálenou budoucnost – Toyota má v plánu do roku 2026 přinést na evropské trhy rovnou šest takovýchto modelů.
Další pozoruhodný koncept pak na Kenshiki Forum představil Lance Scott, ředitel pro design v návrhářském a vývojovém centru Toyota European Design Development v Jižní Francii. Vůz s označením C-HR Prologue je přiblížením podoby věcí příštích a také evolucí stávajícího C-HR. Auto jako by přijelo ze sci-fi filmu, ale odráží nejen technologické, ale i společenské změny ve světě blízké budoucnosti.
C-HR Prologue
Uhlíková neutralita na jedné straně a multifunkčnost na straně druhé se doplňují podobně jako design evokující žraloka kladivouna na předku vozu s ostrými lomenými vzory na jeho bocích. Do budoucnosti mobility, neodbytně spojené s budoucností lidské společnosti, nahlíží Lance Scott v rozhovoru pro Forbes.
Model se jmenuje Prologue, z hlediska věcí příštích je prologem k čemu?
Nad tímto konkrétním „prologem“ jsme přemýšleli v tom smyslu, že když mnoho lidí vidělo stávající C-HR poprvé, chápání Toyoty se u nich trochu změnilo – natolik byl ten vůz výrazný a odvážný. U konceptu Prologue jsme chtěli přesně tuhle náturu vzít a posunout ji na další úroveň. Otázka byla jen v tom, zda uděláme menší evoluční krok, nebo změníme celé směřování.
Komu jste Prologue šili na míru?
Dříve jsme měli jasnou představu cílového zákazníka, který je velmi aktivní, pracuje na maximum, ale na maximum si také užívá života, je mu řekněme pětačtyřicet. Původní C-HR jsme navrhovali právě pro takového člověka a jeho životní styl. Jenže výsledná image ve skutečnosti oslovovala mnohem širší skupinu lidí: o auto měli zájem jak čtyřicátníci, tak třicátníci a lidé, kterým se zrovna odstěhovaly děti z domu. Proto se image nebo životní styl, které skrze takové auto prodáváme, ukázala jako atraktivní pro mnohem pestřejší škálu zákazníků.
Jak byste definoval podobu věcí příštích v automobilismu?
Design jako takový se vyvíjí k čím dál expresivnějšímu pojetí. Podoba věcí příštích bude celkově odvážnější. Stále potřebujeme výrazný design a tvary, které budou na trhu jedinečné. U člověka, který se na auto podívá, chceme vzbudit citovou reakci. Chceme, aby se mu zrychlil srdeční tep, chceme v něm vyvolat nadšení. A to se netýká jen pocitu při zhlédnutí auta, ale také pocitů během řízení.
Jak byste to porovnal se současnými vozy?
Co se týče Toyoty v posledních deseti letech, je vidět zřetelný posun k většímu sebevědomí a výraznějším návrhům. A v tomto chceme sebevědomě pokračovat, neplánujeme radikálně změnit směr. Chceme říct – my jsme Toyota, tohle děláme, tohle je náš designový jazyk a přesně tudy půjdeme dál.
Máme paletu zajímavých konceptů nových vozů, ať jde o SUV, hatchbacky a další, máme širokou škálu pohonných jednotek. S tím vším chceme pokračovat ve výrobě zajímavých aut.
Podoba C-HR se inspiruje u žraloka kladivouna, proč?
Mřížka chladiče se zmenšuje a čelní světla jsou užší, což jsou tendence, které celkový vjem vozu zásadně mění. Hledali jsme pro ně vhodnou identitu a z návrhů nám vyplynulo, že v budoucnosti budou hrát mnohem větší roli smysly a senzory. Kladivoun vyplynul z přirozeného vývoje skrze proces navrhování. Před deseti lety by taková podoba nemohla vzniknout – technologie nám dříve neumožňovala vytvářet takhle úzké světlomety.
Mluvíme o budoucnosti v souvislosti s technologickými změnami. Stejně tak je ale podoba nových vozidel úzce spojená se změnami společenskými. Jakým směrem půjdou trendy?
Jedna z věcí, kterým se v našem studiu věnujeme, je mnoho výzkumů právě v oblasti sociálních trendů. Jak se mění způsob, jakým lidé žijí? Kupříkladu po covidových lockdownech jsme měli studii, podle níž se skokově zvýšil výskyt outdoorových aktivit. Lidé, kteří se vrátili z izolace ven, nakupovali mnohem více sportovního vybavení či výbavy na výlety a outdoorové sporty.
To nás vedlo k úvaze, že bude namístě mluvit o crossoveru, který bude nově objevené touze po outdoorových sportech odpovídat. Možná právě proto se dnes o tolik více zákazníků poohlíží po crossoverech a SUV než po sedanech nebo hatchbacích. Je to změna preference vozu vycházející ze změny životního stylu.
Co by se v designu vašich aut nezměnilo nebýt pandemie?
To je složitá otázka. Každopádně bych řekl, že je tu spousta dalších vlivů, které s auty na pohled nesouvisí, jako třeba metaverzum a skutečnost, že určitý vzorek lidí si přeje ještě více technologií a zásadní roli pro ně hraje konektivita. Jsou tu trendy, které mohou být nyní celkem drobné, my jim říkáme „weak signals“ (slabé signály, pozn. red.), ale právě na nich se dá při správném pohledu budoucnost lépe předvídat – jak která změna ovlivní který životní styl a jaký způsob mobility pro něj pak bude potřebný.
Který „weak signal“ považujete za důležitý, ale média ho podle vás nevidí?
Jasně, a vy chcete tohle info jako první (smích). Obávám se, že vám ho nedám, ale je tu pár věcí, nad nimiž se vyplatí přemýšlet. Jednou z nich je stárnoucí populace, metaverzum je další. U technologií je mnoho potenciálních budoucnostních trendů – pokud se ale nejdřív dotáhnou.
Designér Lance Scott
U projektového designu v začátcích člověk skutečně tráví hodně času na internetu a dělá si výzkum, snaží se najít weak signals i včetně osobností, které jsou na vzestupu, a dalších tendencí. Velká věc je teď samozřejmě udržitelnost, což ovlivňuje třeba to, jaký materiál se využije v interiéru aut.
Jak může podobu budoucích automobilů ovlivnit pokles demografické křivky?
Před pár roky jsme udělali sérii ukázkových vozů pro Tokyo Motorshow. Všechny byly do nějaké míry autonomní a patřila k nim i studie vozu, která vzešla z jiné studie, na níž jsme pracovali se školou v Nice. Ta nám ukázala, že jeden z největších problémů starší generace je, že tito lidé často žijí sami, jsou osamělí a samota ovlivňuje jejich duševní i fyzické zdraví. Řekli jsme si: jak by mohla Toyota vytvořit design, který by byl v takové situaci nápomocný?
Když tito lidé nebudou moci řídit sami, potřebujeme tedy autonomní vůz. Možná žijí na vesnici, a tak se potřebují dostat do města. Z Velké Británie přišla také informace, že spousta starších lidí promeškávala své termíny v ordinaci u doktora, protože se tam nedokázali nebo nestihli dostat. A tak jsme vytvořili automobil, který dojede na vesnici, osobu vyzvedne a uvnitř automobilu jí udělá předběžné vyšetření, ještě než dojede do nemocnice.
Mluvíte o telemedicíně.
Přesně tak. A cestou může ten stejný vůz nabrat ještě mladší lidi, kteří také potřebují do města, a tím vytvoříte určitý most mezi starší a mladší generací. Což možná starším trochu pomůže od samoty.
Zdá se, že budoucnost obecně razí spíše cestu sdílení než vlastnění.
Ano. Současně tu ale máme koncept dvou různých typů mobility. Jedna bude určitá komodita: to budou automobily, které jsou autonomní a jsou neustále v provozu, přičemž během dne přesouvají lidi a v noci zboží. To by byl jeden druh autonomní budoucnosti.
Pak je tu i druhý typ: pokud se o vaši každodenní dopravu starají autonomní vozidla, stále budete chtít něco, s čím si užijete zábavu úplně sami. A to bude specifičtější typ mobility. Když teď mluvíme třeba o sportovním autě, jako je Toyota GT86, tak to je na jednu stranu sporťák, ale stejně tak má i kufr a dvě menší sedadla vzadu – takže je i automobilem pro jiné příležitosti.
V budoucnosti budete mít jeden čistě sportovní vůz, který použijete jen párkrát týdně nebo měsíčně, protože do práce vás bude dopravovat něco jiného. Takové modely pak budeme moct mnohem více vyhranit.
Tedy jedno auto jako služba a druhé jako něco, co uspokojí naši potřebu vlastnictví.
Ano, my tomu říkáme optimalizovaná mobilita a specifická mobilita. Optimalizovaná je určitá autonomní doprava, což znamená třeba vaše každodenní dojíždění do práce, a o víkendu pak máte svou specifikou mobilitu, kdy si budete moct dopřát sportovní vůz a on bude stoprocentní.
A co cesta k vozu jako zábavnému prostoru? Mluví se o autonomních autech, jejichž čelní sklo nahradí obří displej…
Takové v konceptech sice nemáme, ale zábavní element nabývá na významu. Zábava v autě bude důležitá třeba v případě, kdy budete auto nabíjet a sedět v něm dvacet minut, než se nabije. Co budete během toho dělat? Dnes byste koukal do telefonu, ale v budoucnu možná přijde auto, které vás na tu dobu zabaví.
Koncept palubní desky ve futuristickém bZ Compact SUV
Je nějaký sci-fi film nebo kniha, které jsou podle vás z hlediska dopravy nejpřesnější?
Takových je spousta – já vyrostl na původním Blade Runnerovi. A když jsem poprvé navštívil Tokio, byla noc a pršelo, všude svítily neony a já si říkal, páni, já jsem v Blade Runnerovi! To je ale celkem temná budoucnost. Přece jen radši přemýšlím o scénáři s modrým nebem, a ne smogovými mračny. Takže co se týče sci-fi filmů, je to celkem těžké, protože bývají chmurné.
Až na představu létajícího auta…
Myslím si, že nakonec k létající mobilitě dojde. Zrovna nedávno jsme mluvili o Paříži a velkých městech, jimiž protékají řeky. Vozovky jsou tam ucpané nebo se více a více otevírají chodcům a nemůžete po nich jezdit, ale vzniká možnost malého plavidla, které by se dalo v řekách využít mnohem více než dnes.
Nebo těch létajících aut, s nimiž se nad dopravu povznesete. Kolik lidí ale bude moct takové auto řídit? A s jakým řidičákem? To jsou velká omezení takového konceptu.
Ostatně je tu pesimistický výhled, že v budoucnu si bude moct auto pořídit také méně lidí.
Já si ale opravdu myslím, že lidé v budoucnosti nebudou auta vlastnit – budou na ně mít předplatné. Něco jako v aplikaci na telefonu. Budou si moct vybrat, jaké auto zrovna chtějí.
Což sice znamená efektivnější využití, ale také méně řízení, kdy řidič bude ve svém vlastním autě spíše pasažérem. Jak v budoucnu vyčarujete úsměv na tváři milovníkům tradiční jízdy?
Toyoda-san (prezident Toyoty Akio Toyoda, pozn. red.) říká, že auto je o tom bavit se řízením a mít z něj radost. V autech budete vždycky potřebovat nadšení z pohybu. Jistě, některé cesty jsou jen z bodu A do bodu B, ale i během nich si chcete auto užít. Já jsem taky „petrolhead“, mám rád auta, s nimiž máte skutečný kontakt, užíváte si je a cítíte je. O tyto pocity, doufám, v budoucnu nepřijdeme.
