Dvě světové špičky svých sportů. Ale také dva mladí lidé, kteří se rozhodli řídit si byznys se svým jménem sami. To jsou Barbora Seemanová a Alexander Choupenitch v unikátním rozhovoru o penězích, mentalitě vítěze a přerůstání vlastního sportu. A veřejně poprvé i jako pár.
Pestrobarevné vzory na interiérových závěsech od Studia Najbrt na stěnách populární pražské restaurace Brasileiro v podzemí Slovanského domu úspěšně evokují živelný mumraj slavného karnevalu v Riu de Janeiru na druhé straně zeměkoule. Odkaz na Brazílii není při focení vůbec náhodný.
V příběhu nás vrací tak trochu na začátek, do roku 2016. Tehdy se do brazilského města sjela sportovní elita z celého světa, aby se utkala pod pěti olympijskými kruhy. Na jednatřicátou olympiádu se vydaly i dvě české sportovní naděje, o nichž do té doby česká veřejnost téměř nevěděla.
Teprve dvaadvacetiletý fleretista Choupenitch padl ve druhém kole, šestnáctiletá plavkyně Seemanová byla nejmladší členkou české výpravy – s náležitou pozorností médií – a na závěrečný turnaj se kvalifikovala českým rekordem na kraulařské dvoustovce. U stolu ale teď sedí dva docela jiní lidé.
Kariéra jim naservírovala na talíř potřebu udělat ohromný mentální skok ve velmi mladém věku. „Pro mě to znamenalo, že jsem musela strašně rychle dospět a ujasnit si v hlavě, co chci, jaké mám vize, plány a sny,“ vzpomíná Barbora Seemanová.
Život ji hodil do vody a ona – věrná své disciplíně – se v ní obratem naučila plavat. Alex Choupenitch se pohyboval ve sportu, který byl snad ještě více na okraji společenského zájmu.
„Už ve dvanácti letech jsem jel sám do Běloruska vlakem a v šestnácti si běžně kupoval letenky. Nikdo jiný to za vás neudělá. Dělat malý sport a chtít v něm vynikat znamená, že musíte velmi brzy převzít zodpovědnost za svůj život,“ říká o tom, jak se prošermoval třeba až k olympijské medaili.
Poslouchat tenhle pár mluvit o životě ve vrcholovém sportu vám otevře oči. Je to něco úplně jiného, než znáte z televizních rozhovorů o srdíčku ve hře a pověstném štěstíčku. Když totiž sedíte naproti Alexovi a Báře, skoro jako by mluvil jeden mimořádně všímavý a inteligentní sportovní profík.
Ačkoli jsou jejich sporty od sebe vzdálené asi stejně jako výkonnost olympionika a běžného člověka. Jejich výklad o životě na špici světových tabulek svých disciplín, chápání byznysu točícího se i kolem práce s vlastní hlavou je nesmírně strukturovaný.
Oba mají svou cestu promyšlenou a je to na nich velmi dobře vidět. Před objektivem fotoaparátu později ve studiu navíc dokazují, že talent nemají jen na pohyb. Umějí dobře pracovat s hlavou, hodit se do správné pohody a nastavení mysli.
Vědí, které písničky si při focení pustit, aby se uvolnili a působili na fotkách přirozeně. Nejsou ten druh páru, jenž by své energie navzájem vyvažoval. Jeden není hlasitější než druhý, nebo naopak zakřiknutý. Když jste s nimi v místnosti, poznáte to. Když mluví spolu, není to potichu v rohu, je to s klidem přes celou místnost.
Ne křik, ale pevné sebevědomé hlasy. Krapet živější element je asi Bára, kterou během focení nadchne líčení i vybrané přiléhavé šaty. „Dneska večer musíme někam jít,“ říká svému Alexovi nadšeně s odkazem na to, že pečlivě připravená vizáž nesmí přijít vniveč.
Alex je zdrženlivější a jako první ho napadne, že místa s vysokou koncentrací lidí jsou pro ně riziková – bude tam v začínající chřipkové sezoně hodně nemocných. Také to si oba musejí pečlivě hlídat.
V rozhovoru zazní:
- Proč vypověděli smlouvu s agenturou a budou se zastupovat sami.
- Jak fungují jako pár při vysokém vytížení během sezóny.
- Co obnáší zařizovat od útlého věku ve sportu většinu věcí sami.
