Investor Matěj Turek letos prožil v jistém slova smyslu zlomový rok, kdy, jak uvedl ve velkém rozhovoru pro prosincový Forbes, který si stále můžete koupit v trafikách, vstoupil do své čtvrté kariérní fáze. Nebylo to pouze tím, že zcela ovládl fotbalovou Duklu Praha. To je jen jeden z posledních střípků jeho dosavadního příběhu.
Turek vlastnící skupinu 10X během dosavadních tří fází svého byznysového života nahromadil majetek v hodnotě téměř 1,5 miliardy korun. V té čtvrté fázi chce v hromadění majetku pokračovat a také se více ukazovat veřejnosti. Dosud byl pro všechny totiž tak trochu tajemným investorem stojícím mimo reflektory médií.
V následujícím autorském textu pro Forbes se zamýšlí nad tím, co jeho skupinu čeká, a hlavně nad tím, že kapitalismus zákonitě míří ke svému konci. Tu dobu odhaduje na tři roky.
„Před pěti lety mi lidé po vyslechnutí mé úvahy říkali, že jsem exot. Před rokem už říkali, že se to stane jen možná. Dnes říkají, že mám možná pravdu, ale že to nebude tak žhavé. Uvidíme, co budou říkat za rok,“ říká k následující úvaze Turek.
Foto Michael Tomeš
Kapitalismus je mechanismus, nebo chcete-li systém, který přispívá k řízení společnosti a jejímu rozvoji, větší vzdělanosti, blahobytu, zdraví. Kapitalismus je zároveň vhodným doplněním k demokracii, jelikož je známé, že nejrychleji vždy rostly ty země, které byly demokratické a zároveň kapitalistické.
Základním mechanismem kapitalismu je přitom práce s kapitálem. Zjednodušeně řečeno jde o to, že disponujeme kapitálem v podobě technologií, duševního vlastnictví a tak dále, který má nějaký výnos. A ten je definovaný faktory času, likvidity, aktuálního politického rámce…
Když se podíváme na příklady z nemovitostního trhu, na jedné straně máme Pražský hrad. Pro jeho budoucí hodnotu existuje prakticky jediné riziko v podobě určité katastrofy, například že na něj spadne atomová bomba. Jeho výnos je tedy z logiky věci nejmenší.
Naopak u stodoly daleko za Prahou je obrovské riziko, že může například shořet, někdo ji může zničit nebo vlivem zastavění okolních ploch přijde o svůj původní účel. Její výnos tedy naopak musí být maximální.
Když to převedu do roviny investic do startupů, pak když přijde nějaký šikovný kluk z Ázerbájdžánu se super projektem, tak budu chtít každým rokem stoprocentní výnos, protože jde o rizikový projekt a mně musí ta investice dávat smysl.
Je třeba si ale uvědomit, že celá tato škála výnosů po celou dobu existence kapitalismu v souvislosti s technologickým pokrokem vytrvale klesá. To se dá vcelku i dobře změřit, když jako proxy vezmeme spotřebu energie na člověka jako úměru technologického pokroku proti úrokové sazbě, která se v čase snižuje. Je v tom prakticky devadesátiprocentní korelace.
O technologickém pokroku se říká, že je nepředvídatelný, ale on je naopak extrémně předvídatelný. Když se bavíte s vědci nebo se šéfy firem napříč různými obory, řeknou vám, že brzy v jejich oboru přijde velký zlom. Astrofyzici dnes říkají, že během pár let dospějí k radikálním přelomovým objevům, které se dají srovnat s objevem teorie relativity.
Není to ale o tom, že by si to jen mysleli. Vědci mají velmi dobrý přehled o tom, kdo z jejich kolegů na čem dnes dělá a v jaké fázi svého bádání je.
Blíží se také doba, kdy budeme schopni naklonovat člověka. Je extrémně pravděpodobné, že Číňané už jej naklonovali, ale je to tak kontroverzní téma, že se o tom nemluví. Možná se to na první dobrou nezdá, ale jde o obrovský technologický průlom.
Dále tu máme rozvoj umělé inteligence, kvantových výpočtů, výrobu energie pomocí studené jaderné fúze, cestování do vesmíru…
Tyto věci spolu dnes zdánlivě nesouvisejí, ale představte si dobu, kdy opravdu propuknou a v jeden čas se spojí dohromady. Tehdy logicky a zákonitě nastane to, že ten výnos klesne na nulu. Jednoduchou trojčlenkou se pak dostaneme k tomu, že hodnota kapitálu stoupne na nekonečno.
Lidé se tohoto stavu obávají, říkají, že kapitál bude extrémně drahý a že se vše zhroutí, protože si nikdo nebude moci koupit fúzní elektrárnu. Ve finále je to ale přesně naopak. Všichni budou mít zadarmo třeba elektřinu nebo zdravotnictví.
Tento vývoj má ovšem jednu nevýhodu. A to tu, že kapitalismus přestane fungovat jako společenské vodítko, což může být následně podpořeno i krizí samotné demokracie. Tím se nedemokratické kapitalistické státy přesunou do kategorie nedemokratických nekapitalistických států, protože ztratí tento doplňkový mechanismus.
Proč Čína v posledních letech rostla? Ne proto, že by se demokratizovala, ale protože jí fungoval kapitalistický mechanismus, který alokoval kapitál, pracovní sílu, vztahy mezi lidmi a tak dále, čímž fakticky vyrovnával demokratický deficit.
Pokud ale za pár let Čína tento kapitalistický mechanismus ztratí, bude v situaci, kdy jako velmoc pravděpodobně zkolabuje, protože nebude vědět, jak vyřešit některé hrozby, například péči o staré lidi.
Kdyby se zastavil technologický pokrok, kapitalismus hrozbu vyřeší, protože zdraží práci sestřiček, zdraží nemocnice, něco naopak zlevní. Prostředky se zkrátka realokují a společnost se s problémem nějak vypořádá.
Pro demokratické, méně kapitalistické země, jako jsou třeba Dánsko nebo Finsko, se tak v budoucnu moc nezmění, ale demokratické kapitalistické země, jako jsou Spojené státy nebo Indie, přijdou o celou tuto kapitalistickou nohu.
A ve chvíli, kdy demokracie bude z jiných důvodů ohrožená, bude na ni velký nápor, protože se bude hrát o jediný mechanismus, kterým bude moci řešit hrozby. Ten kapitalistický totiž přestane fungovat.
Zmíním konkrétní příklad, proč si myslím, že se dnes tato ztráta kapitalismu už plíživě děje. Tím příkladem je firma OpenAI, která dnes má čtyři hlavní aktéry. Je to zakladatel Sam Altman, je to představenstvo klíčového vlastníka, tedy Microsoftu, je to americká vláda a čtvrtým aktérem je kapitalismus ve smyslu burzy na Wall Streetu.
Tito aktéři se už dva roky společně domlouvají na transakcích a dohodách, které určují její kapitálové toky a další směřování, když se na tyto transakce ale člověk podívá zblízka, zjistí, že v nich není přítomen (nebo je velmi zamlžen) parametr ceny. Tyto transakce jsou totiž už dva roky řízeny politickým mechanismem, a nikoli kapitalistickým.
V Open AI si uvědomili, že už nestačí udělat pouze IPO, ale musejí se se všemi domluvit. To samé můžeme pozorovat u TikToku, jehož budoucnost už také není definována čistě kapitalistickým mechanismem, ale spíše dohodami mezi prezidenty Spojených států a Číny, ministerstvy zahraničí, majitelem a představenstvem. Už dnes se pohybuje mimo kapitálový trh.
To samé vesmírná společnost SpaceX. Hodnota SpaceX už nikdy nebude nerozporuplně kotovatelná.
Dnes si správně kapitalisticky účtujeme každou pětikorunu, přepočítáváme hodnotu portfolia ve fondech, ale až tyto první příklady, které jsem zmínil výše, prostoupí celou ekonomikou, což se podle mě stane do tří let, tak bude jedno, kolik stojí akcie nebo jaké jsou hodnoty podílů.
Vedle primární, sekundární a terciární sféry, které známe dnes, totiž vzniká jakási čtvrtá strategická sféra, která bude dle demokratických dohod určovat hodnotu daného statku nebo služby. První tři vrstvy pak zcela pozbydou kapitalistických principů.
Pro konkrétní příklad se opět nemusíme dívat do budoucnosti, stačí se podívat na současné dění v evropské energetice. Green Deal je typickým příkladem, kdy cenu daného statku, kterým je elektřina, neurčuje trh, ale jeho cenu uměle určují emisní povolenky, na kterých jsme se v Evropě demokraticky shodli. O klíčovém kapitálovém aktivu jménem Záporožská jaderná elektrárna ani nemluvím.
Samozřejmě v každém oboru vždy zůstane zlomková část obyvatelstva, která se bude snažit dál hrát tu kapitalistickou hru. Stejně jako dnes jsou dvě procenta farmářů, kteří se jednou za čas spojí a vyjedou se svými traktory na protest, kde se snaží dál hrát tu hru na význam zemědělství pro světové hospodářství. Ale ta ve finále nemá žádný reálný dopad, nikdo z nich nemá sílu něco tržně ovlivnit.
Mnoho čtenářů teď napadne, že tím míříme k „socíku“. Přihřeju si tu trochu politickou polívčičku. I když jsem pro kapitalismus, díky němu mám to, co mám, díky němu jsem zbohatl, nemohu souhlasit s narativem, že socík je špatně.
Zaplaťpanbůh, že je trochu socíku a že si vše začínáme osahávat, protože za ty tři roky prostě ztratíme kapitalismus jako nástroj. A ty země, které budou mít extrémně rozvinutou demokracii, s tím budou naprosto v pohodě, protože je ztráta kapitalismu nepřekvapí.
Co to znamená pro mě jako pro investora? To samé, co pro kohokoli jiného. Ať už doktora, filozofa, stavaře, nebo vojáka, pro všechny bude ta změna paradigmatu stejná. Jejich perspektivy už nebudou určovat kapitalistické principy.
